II.ÚS 2859/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2859/08 ze dne 10. 8. 2009 N 181/54 SbNU 259 Nečinnost soudu v řízení o zrušení společnosti s likvidací zahájeném ex officio   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 10. srpna 2009 sp. zn. II. ÚS 2859/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2007 č. j. F 25626/2007, A 8939/157, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2007 č. j. 8 Cmo 264/2007-173 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008 č. j. 29 Cdo 2186/2008-216, jimiž byl odmítnut stěžovatelčin návrh na zápis změny sídla obchodní společnosti v obchodním rejstříku, a proti jinému zásahu Krajského soudu v Brně spočívajícímu v průtazích v řízení o zrušení obchodní společnosti s likvidací, které bylo zahájeno ex officio. Výrok I. Krajskému soudu v Brně se zakazuje pokračování v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. 9 Cm 25/2007. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, vyslovení zákazu pokračování v porušování základních práv a svobod podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a příkazu Krajskému soudu v Brně (dále též "krajský soud") nepokračovat v průtazích v řízení. Stěžovatelka se jako vlastnice obytného domu v řízení vedeném před Okresním soudem ve Zlíně domáhala uložení povinnosti společnosti Innovate, v. o. s., změnit sídlo společnosti zapsané v obchodním rejstříku na adrese jejího domu, a to z důvodu, že její souhlas jako vlastnice s umístěním sídla byl odejmut. Okresní soud rozsudkem sp. zn. 19 C 97/2004 ze dne 22. 1. 2008 uložil společnosti povinnost do tří dnů od právní moci rozhodnutí změnit sídlo. Rozsudek nabyl právní moci fikcí doručení, soudem uložená povinnost nebyla splněna, přičemž výkon rozhodnutí by bylo možno vynucovat pouze způsobem podle § 351 o. s. ř., což se v daném případě jeví naprosto neefektivním. Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále též "vrchní soud") potvrdil (rovněž napadené) usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byl odmítnut návrh, jímž se navrhovatelka (stěžovatelka) domáhala zápisu změny sídla společnosti Innovate, v. o. s., (dále též "společnost") v obchodním rejstříku, a to konkrétně výmazu zapsané adresy sídla a zápisu sídla na konkrétní adrese. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že navrhovatelka není osobou k podání návrhu oprávněnou. Navrhovatelka nespadá do výčtu osob uvedených v § 34 obchodního zákoníku (dále též jen "obch. zák."), její oprávnění k podání návrhu by proto mohlo založit pouze ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák., pokud by společnost nesplnila povinnost podat návrh na zápis do patnácti dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla. V projednávané věci však společnosti povinnost podat návrh na zápis změny sídla nevznikla, neboť o změně svého sídla nerozhodla. Názor navrhovatelky, že povinnost podat návrh na zápis změny sídla do obchodního rejstříku společnosti vznikla k datu 14. března 2002, kdy děti navrhovatelky převedly své "obchodní podíly" ve společnosti na jiné osoby, odvolací soud odmítl s tím, že žádné ustanovení obchodního zákoníku ani jiného zákona nestanoví ve vztahu k zapsanému sídlu společnosti žádné důsledky navazující na změnu v osobách společníků. Zákon rovněž neumožňuje, aby sídlo společnosti bylo "fiktivně umístěno" na adrese některého společníka. Společnost, která fakticky nesídlí na adrese zapsané jako její sídlo v obchodním rejstříku, nemůže být donucena k tomu, aby o změně svého sídla rozhodla. S poukazem na ustanovení § 29 odst. 6 obch. zák. pak uzavřel, že sídlí-li společnost na jiné než zapsané adrese a ani přes výzvu soudu nezjedná nápravu (nerozhodne o změně svého sídla tak, aby se nacházelo na adrese, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může se společností stýkat), je sankcí zrušení společnosti s likvidací. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatelky zamítnuto. Právní posouzení věci odvolacím soudem, pokud jde o posouzení splnění podmínek ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák., shledal Nejvyšší soud jako správné. V ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka předkládá konkrétní argumentaci, kterou uzavírá tím, že soudy nevzaly v úvahu stav ohrožení nezákonným zápisem sídla obchodní společnosti na adrese její nemovitosti a jejího obydlí a porušení jejich ústavních práv, zejména práv daných čl. 7 odst. 1, čl. 11 a čl. 12 odst. 1 Listiny. Rozhodnutími v řízeních vedených před obecnými soudy byla poskytnuta ochrana obchodní společnosti se spornou podnikatelskou činností, neplnící své zákonné povinnosti, a ohroženo právo veřejnosti získat správné a důvěryhodné informace z obchodního rejstříku o společnosti Innovate, v. o. s. Stěžovatelka vedla neúspěšné rejstříkové řízení k nápravě protiprávního stavu a úspěšné občanskoprávní řízení k témuž, jímž však nebylo dosaženo kýženého efektu. K podnětům o rozporu mezi skutečným právním stavem společnosti Innovate, v. o. s., a stavem jejího zápisu v obchodním rejstříku nebylo soudy zahájeno řízení podle § 200 odst. 1 o. s. ř. z moci úřední. Ve smyslu § 200b odst. 3 o. s. ř. byl podán podnět i státním orgánem (Městským úřadem Otrokovice - Obecním živnostenským úřadem Otrokovice), avšak opět nebylo na něj soudy reagováno. Důsledkem neúspěšných soudních řízení vedených stěžovatelkou nejen k ochraně jejího právního zájmu, ale i k veřejnému účinku shody mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu společnosti Innovate, v. o. s., v obchodním rejstříku, a důsledkem nezahájení řízení podle § 200b odst. 1 o. s. ř. z moci úřední na základě podnětu státního orgánu daného podle § 200b odst. 3 o. s. ř. je konzervace protiprávního stavu a poskytnutí soudní ochrany protiprávnímu jednání společnosti, která nesplnila zákonem uložené povinnosti k uvedení svého rejstříkového zápisu do souladu se skutečným stavem. V tomto aspektu stěžovatelka podala ústavní stížnost též proti tzv. jinému zásahu Krajského soudu v Brně a navrhla petitem zakázat krajskému soudu průtahy v řízení. Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že součástí zápisu v obchodním rejstříku dle § 35 písm. a) obch. zák. je u každé právnické osoby též zápis jejího sídla, který nemůže být vymazán bez současné náhrady zápisem nového sídla, o němž musí rozhodnout sama společnost - její rozhodnutí nemůže být nahrazováno soudním rozhodnutím. Sídlo, ke kterému dali majitelé příslušné nemovitosti svůj souhlas, nemůže být z obchodního rejstříku vymazáno jen proto, že souhlas byl následně odvolán. V tomto případě po zjištění, že souhlas s umístěním sídla společnosti Innovate, v. o. s., na adrese Hložkova 399, Otrokovice, byl odvolán a společnost na adrese svého zapsaného sídla nesídlí, byla tato společnost obchodním rejstříkem vyzvána k podání návrhu na zápis nového sídla. Společnost na výzvu soudu nereagovala, a proto je pod sp. zn. 9 Cm 25/2007 od 12. 12. 2006 vedeno řízení o zrušení společnosti Innovate, v. o. s., s likvidací, které není zatím skončeno. Ústavní stížností napadané usnesení krajského soudu odpovídá znění zákona i konstantní judikatuře. Krajský soud vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Vrchní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka se pokoušela problém řešit cestou rejstříkového řízení. Výmaz sídla společnosti bez zápisu jiného sídla žádné ustanovení obchodního zákoníku ani jiného zákona neumožňuje a neumožňuje ani, aby sídlo mohlo být fiktivně umístěno na adrese některého ze společníků. Podle svého přesvědčení se vrchní soud v odůvodnění svého usnesení vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a vyslovil názor, že ochrany svého práva, které je podle stěžovatelky narušeno, se může domoci v jiném řízení, nikoli v rejstříkovém. V řízení nevyšlo najevo, jak se mylně domnívá stěžovatelka, že by soud prvního stupně, tedy rejstříkový soud, měl postupem podle § 200b odst. 1 věty druhé o. s. ř. zahájit řízení o změnu zápisu jiného sídla společnosti, neboť nebylo prokázáno, že by ke změně sídla postupem zákonem předvídaným došlo. Vrchní soud vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Nejvyšší soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že vycházel z následujících premis. Sídlo není jen zákonným identifikačním znakem právnické osoby, ale i pojmovým znakem každé právnické osoby. Ke změně sídla obchodní společnosti může dojít i podle právní úpravy účinné od 31. prosince 2001 zásadně v důsledku naplnění dvou předpokladů, tj. faktického přemístění správy společnosti a rozhodnutím společníků či nejvyššího orgánu společnosti o změně zakladatelského dokumentu v části uvádějící sídlo. Ačkoli zápis sídla do obchodního rejstříku má pouze deklaratorní účinky, zapsaná adresa má větší právní význam (a to i poté, co byla společností opuštěna); p