II.ÚS 141/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 141/19 ze dne 17. 1. 2020 N 9/98 SbNU 62 K prokazování majetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (prodlení ve vkladovém řízení)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Karla Mušky, zastoupeného Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem, se sídlem Lidická 26, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5957/2017-327 ze dne 23. 10. 2018, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 313/2015-293 ze dne 19. 11. 2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 9 C 394/2008-259 ze dne 11. 5. 2015, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníků řízení a České republiky - Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5957/2017-327 ze dne 23. 10. 2018, rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 313/2015-293 ze dne 19. 11. 2015 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 9 C 394/2008-259 ze dne 11. 5. 2015 bylo porušeno základní právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel se u obecných soudů domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu katastrálního úřadu. Řízení o povolení vkladu stěžovatelova vlastnického práva do katastru nemovitostí totiž trvalo téměř osm let a stěžovatel po tuto dobu nemohl pronajímat prostory v 1. NP zakoupeného domu. Obecné soudy však jeho žalobě nevyhověly. Podle stěžovatele tím porušily mimo jiné jeho základní právo na náhradu škody za nesprávný úřední postup garantované čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). Ústavní soud ze spisu, který si vyžádal, z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti zjistil následující skutečnosti. A. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí 2. K. T. (dále jen "původní vlastnice") se v roce 1999 rozhodla prodat stěžovateli svůj dům a pozemek, na němž dům stojí. V kupní smlouvě si spolu sjednali, že stěžovatel za tyto nemovitosti zaplatí kupní cenu 1 700 000 Kč, kterou bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč, a že ve prospěch původní vlastnice bude zřízeno věcné břemeno bezplatného doživotního bydlení ve dvoupokojovém bytě v 2. NP a právo spoluužívat společné prostory. Podle kupní smlouvy dále stěžovatel přebírá práva a povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy k jedné místnosti bytu v 1. NP, kterou v roce 1992 uzavřela původní vlastnice se Z. L. (dále jen "původní nájemní smlouva"). Návrh na vklad práv plynoucí z kupní smlouvy do katastru nemovitostí byl podán u Katastrálního úřadu pro Brno-město v den uzavření kupní smlouvy, tedy dne 25. 1. 1999. Krátce poté původní vlastnice oznámila katastrálnímu úřadu, že od kupní smlouvy odstoupila, neboť ji uzavřela v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. 3. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 3. 5. 1999 zamítl návrh na vklad kvůli neurčitosti právních úkonů. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 5. 2000 toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil katastrálnímu úřadu k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí ovšem mimo jiné uvedl i to, že pro rozhodnutí katastrálního úřadu má rozhodující význam zjištění, zda došlo k odstoupení od kupní smlouvy; otázku platnosti odstoupení, je-li mezi účastníky sporná, však katastrální úřad sám posoudit nemůže. 4. Původní vlastnice podala dne 18. 10. 2000 k Městskému soudu v Brně žalobu, kterou se domáhala určení, že platně odstoupila od kupní smlouvy. Argumentovala přitom tím, že kupní smlouvu uzavřela v tísni - ve špatném zdravotním, a zejména psychickém stavu způsobeném neshodami v rodině - a za nápadně nevýhodných podmínek - aniž by byla obeznámena s tržní cenou převáděných nemovitostí. V reakci na to katastrální úřad rozhodnutím ze dne 30. 10. 2000 přerušil vkladové řízení do doby skončení řízení o určení platnosti odstoupení od kupní smlouvy. Katastrální úřad uvedl, že jde o otázku předběžnou pro rozhodnutí o vkladu, kterou mu nepřísluší posuzovat. 5. Stěžovatel během řízení o určení platnosti odstoupení od smlouvy - podle zjištění obecných soudů v napadených rozhodnutích - uváděl, že nabývá prakticky tzv. holé vlastnictví, neboť jím zakoupený dům je obsazen a stěžovatel ho nemůže fakticky užívat. Argumentoval tedy, že vzhledem k těmto okolnostem nenabyl nemovitosti za nápadně nevýhodných podmínek. 6. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 4. 2004 žalobu původní vlastnice na určení platnosti odstoupení zamítl. Dospěl k závěru, že původní vlastnice kupní smlouvu neuzavírala ve stavu tísně, a podrobněji se proto nezabýval tvrzením původní vlastnice, že k prodeji došlo za nápadně nevýhodných podmínek. Přisvědčil ovšem stěžovateli, že převáděné nemovitosti nebyly volné právně ani fakticky a nebylo možné ve vztahu k nim plně vykonávat všechna vlastnická práva. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 5. 2006 napadený rozsudek potvrdil. Ztotožnil se se závěrem, že kupní smlouva nebyla uzavřena v tísni, a proto se není třeba zabývat tím, zda došlo k jejímu uzavření za nápadně nevýhodných podmínek. Katastrální úřad poté svým rozhodnutím ze dne 4. 9. 2006 povolil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí s tím, že právní účinky vkladu nastaly ke dni 25. 1. 1999. B. Řízení o náhradě škody podle zákona o odpovědnosti státu 7. Stěžovatel se následně žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení částky ve výši 1 092 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, z titulu náhrady škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o odpovědnosti státu"). Podle stěžovatele nebylo řádně rozhodnuto o návrhu na vklad jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vkladové řízení trvalo od ledna 1999 do září 2006, tedy téměř osm let. Po celou tuto dobu stěžovatel nemohl vykonávat své vlastnické právo, které bylo konstituováno až rozhodnutím katastrálního úřadu o povolení vkladu ze dne 4. 9. 2006 s právními účinky k 25. 1. 1999. Nemohl tedy ani pronajímat byt v 1. NP, a proto se domáhal náhrady škody odpovídající ušlému nájemnému 12 000 Kč měsíčně, tedy v celkové výši 1 092 000 Kč s příslušenstvím. Ohledně částky 20 912 Kč s příslušenstvím vzal stěžovatel později žalobu zpět a řízení bylo v této části zastaveno. O žalobě stěžovatele bylo rozhodováno opakovaně. 8. Před vydáním napadených rozhodnutí Ústavní soud zrušil nálezem sp. zn. I. ÚS 1744/12 ze dne 24. 7. 2014 (N 142/74 SbNU 205) rozhodnutí obecných soudů týkající se částky 205 488 Kč s příslušenstvím a Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 30 Cdo 1964/2013-185 ze dne 29. 5. 2014 zrušil rozhodnutí městského a obvodního soudu týkající se částky 713 032 Kč s příslušenstvím. V obou případech k tomu došlo z důvodu neústavního, respektive nezákonného závěru o promlčení příslušných částí stěžovatelem uplatňovaného nároku. Městský soud v Praze vedle toho zrušil rozhodnutí obvodního soudu co do zbývající částky 152 568 Kč s příslušenstvím - tedy ohledně jediné části nároku, která nebyla považována za promlčenou. Uvedl, že jednou z podmínek pro nastoupení odpovědnosti státu je, aby stěžovatel prokázal, například smlouvou o smlouvě budoucí, že při obvyklém běhu událostí by mohl pronajmout prostory v 1. NP za jím tvrzenou cenu sjednáním smlouvy o nájmu, a to s konkrétním solventním nájemcem připraveným dané nájemné hradit. Obecné soudy poté rozhodovaly o celém předmětu řízení znovu napadenými rozhodnutími. 9. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu na zaplacení částky ve výši 1 071 088 Kč s příslušenstvím zamítl. Obvodní soud - vázán předchozími zrušujícími rozhodnutími - konstatoval, že ve vkladovém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť vlastnické právo stěžovatele nebylo v zákonné lhůtě vloženo do katastru nemovitostí. Probíhající soudní spor o platnost odstoupení od kupní smlouvy totiž nebyl zákonným důvodem pro přerušení vkladového řízení - katastrální úřad měl rozhodnout o vkladu na základě kupní smlouvy a zapsat poznámku o probíhajícím soudním sporu. Podle obvodního soudu ovšem stěžovatel neprokázal, že mu tímto nesprávným úředním postupem byla způsobena škoda. 10. Obvodní soud zjistil, že byt v 1. NP byl až do konce roku 1999 užíván příbuznými původní vlastnice. Poté až do vkladu vlastnického práva stěžovatele nebyl fakticky užíván. Po celou dobu však dle obvodního soudu trval nájemní vztah týk