II.ÚS 150/18

Ústavní stížností stěžovatele, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 1. 2018, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práv na ochranu majetku a na spravedlivé projednání věci. Stěžovatel se rovněž domáhal povolení své euthanasie.

Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelova ústavní stížnost tyto předpoklady nesplňovala, neboť v rozporu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nebyl stěžovatel při podání ústavní stížnosti zastoupen advokátem. Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby tuto vadu podání odstranil ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy a poučil jej, že neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady.

Výzva k odstranění vady ústavní stížnosti byla dle § 60 odst. 1 zákona o Ústavním soudu do vlastních rukou stěžovateli doručována dne 16. 2. 2018, tento si ji však nepřevzal, a tak byla téhož dne uložena u provozovatele poštovních služeb a stěžovateli byla zanechána ve schránce výzva k jejímu vyzvednutí. Po marném uplynutí úložní doby byla dne 28. 2. 2018 stěžovateli vhozena výzva Ústavního soudu do jeho domovní schránky. Dle ustanovení § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu se při nezastižení adresáta písemnost doručovaná do vlastních rukou považuje za doručenou posledním dnem desetidenní lhůty ode dne, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí. V případě stěžovatele se tak dle ustanovení § 57 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 63 zákona o Ústavním soudu výzva Ústavního soudu považuje za doručenou dnem 26. 2. 2018. Lhůta k odstranění vad tak počala stěžovateli běžet dne 27. 2. 2018 a marně uplynula dnem 26. 3. 2018. Stěžovatel Ústavní soud před uplynutím této lhůty nepožádal o její prodloužení a ani nesdělil žádný relevantní důvod, pro nějž by nebyl schopen vady své ústavní stížnosti v této lhůtě odstranit.

Teprve dne 6. 4. 2018 se na Ústavní soud obrátila Mgr. Lucie Matrková, advokátka se sídlem Přerovská 502, Pardubice, s informací, že byla Českou advokátní komorou určena k zastoupení stěžovatele v tomto řízení před Ústavním soudem, a s žádostí o poskytnutí textu ústavní stížnosti. Toto podání bylo učiněno po marném uplynutí lhůty uvedené v předchozím odstavci, nadto k němu nebyla přiložena ani speciální plná moc k zastupování před Ústavním soudem. Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatel vadu své ústavní stížnosti v k tomu určené lhůtě neodstranil, ačkoliv byl řádně poučen o následku této své nečinnosti.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu stanovené.