II.ÚS 154/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 154/06 ze dne 12. 10. 2006   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele P. F., zastoupeného advokátem Mgr. Vojtěchem Veverkou, se sídlem Nám. Starosty Pavla 40, Kladno, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 15 C 7/2004, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 30 Co 398/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, za účasti Okresního soudu v Kladně, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR, jako účastníků řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Domnívá se, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Z připojených kopií rozhodnutí Ústavní soud zjistil následující: Obchodní společnost Středočeská energetická, a.s. (v původním řízení žalobkyně) se žalobou proti stěžovateli domáhala uložení povinnosti zaplatit částku 249.185,70 Kč s úrokem z prodlení (původně žalovala o částku 274.000,- Kč s úrokem z prodlení, v průběhu řízení vzala žalobu co do částky 24.814,30 Kč s příslušenstvím zpět). Stěžovatelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o dodávce elektřiny. Pracovníci žalobkyně dne 9. 2. 2000 zjistili, že na krycím plechu elektroměru umístěného na sloupku v plotu nemovitosti stěžovatele je narušena plomba a že u elektroměru jsou odpojeny dvě fáze, na kterých bylo zapojeno elektrické topení, takže odběr nabíhá pouze v minimálním množství (měřena byla pouze jedna fáze). Nezávadnost elektroměru byla prokázána reklamací měřícího zařízení a vyjádřením Státního metrologického střediska, kalibračním listem a znaleckým posudkem. Podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) tehdy účinného zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci (dále jen "energetický zákon") tento stav odpovídá skutkové podstatě neoprávněného odběru elektřiny. Z tohoto titulu žalobkyně po stěžovateli požadovala za období od 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000 (doba od posledního vyúčtování do zjištění neoprávněného odběru) náhradu vzniklé škody, jejíž výši odvozovala z vyhlášky č. 169/1995 Sb. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 15 C 7/2004, uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni částku 249.185,70 Kč s 10 % úrokem z prodlení počítaným od 13. 1. 2001 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvého stupně ve věci rozhodoval znovu poté, co Nejvyšší soud k dovolání stěžovatele nesouhlasil se způsobem výpočtu výše vzniklé škody, a s touto výhradou rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně zrušil. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 30 Co 398/2004, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 14.12.2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, odmítl. Stěžovatel napadl všechna uvedená rozhodnutí obecných soudů projednávanou ústavní stížností. Podrobně v ní popisuje dosavadní průběh řízení. Svou obranu v řízení stavěl na tvrzení, že do měřícího zařízení stěžovatel nikterak nezasáhl a porušení plomby, zabraňující neoprávněnému zásahu do měřícího zařízení, nezavinil. K prokázání svého tvrzení navrhl výslech svědka, který měl vypovídat ke stavu plomby v době před jejím porušením. Stěžovatelovu argumentaci i výslech svědka však obecné soudy odmítly s odůvodněním, že k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) energetického zákona není otázka zavinění rozhodná. Stěžovatel s takovou interpretací zákona nesouhlasí a považuje ji za ústavně nekonformní. Domnívá se, že neoprávněně zvýhodňuje žalobkyni, coby monopolní dodavatelku elektřiny. V důsledku takového výkladu zákonného ustanovení nemá odběratel ani v případě, kdy by k porušení plomby došlo kupříkladu úmyslným zaviněním pracovníků dodavatele, vyšší mocí nebo jednáním třetích osob, žádnou možnost se v řízení bránit, neboť sám fakt, že plomba byla porušena, znamená vznik nároku dodavatele elektřiny proti němu. Stěžovatel polemizuje i se závěrem Nejvyššího soudu, že zákonné ustanovení je v tomto případě zcela jednoznačné a že výkladem nelze jeho smysl měnit. Podle názoru stěžovatele ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) výslovně neuvádí, že o neoprávněný odběr se jedná i bez ohledu na zavinění odběratele, nic tedy údajně nebrání tomu, aby princip zavinění byl vztažen i na neoprávněný odběr podle tohoto ustanovení, tak jak je tomu v ustanovení § 22 odst. 1 písm. c). Stěžovatel nenavrhl zrušení předmětného ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) energetického zákona, neboť s účinností od 1. 1. 2001 byl tento zákon zrušen novým energetickým zákonem. Návrh na zrušení uvedeného ustanovení podle názoru stěžovatele mohly podat obecné soudy. Stěžovatel se v řízení bránil i proti nepřiměřené výši dovozeného nároku na náhradu škody. Zákon ponechal určení způsobu výpočtu škody na ministerstvu, které vyhláškou č. 169/1995 Sb. tento způsob stanovilo. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že nárok na náhradu škody takto vypočtený naprosto neodpovídá pravděpodobné výši odběru elektrické energie běžným odběratelem. Stěžovatel odhaduje, že nárok převyšuje běžný odběr zhruba desetkrát. V tomto rozsahu pak dodavateli vzniká neoprávněný zisk. Uvedený právní akt proto stěžovatel považuje za rozporný s ústavním pořádkem. Obecné soudy měly podle názoru stěžovatele tuto skutečnost při výkladu vyhlášky dovodit a s ohledem na skutečnost, že soudy jsou při rozhodování vázány toliko zákonem, měly rozhodnout bez zřetele na tuto podzákonnou normu. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR). Porušení ustanovení uvedené hlavy Listiny Ústavní soud v projednávaném případě neshledal. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že neprovedly dokazování vedoucí k úplnému zjištění skutkového stavu, a nesouhlasí ani s právními názory, k nimž obecné soudy dospěly v projednávaném případě. Spornou otázkou je, zda na posuzovanou věc dopadá ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) energetického zákona a zda výklad učiněný obecnými soudy dikci zákona odpovídá. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že takto pojaté ústavní stížnosti jej staví do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda, naopak, jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. K takovému závěru však nelze v projednávaném případě dospět. Obecné soudy vyšly ze smlouvy o dodávce elektřiny, jejíž součástí jsou podmínky dodávky elektřiny. Podle ustanovení § 2 odst. 10 vyhlášky č. 140/1978 Sb., jejíž výklad stěžovatel nikterak nezpochybňuje, je odběratel odpovědný za řádný stav elektrického zařízení a podle § 8 odst. 3 této vyhlášky je povinen chránit měřící a ovládací zařízení dodavatelem umístěná v jím užívaných místnostech před poškozením. Obecné soudy tak dovodily, že stěžovatel měl podle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny povinnost chránit stav měřícího zařízení dodavatele a za jeho řádný stav nesl odpovědnost. Podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) energetického zákona neoprávněným odběrem je odběr měřícím zařízením, které nebylo připojeno dodavatelem nebo na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci. Ze záznamu o neoprávněném odběru elektřiny ze dne 9. 2. 2000, potvrzeném výpovědí dvou pracovníků žalobkyně provádějících kontrolu, vyplývá, že u elektroměru instalovaného v odběrním místě stěžovatele došlo k narušení plomby na krycím plechu a od elektroměru byly odpojeny dvě fáze, takže měřil minimální množství skutečně odebrané elektřiny. Obecné soudy v této situaci pov