II.ÚS 2233/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2233/15 ze dne 13. 9. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelek: A) Naděždy Pazourkové, B) Markéty Pazourkové a C) Naděždy Najbrtové, všechny zastoupeny JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou sídlem Hradební 1294, Uherské Hradiště, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 21. dubna 2015 č. j. 60 Co 144/2015-439, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) statutárního města Zlín, sídlem náměstí Míru 12, Zlín, 2) Davida Korvase, 3) Žanety Korvasové, 4) Petra Rašťáka, 5) Lenky Rašťákové, 6) Jiřího Pazourka, 7) Stanislava Pazourka, 8) Pavly Pazourkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Stručné vymezení věci 1. Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 23. 7. 2015, se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a odst. 3 a dále čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") ze dne 4. 12. 2014 č. j. 10 C 395/2011-413 byla výrokem I. zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelky a vedlejší účastníci řízení sub 6) - 8) (v řízení před obecnými soudy žalobci) domáhali uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi řízení sub 1), aby se zdržel jednání spočívajícího v umožnění realizace oplocení, budovaného vedlejšími účastníky sub 2) - 5) (v řízení před obecnými soudy žalovanými), poskytnutím části pozemku parc. č. A5 v kat. úz. Zlín do výlučné výpůjčky těmto žalovaným, a to v rozsahu, ve kterém toto oplocení zasahuje do průběhu chodníku vedoucího do ulice N. podél domu č. p. A1 na pozemek parc. č. st. A2 v kat. úz. Zlín k domu č. p. A3, který je součástí pozemku parc. č. st. A4 v kat. úz. Zlín. Výrokem II. byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti vedlejším účastníkům sub 2) a 3) obnovit přístup k domu č. p. A3, který je součástí pozemku parc. č. st. A4 v kat. úz. Zlín, v rozsahu existujícího chodníku, nacházejícího se na části pozemku parc. č. A5 v kat. úz. Zlín podél domu č. p. A1 na pozemku parc. č. st. A2 v kat. úz. Zlín a spojujícího ulici N. s pozemkem parc. č. st. A4 v kat. úz. Zlín, a to odstraněním zábrany z kovových trubek s navařenou kari rohoží, umístěné před brankou u domu žalobců, dále obnovením části chodníku v šíři 1,5 m od branky u domu žalobců směrem k ulici N. opětovným uložením odstraněných dlaždic a zajištěním přístupu (odemčením) branky u domu č. p. A1. Výrokem III. byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti vedlejším účastníkům sub 4) a 5) obnovit přístup k domu č. p. A3, který je součástí pozemku parc. č. st. A4 v kat. úz. Zlín, v rozsahu existujícího chodníku na části pozemku parc. č. A5 v kat. úz. Zlín podél domu č. p. A1 na pozemku parc. č. A2 v kat. úz. Zlín, spojujícího ulici N. s pozemkem parc. č. st. A4 v kat. úz. Zlín, a to odstraněním zabudované zábrany z kovového rámu s dřevěnou výplní, umístěné před brankou u domu č. p. A1 ve směru od ulice N., a zprůchodněním další branky nacházející se bezprostředně na spojnici ulice N. a chodníku vedoucího podél domu č. p. A1 v kat. úz. Zlín. Výroky IV. a V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 3. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 4. 2015 č. j. 60 Co 144/2015-439 bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelek a vedlejších účastníků řízení sub 6) - 8) proti rozsudku okresního soudu ze dne 4. 12. 2014 č. j. 10 C 395/2011-413 tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ruší, řízení se zastavuje a věc se postupuje statutárnímu městu Zlín jako příslušnému silničnímu správnímu orgánu (výrok I.). Výrokem II. nebyla vedlejšímu účastníku sub 1) přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Výrokem III. byla stěžovatelkám a vedlejším účastníkům sub 6) - 8) uložena povinnost nahradit rovným dílem vedlejšímu účastníkovi sub 2) náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 23 141,25 Kč. Ve výroku IV. byla stěžovatelkám a vedlejším účastníkům sub 6) - 8) uložena povinnost nahradit rovným dílem vedlejší účastnici sub 3) náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 23 141,25 Kč. Výrokem V. byla stěžovatelkám a vedlejším účastníkům sub 6) -8) uložena povinnost nahradit rovným dílem vedlejšímu účastníkovi sub 4) náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 23 141,25 Kč. Ve výroku VI. byla stěžovatelkám a vedlejším účastníkům sub 6) - 8) uložena povinnost nahradit rovným dílem vedlejší účastnici sub 5) náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 23 141,25 Kč. 4. Krajský soud v napadeném rozhodnutí dovodil, že v projednávané věci se stěžovatelky a vedlejší účastníci řízení sub 6) - 8), jako osoby přecházející přes pozemek, domáhají uložení povinnosti strpět užívání pozemku vedlejšího účastníka sub 1) a zdržení se jednání, kterým vedlejší účastníci sub 2) - 5) brání tomuto průchodu. Odvolací soud poukázal na to, že podmínky užívání a ochrana pozemních komunikací a práva a povinnosti jejich uživatelů upravuje zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který svěřuje státní správu ve věcech pozemních komunikací silničním správním úřadům (§ 1 a § 40 odst. 1 tohoto zákona). Užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění. V řízeních o věcech upravených zákonem o pozemních komunikacích, tedy i ve věcech obecného užívání komunikací, se postupuje, nestanoví-li tento zákon jinak, podle obecných předpisů o správním řízení. V občanském soudním řízení nelze projednávat a rozhodovat věci upravené zákonem o pozemních komunikacích, které mají být projednány v řízení provedeném podle obecných předpisů o správním řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2322/2013, 22 Cdo 1817/99, 22 Cdo 1141/99, 22 Cdo 4777/2007 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 427/2000, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelky a vedlejší účastníci řízení sub 6) - 8) se domáhají toho, aby vedlejší účastník sub 1) strpěl užívání svého pozemku žalobci a aby se žalovaní zdrželi bránění v užívání pozemní komunikace. Takový nárok však nelze podřadit pod některé ustanovení občanského zákoníku. Ve smyslu § 40 odst. 1 a odst. 5 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb. je dána pravomoc ve věci užívání pozemních komunikací silničním správním úřadům, v daném případě příslušnému statutárnímu městu Zlín. Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), rozsudek soudu prvního stupně zrušil, neboť je zde nedostatek podmínek řízení, a podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. řízení zastavil a postoupil věc příslušnému správnímu orgánu. Vzhledem ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vzhledem k zastavení řízení rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatelky a vedlejší účastníci řízení sub 6) - 8) zavinili zastavení řízení, neboť podali žalobu u orgánu, jehož pravomoc k projednání a rozhodnutí věci nebyla dána a podle § 146 odst. 1 věta první o. s. ř. jsou povinni nahradit žalovaným náklady řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se zabýval věcí i z pohledu § 150 o. s. ř., když neshledal žádné důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. II. Námitky stěžovatelek 5. V ústavní stížnosti stěžovatelky připouštějí, že by předmětnou věc měl řešit správní orgán, namítají však, že nemají možnost, jak se domoci ochrany svých vlastnických práv. Stěžovatelky poukazují na to, že součástí práva vlastnit majetek je i právo jej řádně užívat (§ 123 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, dále jen "občanský zákoník"); v případě pozemku, jehož součástí je stavba rodinného domu, zahrnuje vlastnické právo i možnost přístupu a spojení nemovité věci s veřejnou komunikací. Bez tohoto práva na přístup podle stěžovatelek nelze dům řádně užívat. Má-li vlastník věci dle ust. § 126 odst. 1 občanského zákoníku právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, pak je stěžovatelka A) přesvědčena, že bylo jejím právem (stejně jako právem dalších spoluvlastníků) domáhat se soudní ochrany v případě, kdy příslušný orgán státní správy (Magistrát města Zlína) byl zcela nečinný k jejich žádosti o poskytnutí ochrany dle § 5 občanského zákoníku, tj. o zajištění odstranění zřejmého zásahu do pokojného stavu. Stěžovatelky uvádějí, že bylo prokázáno, že k podání žaloby došlo poté, co žalobci vyčerpali veškeré prostředky nesoudní povahy k obnovení svého přístupu a stavu panujícího zde od nepaměti. Adresátem žádosti o odstranění závadného stavu ze dne 9. 9. 2011 byl také první vedlejší účastník sub 1), který vznik závadného stavu neprofesionalitou svého aparátu umožnil a poté nebyl schopen a ani ochoten požadovat nápravu nezákonného postupu dalších ža