II.ÚS 2020/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2020/18 ze dne 28. 3. 2019 N 43/93 SbNU 105 K právu osob s duševním (zdravotním) postižením na účinný přístup ke spravedlnosti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného Mgr. Dagmar Štědrou, advokátkou, se sídlem Františka Křížka 460/13, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2018 č. j. 28 Co 75/2018-45, usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 12. 2017 č. j. 5 C 501//2014- -36 a platebnímu rozkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 12. 2014 č. j. 5 C 501/2014-9, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ jako účastníků řízení a městské části Praha 1, se sídlem Vodičkova 681/18, Praha 1, zastoupené JUDr. Milošem Profousem, advokátem, se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Platebním rozkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 12. 2014 č. j. 5 C 501/2014-9 byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, a to právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo být přítomen projednání své věci a být slyšen dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na účinný přístup ke spravedlnosti dle čl. 13 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. II. Platební rozkaz Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 12. 2014 č. j. 5 C 501/2014-9 se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností ze dne 11. 6. 2018 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, kterými mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), neboť stěžovatel není a nebyl procesně způsobilý a byla mu odňata možnost řádně hájit svá práva před soudem. 2. Stěžovatel je osobou s duševním (psychosociálním) postižením; má chronicky probíhající schizoafektivní poruchu, pro kterou není schopen spravovat své záležitosti, zejména finanční, nad rámec běžných záležitostí každodenního života. V souvislosti s tím byl stěžovatel hospitalizován od 21. 2. 2014 do září 2016 v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Z jejího podnětu ze dne 7. 3. 2014 bylo zahájeno řízení o úpravě svéprávnosti stěžovatele, v němž byl dne 18. 8. 2014 zpracován znalecký posudek dokládající duševní poruchu stěžovatele; mimo jiné bylo zjištěno, že v jejím důsledku stěžovatel není schopen právně jednat ve finančněprávní oblasti bez hrozící závažné újmy, není ani schopen plně pochopit problematiku finančních záležitostí a spravovat své jmění. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. Nc 461/2014-68 ze dne 6. 1. 2015 byl stěžovatel omezen ve správnosti, a to tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, jehož cena přesahuje částku 2 000 Kč měsíčně, a dále činit právní jednání související s ochranou svého zdravotního stavu, kromě udělení souhlasu s hospitalizací. V tomto výroku o omezení svéprávnosti nabyl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 právní moci dne 2. 3. 2015. Současně Obvodní soud pro Prahu 8 stěžovateli jmenoval opatrovníka; ve vztahu k výroku o jmenování opatrovníka však bylo podáno odvolání a poté dovolání; nakonec Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením sp. zn. P 169/2015 ze dne 18. 7. 2017 stěžovateli jmenoval opatrovnici - právní zástupkyni stěžovatele v řízení před Ústavním soudem a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 8. 2017. 3. Dne 5. 11. 2014 městská část Praha 1 (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem) podala návrh na vydání platebního rozkazu proti stěžovateli jako žalovanému, s tím, že stěžovatelově zemřelé matce pronajímala garáž a po smrti nájemkyně se obrátila na stěžovatele jako dědice s výzvou k vyklizení a předání garáže; stěžovatel na to reagoval vyjádřením, že pohledávky akceptuje, ale není schopen je v současné době řešit, neboť je dlouhodobě hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Kopii tohoto vyjádření ze dne 22. 9. 2014 přiložila vedlejší účastnice k podávanému návrhu na Okresní soud Praha-východ. Stěžovatel v tomto vyjádření dále sdělil, že v současné době není ze zdravotních důvodů schopen řešit svou finanční a sociální situaci a že je u Obvodního soudu pro Prahu 8 řešena úprava jeho svéprávnosti, včetně přidělení opatrovníka, v jehož kompetenci má být také řešit jeho finanční situaci a vyřizování s úřady; proto stěžovatel požádal o vyčkání do doby, než Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodne. 4. Dne 29. 12. 2014 Okresní soud Praha-východ vydal platební rozkaz č. j. 5 C 501/2014-9, jímž uložil stěžovateli zaplatit žalovanou částku 75 812 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 033 Kč, nebo podat odpor. Platební rozkaz byl stěžovateli doručen do vlastních rukou do psychiatrické nemocnice dne 19. 1. 2015. Dne 4. 2. 2015 platební rozkaz nabyl právní moci. 5. Poté, co se právní zástupkyně stěžovatele dne 30. 11. 2017 seznámila se spisem Okresního soudu Praha-východ v dané věci, podal stěžovatel jejím prostřednictvím dne 13. 12. 2017 odpor proti platebnímu rozkazu spojený s vyjádřením k žalobě. V něm byla namítána neúčinnost doručení platebního rozkazu s odkazem na duševní poruchu stěžovatele, pro kterou nebyl způsobilý před soudem vystupovat samostatně a měl být zastoupen opatrovníkem. K věci samé pak stěžovatel uvedl, že žalovaný nárok neuznává a dotčenou garáž neužívá od roku 2011, což se potvrdilo i při jejím otevření dne 29. 1. 2016, při němž bylo zjištěno, že garáž je prázdná. K odporu byly mimo jiné přiloženy kopie rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 o omezení svéprávnosti stěžovatele a znaleckého posudku zpracovaného v řízení o omezení svéprávnosti. 6. Okresní soud Praha-východ usnesením č. j. 5 C 501/2014-36 ze dne 20. 12. 2017 odmítl odpor stěžovatele pro opožděnost. 7. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze usnesením č. j. 28 C 75/2018-45 ze dne 27. 3. 2018 usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud uvedl, že stěžovatel měl při doručení platebního rozkazu plnou procesní způsobilost dle § 20 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále též jen "o. s. ř."), neboť omezen ve svéprávnosti byl až ke dni 2. 3. 2015. Navíc podle krajského soudu, i kdyby byl stěžovatel omezen ve svéprávnosti ještě za probíhajícího řízení před okresním soudem, nebylo by lze uzavřít, že platební rozkaz mu nebyl řádně a účinně doručen; nicméně takový nedostatek by byl důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro nedostatek procesní způsobilosti. Krajský soud dále akceptoval, že stěžovatel byl v průběhu řízení před okresním soudem stižen duševní poruchou, a proto mu měl být pro řízení jmenován opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř.; pokud se tak nestalo, jednalo se o procesní vadu, kterou by bylo možné odstranit v odvolacím řízení (řízení po podání odporu), pokud by odpor nebyl podán opožděně. Jestliže žalovanému nebyl ustanoven takový opatrovník pro řízení, nebylo ani namístě mu doručovat podle § 50b odst. 1 o. s. ř. II. Argumentace účastníků a vedlejší účastnice řízení 8. Stěžovatel namítá, že mu v řízení před obecnými soudy byla odňata možnost řádně hájit svá práva, a tím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Má za to, že okresní soud měl v řízení o žalobě vedlejší účastnice postupovat podle § 29 odst. 1 o. s. ř. a buď mu jmenovat opatrovníka pro řízení, nebo vyčkat, až bude opatrovník jmenován v řízení o omezení svéprávnosti. Okresní soud však, ačkoli věděl, že stěžovatel je hospitalizován v psychiatrické nemocnici a je vedeno řízení o omezení jeho svéprávnosti, způsobilost stěžovatele nezkoumal, neustanovil mu opatrovníka a platební rozkaz doručoval pouze přímo jemu. Stěžovatel ovšem nechápal podstatu daného řízení, a tak ani po doručení platebního rozkazu nepodal odpor. Stěžovateli tím vznikl dluh, a to navíc na základě údajného bezdůvodného obohacení, které ale na jeho straně nikdy nevzniklo, neboť předmětnou nemovitost vůbec neužíval. Jakmile poté byla stěžovateli jmenována opatrovnice a zjistila okolnosti vydání a doručení platebního rozkazu při nahlížení do spisu okresního soudu (v rámci přípravy na jednání v insolvenčním řízení vedeném proti stěžovateli), ihned jménem stěžovatele podala odpor. Ten však obecné soudy odmítly jako opožděný. V důsledku tedy došlo k tomu, že stěžovateli, který objektivně nebyl způsobilý v řízení sám vystupovat a hájit svá práva, - což bylo známo vedlejší účastnici jako žalobkyni v řízení před obecnými soudy i samotnému okresnímu soudu - nebylo umožněno zastoupení, čímž byla de facto vyloučena jeho možnost efektivně bránit svá práva před soudem. Stěžovatel nepovažuje za relevantní skutečnost, že rozsudek o omezení jeho svéprávnosti nabyl právní moci až po vydání a doru