II.ÚS 1920/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1920/20 ze dne 25. 1. 2021 N 14/104 SbNU 117 Interpretace atypického důvodu výluky z církevních restitucí a právo na soudní ochranu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Římskokatolické farnosti - prelatury Český Krumlov, se sídlem v Českém Krumlově, Horní 156, zastoupené advokátem JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., se sídlem v Praze 6, Thákurova 676/3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2020 č. j. 28 Cdo 1010/2020-334 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 č. j. 4 Co 133/2018-276, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a Lesů České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, zastoupeného advokátem JUDr. Lukášem Eichingerem, MBA, se sídlem v Praze 1, Veleslavínova 8, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2020 č. j. 28 Cdo 1010/2020-334 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 č. j. 4 Co 133/2018-276 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se ruší. Odůvodnění I. Shrnutí průběhu řízení před obecnými soudy a obsahu ústavní stížnosti 1. Římskokatolická farnost - prelatura Český Krumlov (dále jen "stěžovatelka") napadla ústavní stížností podanou dne 9. 7. 2020 usnesení Nejvyššího soudu (dále též "dovolací soud") a rozsudek Vrchního soudu v Praze (dále též "odvolací soud") pro tvrzené porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Obecné soudy projednávaly žalobu Lesů České republiky, s. p., (dále též "vedlejší účastník") o nahrazení dvou rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj (dále též jen "pozemkový úřad") ze dnů 14. 10. a 20. 10. 2016, jimiž byly stěžovatelce vydány dva pozemky, a to parc. č. 368/40 v kat. úz. Záluží nad Vltavou a parc. č. 708/16 v kat. úz. Zátes (dále jen "předmětné nemovitosti"). Žalobní petit, s procesní oporou v § 244-250l hlavy první části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), zněl na nahrazení obou rozhodnutí správního orgánu výrokem soudu, že se předmětné nemovitosti nevydávají. Stěžovatelka byla tzv. dalším účastníkem řízení, neboť byla účastníkem řízení před správním orgánem. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen "soud prvního stupně") rozhodl rozsudkem ze dne 29. 1. 2018 pod sp. zn. 11 C 143/2016, 11 C 144/2016-226 tak, že se žaloba zamítá. 4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že původním vlastníkem předmětných nemovitostí zemědělského charakteru i účelu hospodaření bylo Erzdechantei (Arciděkanství) in Krumau, jak bylo zapsáno ve vložce č. 766 zemských desek pro katastrální území Český Krumlov. Po roce 1989 došlo ke sloučení čtyř církevních právnických osob a stěžovatelka se ke dni 26. 5. 2003 stala jejich právním nástupcem. V době rozhodné pro posouzení této věci (1945-1950) jednala se státem, jak je patrno i z předložených listin, Prelatura v Českém Krumlově (dále též jen "Prelatura"). 5. Z vyhlášky Okresní správní komise v Kaplici ze dne 18. 10. 1945 (dále též jen "konfiskační vyhláška") soud prvního stupně zjistil, že tento orgán označil, a to s titulem konfiskace podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, (dále převážně jen "dekret č. 12/1945 Sb."), pod č. 69 seznamu konfiskovaných věcí "Děkanství Krumlov" (přesněji Děkanství v kolonce Jméno a příjmení a Krumlov v kolonce Byt). Jiné údaje nejsou uvedeny; vyhláška byla vyvěšena a po uplynutí lhůty sejmuta podle tehdejší správní procedury. Obsahem zjištění soudu prvního stupně je též skutečnost, že Ministerstvo zemědělství dne 19. 3. 1948 svým rozhodnutím č. j. 7012/48-IX/R-12 zrušilo podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, (dále převážně jen "zákon č. 142/1947 Sb.") dřívější rozhodnutí o propuštění nemovitostí Prelatury Český Krumlov ze záboru podle zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, (tj. zákona upravujícího tzv. první pozemkovou reformu) a prohlásilo nemovitosti za opět zabrané a vyvlastněné. Dopisem téhož ministerstva ze 14. 4. 1948 byla dána Prelatuře v Českém Krumlově výpověď z hospodaření na nemovitostech a dopisem tohoto správního orgánu ze stejného dne bylo knihovní žádostí žádáno o poznamenání převzetí nemovitostí. Ministerstvo zemědělství posléze přídělovou listinou z 23. 7. 1949 rozhodlo o přídělu lesního majetku dosud velkostatku Prelatury (včetně předmětných nemovitostí) Československým státním lesům, národnímu podniku. Krajský národní výbor v Českých Budějovicích výměrem ze dne 10. 3. 1950 k odvolání Prelatury potvrdil výměr Okresního národního výboru v Českém Krumlově ze dne 9. 2. 1950, jímž se rozhodlo o výkupu téhož pozemkového vlastnictví podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). 6. Z provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že konfiskace zemědělského majetku Prelatury v Českém Krumlově podle dekretu č. 12/1945 Sb. nebyla prokázána. Jediný dokument, vyhláška Okresní správní komise v Kaplici ze dne 18. 10. 1945, trpí zásadní vadou - neurčitostí v označení subjektu, jehož se týká. Naopak je shromážděna celá řada důkazů svědčících pro závěr o postupu státu podle zákona č. 142/1947 Sb. Majetek byl pak Prelatuře odňat státem podle rozhodnutí provádějících zákon č. 142/1947 Sb. a stalo se tak v rozhodném období od 25. 2. 1948, což odpovídá restitučnímu titulu podle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) - dále převážně jen "ZMV". Neuplatní se tedy výluka z konfiskace stanovená v § 8 odst. 1 písm. h) ZMV, podle níž se nevydávají věci konfiskované podle dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. 7. Soud prvního stupně dovodil nicotnost konfiskační vyhlášky a poznamenal, že byl podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1604/2016 [a obdobně podle rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 22 Cdo 2148/2001, 28 Cdo 2020/2005, 28 Cdo 1473/2006, 28 Cdo 911/2010, jakož i podle nálezu sp. zn. II. ÚS 405/98 ze dne 20. 10. 1999 (N 146/16 SbNU 87)] oprávněn zkoumat toliko procesní aspekty konfiskační vyhlášky jako správního aktu. Tedy zda byla vydána v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocná a vykonatelná - jinak by šlo o paakt. O takový nicotný správní akt tu však jde, a to i přes názor restituční judikatury, že pro období do 25. 2. 1948 nebylo nutné v konfiskačních výměrech či vyhláškách jakkoli specifikovat zestátněný majetek, neboť dotčený subjekt byl již uvedením svého jména dostatečně kategorizován. 8. K odvolání vedlejšího účastníka odvolací soud rozsudkem ze dne 12. 12. 2019 č. j. 4 Co 133/2018-276 změnil ve výroku I rozsudek soudu prvního stupně tak, že se předmětné nemovitosti stěžovatelce nevydávají, čímž se obě rozhodnutí pozemkového úřadu nahrazují. 9. Odvolací soud konstatoval, že soudy nejsou v civilním řízení oprávněny přezkoumávat správnost správního aktu, což platí i pro restituční řízení. Soudy tedy nejsou oprávněny k přezkumu postupu a rozhodnutí správního orgánu v minulosti v řízení skončeném před 25. 2. 1948. Ústavní soud již dříve v nálezu ze dne 20. 2. 1997 sp. zn. III. ÚS 225/96 (N 18/7 SbNU 123) uvedl, že nynější soudy ani správní orgány nejsou "oprávněny k přímým zásahům a k rušení pravomocných rozhodnutí z minulého období (...) pokud jde o správní akty přijaté v tzv. rozhodném období, jsou uvedené orgány oprávněny v případech restitučních řízení posuzovat dopad těchto rozhodnutí z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů, uvedených v restitučních předpisech". 10. Konfiskační vyhláška ze dne 18. 10. 1945 byla vydána podle § 1 odst. 1 písm. a) dekretu č. 12/1945 Sb. a stalo se tak před počátkem rozhodného období, z čehož plyne, že právní předchůdce stěžovatelky byl považován za osobu německé národnosti, byť se jednalo o osobu právnickou. Dopad konfiskační vyhlášky ani její soulad s tehdy platnými právními předpisy přezkoumávat nelze (i když se odvolací soud zmínil též o judikatuře k nicotnosti správního aktu). 11. Stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005