II.ÚS 1774/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1774/14 ze dne 9. 12. 2014 N 221/75 SbNU 485 K procesním právům zaměstnance jako slabší strany v pracovněprávním sporu (přípustnost důkazu)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 9. prosince 2014 sp. zn. II. ÚS 1774/14 ve věci ústavní stížnosti Ing. Miroslava Kmocha, právně zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012 č. j. 15 Co 319/2008-270, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, a proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 1334/2013-314, kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo dovolání, za účasti Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a KROHNE CZ, spol. s r. o., se sídlem Opavská 801/8a, 639 00 Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, právně zastoupeného JUDr. Petrou Musilovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Kuřimská 42. I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012 č. j. 15 Co 319/2008-270 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 1334/2013-314 bylo porušeno stěžovatelovo právo na přístup k soudu a na soudní ochranu zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012, č. j. 15 Co 319/2008-270 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014, č. j. 21 Cdo 1334/2013-314 se ruší. Odůvodnění I. Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 5. 2014 a následně doplněna dne 13. 10. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále mělo dojít k porušení stěžovatelova práva na ochranu osobní cti zaručeného čl. 10 odst. 1 Listiny a k porušení jeho práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a z vyžádaného spisového materiálu, stěžovatel byl na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 7. 1997 zaměstnancem společnosti KROHNE CZ, spol. s r. o. (dále též jen "vedlejší účastník"), která je dceřinou společností firmy KROHNE Messtechnik GmbH & Co. KG, se sídlem v Německu (dále jen "zahraniční vedení vedlejšího účastníka"). Stěžovatel byl u vedlejšího účastníka zaměstnán jako technický a obchodní zástupce a zastával zároveň funkci vedoucího pražské kanceláře a prokuristy. Dne 17. 8. 2005 stěžovatel převzal na pracovišti výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, a to z důvodu připravovaných organizačních změn dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění platném k datu výpovědi (dále jen "zákoník práce"). Stěžovatel ke dni 30. 11. 2005 podal u Městského soudu v Brně žalobu, v níž se domáhal toho, aby Městský soud v Brně určil neplatnost uvedené výpovědi a rozhodl o nároku stěžovatele na zaplacení náhrady mzdy. Stěžovatel měl za to, že důvodem výpovědi nebyla vedlejším účastníkem tvrzená nadbytečnost a připravovaná organizační změna. Stěžovatel byl a je přesvědčen, že skutečným důvodem výpovědi byla stěžovatelem učiněná kritika vedlejšího účastníka ze dne 5. 8. 2005 zaslaná zahraničnímu vedení vedlejšího účastníka. Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 1. 11. 2007 č. j. 13 C 368/2005-104 tak, že určil, že výpověď daná stěžovateli vedlejším účastníkem dne 17. 8. 2005 je neplatná. Jedním z důkazů, který byl proveden v řízení před Městským soudem v Brně, byl stěžovatelem předložený přepis českého překladu rozhovoru mezi stěžovatelem a členem zahraničního vedení vedlejšího účastníka N. V., který byl pořízen na mezinárodním strojírenském veletrhu dne 6. 10. 2005, a k tomu přiložená audiokazeta. Městský soud v Brně rozhodl usnesením pod sp. zn. 13 C 368/2005-76, jímž připustil důkaz audiokazetou, s tím, že bude proveden překlad z angličtiny do češtiny poté, co bude ustanoven tlumočník, a následně bude proveden další důkaz znalcem ohledně autentičnosti kazety. V návaznosti na to Městský soud v Brně ustanovil tlumočnici za účelem zjištění obsahu uvedeného rozhovoru (viz usnesení Městského soudu v Brně pod č. j. 13 C 368/2005-78 ze dne 6. 12. 2006). Ustanovená tlumočnice přípisem ze dne 2. 5. 2007 osvědčila, že stěžovatelem (žalobcem v řízení před soudem prvního stupně) předložený přepis zvukového záznamu rozhovoru odpovídá rozhovoru mezi stěžovatelem a N. V., jak byl učiněn v anglickém jazyce. Městský soud v Brně pak při svém rozhodování vycházel z obsahu tohoto rozhovoru mezi stěžovatelem a N. V., který, jak je výše uvedeno, byl zachycen na audionahrávce. Městský soud v Brně žalobě stěžovatele v plném rozsahu vyhověl, neboť způsob, kterým měly být ze strany vedlejšího účastníka osvědčeny organizační změny, označil pouze za účelové simulované jednání, kterým si vedlejší účastník toliko vytvořil předpoklady, aby mohl dát stěžovateli výpověď podle § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Městský soud v Brně rovněž rozhodl usnesením ze dne 1. 11. 2007 č. j. 13 C 368/2005-103 o tom, že otázka povinnosti vedlejšího účastníka zaplatit stěžovateli náhradu mzdy bude projednána samostatně (vedeno pod sp. zn. 13 C 71/2014). Dne 11. 6. 2014 bylo usnesením téhož soudu pod č. j. 13 C 71/2014-19 rozhodnuto o přerušení řízení o povinnosti zaplatit náhradu mzdy, a to až do skončení řízení o nyní projednávané ústavní stížnosti. Vedlejší účastník odvoláním napadl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2007 č. j. 13 C 368/2005-104 a usnesení, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení. Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání rozsudkem ze dne 9. 6. 2009 č. j. 15 Co 319/2008-134, jímž rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh stěžovatele na určení, že výpověď ze dne 17. 8. 2005 je neplatná. Krajský soud v Brně mimo jiné vycházel z toho, že stěžovatelem pořízená audionahrávka rozhovoru mezi ním a N. V. byla jako důkaz nepřípustná, neboť byla učiněna bez vědomí nahrávané osoby. Stěžovatel následně toto druhoinstanční rozhodnutí napadl dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 9. 3. 2011 č. j. 21 Cdo 434/2010-184 tak, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2009 č. j. 15 Co 319/2008-134 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání. Krajský soud v Brně posléze rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 13. 11. 2012 č. j. 15 Co 319/2008-270, kterým rozsudek Městského soudu v Brně změnil tak, že návrh stěžovatele, aby soud určil, že výpověď daná stěžovateli vedlejším účastníkem dne 17. 8. 2005 je neplatná, opět zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2012 č. j. 15 Co 319/2008-270 dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 7. 3. 2014 č. j. 21 Cdo 1334/2013-314, kterým dle § 243b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") stěžovatelem podané dovolání zamítl. II. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel podrobně uvádí, proč nesouhlasí se skutkovými i právními závěry odvolacího i dovolacího soudu; rekapituluje dosavadní průběh řízení a zdůrazňuje, že dle jeho názoru došlo k porušení jeho základních práv zaručených Listinou. Stěžovatel opětovně namítá, že důvodem výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 8. 2005 nebyla vedlejším účastníkem tvrzená nadbytečnost stěžovatele a plánovaná organizační změna, ale ve skutečnosti jím byly stěžovatelovy kritické zprávy zaslané zahraničnímu vedení vedlejšího účastníka. Stěžovatel k prokázání svých tvrzení disponuje dvěma audiozáznamy. Prvním z nich je zvuková nahrávka z pracovní porady zaměstnanců vedlejšího účastníka ze dne 8. 9. 2005 a druhým je audiozáznam rozhovoru stěžovatele s představitelem zahraničního vedení vedlejšího účastníka, N. V., ze strojírenského veletrhu, který se konal dne 6. 10. 2005. V tomto rozhovoru byly N. V. důvody výpovědi, jež tvrdí stěžovatel, potvrzeny. Stěžovatel nesouhlasí se závěry jak Krajského soudu v Brně, tak i Nejvyššího soudu ohledně nepřípustnosti výše uvedených audionahrávek jako důkazů. Stěžovatel má za to, že tyto nahrávky se týkají pracovních záležitostí, a nejedná se tak o projevy mající charakter osobní povahy, což by odůvodňovalo jejich nepřípustnost v případě, že není dán souhlas nahrávané osoby. Stěžovatel namítá, že pakliže obecné soudy odmítly provést jako důkaz zvukovou nahrávku z pracovní porady s odůvodněním, že obsahovala i mimopracovní záležitosti, stěžovatel nevidí důvody, proč nemohla být jako důkaz proved