II.ÚS 3137/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3137/09 ze dne 7. 4. 2010 N 75/57 SbNU 23 K zákazu přepjatého formalismu při posuzování náležitostí žaloby soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Jiřího Nykodýma a Stanislava Balíka - ze dne 7. dubna 2010 sp. zn. II. ÚS 3137/09 ve věci ústavní stížnosti MUDr. B. M. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009 č. j. 22 Cdo 2819/2008-770, jímž bylo částečně zamítnuto a částečně odmítnuto stěžovatelčino dovolání, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2008 sp. zn. 61 Co 19/2008 a 61 Co 20/2008, jímž byla zcela zamítnuta stěžovatelčina žaloba, a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 10. 2007 č. j. 28 C 343/2000-639 ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. 11. 2007 č. j. 28 C 343/2000-656, kterým bylo částečně vyhověno a částečně byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba, kterou se stěžovatelka jako menšinová spoluvlastnice domu domáhala předložení příjmových a výdajových dokladů účetnictví tohoto domu a nájemních smluv a listin, na jejichž podkladě bylo realizováno finanční hospodaření v letech 1997 až 2000, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město jako účastníků řízení a L. K. jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2008 č. j. 61 Co 19/2008, 61 Co 20/2008-697 se ve výroku III o náhradě nákladů ruší. II. Návrh na zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2009 č. j. 22 Cdo 2819/2008-770, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2008 č. j. 61 Co 19/2008, 61 Co 20/2008-697 ve výroku pod bodem I a II a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 10. 2007 č. j. 28 C 343/2000-639 ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. 11. 2007 č. j. 28 C 343/2000-656 se zamítá. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů s tím, že jejich postupem bylo porušeno její ústavně garantované právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). 2. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala jako spoluvlastnice menšinového spoluvlastnického podílu na domě předložení příjmových a výdajových dokladů účetnictví předmětného domu, včetně nájemních smluv a listin, na jejichž podkladě bylo realizováno finanční hospodaření v letech 1997 až 2000. V žalobě svůj požadavek zdůvodnila podezřením, že dochází k machinacím ohledně příjmů z nájmů, a žalovaná - v tomto řízení vedlejší účastnice - jí tyto podklady přes ústní a písemné výzvy odmítala předložit, aby se s nimi mohla seznámit. V ústavní stížnosti pak stěžovatelka popsala průběh řízení před obecnými soudy. 3. Již na počátku řízení okresní soud vznesl výtku stran formulace žalobního petitu; podle jeho názoru byl nejasný, nesrozumitelný, neurčitý a nevykonatelný. Proto stěžovatelku vyzval k jeho úpravě, konkrétně aby přesně specifikovala, jaké listiny žádá po vedlejší účastnici předložit. Takto upravené žalobě částečně vyhověl. Odvolací soud ale prvý meritorní rozsudek zrušil a vrátil věc zpět do prvé instance. Okresní soud tedy znovu rozhodl, ovšem ani druhý rozsudek v odvolacím řízení neobstál a byl krajským soudem zrušen. Okresní soud tak rozhodoval znovu a i napotřetí (nyní napadeným rozsudkem ze dne 29. 10. 2007) žalobě částečně vyhověl a zčásti ji zamítl. Řízení vyústilo v nyní přezkoumávané rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, který rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu, a pokud jde o náhradu nákladů státu za vypracování znaleckého posudku, uložil je zaplatit stěžovatelce. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dovolání, které bylo - též rozsudkem nyní přezkoumávaným - zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto. 4. Stěžovatelka se výsledkem sporu a postupem soudů, který vyhlášení napadených rozhodnutí předcházel, cítí dotčena na svých základních právech. V odůvodnění napadených rozhodnutí se jí sice přiznává právo na soudní ochranu proti postupu vedlejší účastnice a soudy shledaly podání žaloby oprávněným, ale nakonec ji zamítly, a dokonce ještě stěžovatelce uložily povinnost uhradit náklady řízení vzniklé státu. Soudy tak zcela pominuly skutečnost, že na počátku řízení od ní bylo vyžadováno nesplnitelné, tedy aby přesně specifikovala listiny, o jejichž předložení vedlejší účastnici žádá, ačkoliv bylo zřejmé, že nemá-li k těmto listinám přístup, nemůže je ani specifikovat. Poukázala na to, že řízení se v důsledku postoje vedlejší účastnice protáhlo na dobu 9 let a že teprve v rozhodnutí odvolacího soudu ze 17. 5. 2006 bylo reagováno na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na závěry rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 492/2005; Nevyšší soud zde dovodil, že panuje-li mezi podílovými spoluvlastníky neshoda o povinnosti seznámit se s obsahem listin a záznamů, které jsou vedeny ohledně společné věci, přísluší každému ze spoluvlastníků právo do těchto listin nahlédnout, a vyjádřil se i k otázce vynutitelnosti tohoto práva. Teprve pak došlo k obratu v řešení stěžovatelčina sporu. Za nepřijatelné proto považuje, že žalobě přes konstatování jejího práva na soudní ochranu nebylo vyhověno s odůvodněním, že vedlejší účastnici o předložení dokladů řádně nepožádala, a dále že jí bylo uloženo zaplatit náklady za vypracování znaleckého posudku, ačkoliv to byla vedlejší účastnice, která nebyla schopna předložit souhrn požadovaných dokladů, a tak byl soud nucen nařídit provedení znaleckého posudku. Stěžovatelka proto navrhuje označená rozhodnutí zrušit. II. 5. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 28 C 343/2000, ze kterého vyplynuly následující skutečnosti relevantní pro rozhodnutí. 6. Dne 29. 12. 2000 podala stěžovatelka žalobu, kterou se domáhala proti vedlejší účastnici a S. H. vydání příjmových a výdajových dokladů účetnictví domu č. 8 v Plzni, včetně nájemních smluv a listin, na základě nichž bylo realizováno finanční hospodaření v letech 1997-1999 (postupně příslušné období rozšiřovala o další roky až do roku 2005). Následně ji při jednání konaném dne 7. 6. 2001 soud podle § 5 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") poučil, že žalobní petit je nejasný, nesrozumitelný, neurčitý a nevykonatelný. Podáním ze dne 22. 6. 2001, dále ještě upřesněným dalším podáním ze dne 19. 2. 2002, proto žalobní petit upravila a nadále se proti žalovaným domáhala vyslovení povinnosti předložit k nahlédnutí a kontrole doklady týkající se hospodaření domu číslo 8 v P. ulici v Plzni s tím, že část listin přímo konkretizovala. Jen proti vedlejší účastnici se domáhala uložení povinnosti každý rok k 30. lednu na dobu 14 dnů předložit k nahlédnutí listiny, které byly v návrhu konkretizovány. 7. Takto upravené žalobě po provedeném dokazování soud prvního stupně zčásti vyhověl, a to v té části, kde byly listiny přesně specifikovány. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud, aniž nařídil ústní jednání, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání vedlejší účastnice zrušil. Jako důvod označil nesprávně formulovaný petit žaloby a následně i výrok rozsudku, když podle jeho názoru jediným možným způsobem výkonu rozhodnutí by vzhledem k formulaci jeho výroku bylo odebrání listin. Takový výkon ovšem přichází do úvahy jen v případě jejich trvalého odnětí. Jde-li ale o nahlédnutí na časově omezenou dobu, je možné vést výkon rozhodnutí jen ukládáním pokut; tomu je třeba přizpůsobit znění žalobního petitu. 8. Na základě výzev soudu prvního stupně proto stěžovatelka v dalším řízení svůj návrh opakovaně upravovala a podle podání ze dne 26. 8. 2003 soud prvního stupně změnu původního žalobního žádání připustil. Nově se stěžovatelka na vedlejší účastnici domáhala, aby jí byla uložena povinnost vydat ke kontrole listiny s originály nájemních smluv na bytové a nebytové prostory v předmětném domě, specifikované označením nájemců a datem jejich přijetí, a dále dokumenty týkající se správy domu v petitu konkretizované, a to tak, že budou vydány v originále zmocněnému zástupci stěžovatelky na dobu dvou dnů. Následně ovšem soud prvního stupně vyzval stěžovatelku k dalšímu upřesnění petitu žaloby s tím, že v listinách ve výzvě uvedených chybí náležitá specifikace. Stěžovatelka na to reagovala podáním ze dne 6. 12. 2004, kterým jednak požádala o prodloužení lhůty k upřesnění specifikace požadovaných listin, a jednak vzala ohledně části listin žalobu zpět. Soud prvního stupně pak při jednání konaném dne 31. 3. 2005 se souhlasem vedlejší účastnice ve smyslu tohoto návrhu řízení zčásti zastavil. Zároveň konstatoval, že žalobkyně (stěžovatelka) dosud neupřesnila žalobní petit ve smyslu předchozí výzvy, zamítl návrh na prodloužení lhůty k doplnění žaloby a stěžovatelce uložil, aby odstranila ve lhůtě 15 dnů vady svého podání ze dne 26. 8. 2003. Proti tomuto