Ústavní soud II.ÚS 2471/21

Dne 9. 9. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele titulované jako "ústavní stížnost". Toto podání však zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30, § 31 citovaného zákona).

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel se v minulosti na Ústavní soud obracel se svými podáními opakovaně, přičemž o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění byl řádně poučen. Přesto zvolil i tentokráte nekvalifikovaný postup.

Z uvedeného jasně vyplývá, že stěžovatel, ačkoliv si je vědom mj. povinnosti být zastoupen v řízení před Ústavním soudem advokátem, tuto svou povinnost opakovaně a vědomě neplní. Tyto důvody vedou Ústavní soud k přesvědčení, že v případě nyní posuzovaného podání není nevyhnutelnou podmínkou, aby se stěžovateli opětovně dostávalo téhož poučení o povinném zastoupení. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatele odmítl.