Ústavní soud II.ÚS 1902/21

Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil podáním, doručeným dne 14. 7. 2021 a označeným jako "ústavní stížnost" proti shora citovaným rozhodnutím obecných soudů. Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl stěžovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

Smyslem výzvy a stanovení lhůty k nápravě vad ústavní stížnosti podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích.

V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovateli dostalo mnohokrát již v řadě řízení. Stěžovatel se na Ústavní soud totiž obrací opakovaně, a nepochybně mu bylo již při podání návrhu známo, že ústavní stížnost je v dané podobě neschopná projednání.

Z uvedeného důvodu byla ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.