Stručně: Paragraf 12 zákona č. 116/1990 Sb. stanoví, že výpovědní lhůta pro nájem nebytových prostor je tři měsíce, pokud se pronajímatel a nájemce nedohodli jinak, a počítá se od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi.
§ 12
Výpovědní lhůta je tři měsíce, nebylo-li dohodnuto jinak; počítá se od prvého dne měsíce následujícího po doručení výpovědi.
Paragraf 12 zákona č. 116/1990 Sb. stanoví, že výpovědní lhůta pro nájem nebytových prostor je tři měsíce, pokud se pronajímatel a nájemce nedohodli jinak, a počítá se od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi.
Co to znamená v praxi
Pokud není ve smlouvě o nájmu nebytových prostor uvedeno nic jiného, platí automaticky tříměsíční výpovědní lhůta.
Výpovědní lhůta začíná běžet až od prvního dne měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena. Například, pokud je výpověď doručena 15. března, výpovědní lhůta začne běžet od 1. dubna.
Pronajímatel i nájemce mají možnost se dohodnout na jiné délce výpovědní lhůty, než jsou standardní tři měsíce.
Tato úprava se týká pouze výpovědní lhůty, nikoli důvodů výpovědi, které mohou být upraveny jinými ustanoveními.
Na co si dát pozor
Je klíčové si ověřit, zda smlouva o nájmu nebytových prostor neobsahuje odlišnou dohodu o délce výpovědní lhůty.
Důležité je přesné datum doručení výpovědi, protože od něj se odvíjí začátek běhu výpovědní lhůty.
Případná dohoda o jiné výpovědní lhůtě by měla být písemná, aby se předešlo sporům.