II.ÚS 2463/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2463/12 ze dne 24. 6. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CREDITEX HOLDING, a. s., IČ: 16193938, se sídlem U Vysočanského pivovaru 701/3, 190 00 Praha 9 - Vysočany, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem AK se sídlem Vinohradská 30, 120 00 Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2012, č. j. 5 Afs 2/2011 - 701, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. srpna 2010, č. j. 62 Ca 41/2009 -542, za účasti 1) Nejvyššího správního soudu a 2) Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, 3) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a 4) společnosti BILLA, spol. s r. o., se sídlem Říčany u Prahy, Modletice 67, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. června 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení výroku pod bodem II. v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, a to pro porušení čl. 1, čl. 2 odst. 3 a odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 1, odst. 2 a odst. 3, čl. 3 odst. 1 a odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 11, čl. 13, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen "Listina základních práv EU"). V ústavní stížnosti stěžovatelka dále namítá porušení neexistujícího "čl. 116 Listiny EU". Stěžovatelka doplnila ústavní stížnost podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 12. září 2012 a dne 6. dubna 2013, přičemž v prvně uvedeném rozšířila petit ústavní stížnosti o návrh na zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně. Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud Nejvyššímu správnímu soudu uložil povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též "ÚOHS") ze dne 21. října 2002, č. j. S 94/02-2136/02-VOII, bylo vysloveno, že se společnost BILLA, spol. s r. o. (v řízení před Ústavním soudem "vedlejší účastnice") a společnost CREDITEX HOLDING, a. s., dříve JULIUS MEINL a. s. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") v rámci spolupráce při koordinovaném vyjednávání o nákupních podmínkách, uzavřené mezi nimi ústně v lednu 2001 a písemně vyjádřené ve společném dopise ze dne 31. ledna 2001, zaslaném jejich dodavatelům zboží, s účinností od 1. ledna 2001 až do doby vydání tohoto rozhodnutí, dohodly koordinovat a slaďovat své nákupní ceny zboží a kondice vůči dodavatelům. Tím porušily v období od 1. ledna 2001 do 30. června 2001 zákaz dohod o cenách uvedený v ust. § 3 odst. 1 a ust. § 3 odst. 2 písm. a) v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon 63/1991 Sb."), a v období od 1. července 2001 zákaz dohod o cenách uvedený v ust. § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 143/2001 Sb."). Tato dohoda (dle výroku pod bodem I. rozhodnutí) vedla k omezení hospodářské soutěže na trhu zboží denní spotřeby určeného k maloobchodnímu prodeji spotřebitelům, a to na poptávkové straně tohoto trhu s dopadem na dodavatele. Výrokem pod bodem II. bylo oběma společnostem, s odkazem na ust. § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., zakázáno plnění této dohody do budoucna. Výrokem pod bodem III. byla ve smyslu ust. § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., za jednání popsané ve výroku pod bodem I. vedlejší účastnici uložena pokuta ve výši 28 milionů Kč a stěžovatelce 23 milionů Kč. Výrokem pod bodem IV. byla oběma společnostem uložena opatření k nápravě, a to s odkazem na ust. § 23 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. Rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "předseda ÚOHS") ze dne 13. října 2003, č. j. R 70,71/2002, bylo prvostupňové rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na základě ust. § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), ve spojení s ust. § 61 odst. 2 tohoto zákona, změněno ve výroku pod bodem I. tak, že stěžovatelka a vedlejší účastnice porušily v období od 1. ledna 2001 do 30. června 2001 zákaz dohod o cenách uvedený v ust. § 3 odst. 1 ve spojení s ust. § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 63/1991 Sb., a v období od 1. července 2001 nejméně do 22. dubna 2002 zákaz dohod o cenách obsažený v ust. § 3 odst. 1 ve spojení s ust. § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., s tím, že uvedená dohoda vedla v období od 1. ledna 2001 nejméně do 22. dubna 2002 k narušení hospodářské soutěže na trhu zboží denní spotřeby určeného k maloobchodnímu prodeji spotřebitelům; dále formulačně upravil výroky pod body II. a III., jež neměly vliv na významový obsah měněných výroků prvostupňového rozhodnutí, a z důvodu formulačního upřesnění změnil výrok pod bodem IV. v části uložených opatření k nápravě. Obě společnosti se následně včas podanými žalobami domáhaly zrušení rozhodnutí předsedy ÚOHS i zrušení jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí ÚOHS, popřípadě vydání rozsudku, kterým by soud využil svého moderačního práva, pokud jde o výši pokuty správními rozhodnutími oběma společnostem uložené. Věc vedlejší účastnice byla u Krajského soudu v Brně vedena pod sp. zn. 31 Ca 41/2003 a věc stěžovatelky byla vedena pod sp. zn. 31 Ca 42/2003. Usnesením ze dne 1. září 2004, č. j. 31 Ca 42/2003-142, krajský soud žaloby spojil ke společnému projednání s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 31 Ca 41/2003. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2006, č. j. 31 Ca 41/2003-265, byl výrokem pod bodem I. zrušen výrok pod bodem III. rozhodnutí žalovaného ÚOHS ze dne 13. října 2003 č. j. R 70,71/2002, o uložení pokuty. Ve zbytku žaloby žalobkyň zamítl (výrok pod bodem II.) a rozhodl, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III.). Správní rozhodnutí ve výroku, jímž byla žalobkyním uložena pokuta, zrušil krajský soud proto, že předseda žalovaného zkrátil délku trvání deliktního jednání "o cca 28 %", aniž by se tato skutečnost projevila na výši ukládané sankce či se nějakým způsobem odrazila v odůvodnění rozhodnutí; tuto část výroku proto soud považoval za nepřezkoumatelnou. Ostatní žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žaloby ve zbytku zamítl. Proti výroku Krajského soudu v Brně o zamítnutí žalob podaly obě žalobkyně v zákonné lhůtě kasační stížnosti. Na jejich základě Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. května 2009, č. j. 5 Afs 95/2007 - 353, rozsudek krajského soudu ve výroku pod bodem II. o zamítnutí žalob ve zbytku a ve výroku pod bodem III. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění zavázal krajský soud, aby v dalším řízení především objasnil skutkový stav ve vztahu ke konkrétnímu důkaznímu pramenu - kritické korespondenci advokáta soutěžitele (zda by skutkové závěry byly shodné, kdyby správní orgán obsah této korespondence neznal). Krajský soud po vrácení věci Nejvyšším správním soudem věc označil novou sp. zn. 62 Ca 41/2009, a rozsudkem ze dne 5. srpna 2010, č. j. 62 Ca 41/2009-542, rozhodl o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu tak, že žaloby zamítl, žalovanému ÚOHS nepřiznal náhradu nákladů řízení o žalobách a žalobkyním nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2006, č. j. 31 Ca 41/2003 - 265. Předseda ÚOHS mezitím znovu rozhodoval o pokutě za výše popsané protisoutěžní jednání a rozhodnutím ze dne 21. března 2007, č. j. R 70,71/2002-02678/2007/300 změnil výrok pod bodem III. prvostupňového rozhodnutí ÚOHS ze dne 21. října, 2002, č. j. S 94/02-2136/02-VOII, tak, že za jednání popsané ve výroku pod bodem I. prvostupňového rozhodnutí byla vedlejší účastnici uložena pokuta ve výši 23 800 000 Kč a stěžovatelce ve výši 19 550 000 Kč. I proti tomuto rozhodnutí správního orgánu podaly obě společnosti ke Krajskému soudu v Brně samostatné žaloby, které byly usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 62 Ca 10/2007 - 67, a č. j. 62 Ca 12/2007 - 242, spojeny ke společnému projednání se žalobami vedenými pod sp. zn. 62 Ca 41/2009, s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. 62 Ca 41/2009. O žalob