II.ÚS 3662/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3662/14 ze dne 20. 10. 2015 N 187/79 SbNU 121 Zajištění peněžních prostředků zabavených při domovní prohlídce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka - ze dne 20. října 2015 sp. zn. II. ÚS 3662/14 ve věci ústavní stížnosti K. P. T., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2014 sp. zn. 3 To 51/2014, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti prvostupňovému usnesení o zamítnutí žádosti o vrácení peněžních prostředků zajištěných při domovní prohlídce, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2014 sp. zn. 3 To 51/2014 se ruší pro porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces a práva vlastnického zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Návrh stěžovatele, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení, se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 11. 2014, stěžovatel napadl usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 6. 11. 2014 sp. zn. 3 To 51/2014, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 1. 10. 2014 č. j. 43 T 2/2010-19722, kterým bylo rozhodnuto, že se dle § 80 odst. 1 trestního řádu a contrario zamítá stěžovatelova žádost o vrácení částky 64 000 Kč zajištěné při domovní prohlídce proběhlé u něj dne 18. 1. 2005. 2. Stěžovatel především namítá, že řízení je stiženo zásadními průtahy, kdy trvá již od roku 2005 a je zřejmé, že ještě trvat bude. Otázku plynutí času soudy nevzaly dostatečně v úvahu, ačkoliv by mělo platit, že potřebu ochrany práva na nerušené užívaní vlastnictví a na podnikání u déletrvajícího zajištění majetku je s postupujícím časem nutno mít stále více v patrnosti. Nelze přitom souhlasit s tvrzením vrchního soudu, že řízení probíhá plynule s přihlédnutím ke své složitosti a obsáhlosti, když je stíháno celkem patnáct osob a spisový materiál obsahuje téměř dvacet tisíc stran. Nutno poukázat na skutečnost, že ve věci došlo k tomu, že vrchní soud zrušil vydaný prvostupňový rozsudek z důvodů vad, pro které se má hlavní líčení z velké části opakovat. Navíc dochází k různým prodlevám, konkrétně mezi nápadem obžaloby dne 8. 2. 2010 a prvním jednáním ve věci dne 8. 11. 2010 uplynulo 9 měsíců, od vydání rozsudku dne 7. 6. 2012 do odeslání spisu na odvolací soud dne 18. 3. 2013 uplynulo 9 měsíců, po vrácení spisu dne 1. 10. 2013 pak hlavní líčení přes stanovené jarní termíny fakticky započalo až v září 2014. 3. Mělo by být též zohledněno, že důvodem zajištění mělo být, že se jedná o výnosy z trestné činnosti, avšak v případu to dosud nebylo potvrzeno. Jedná se o běžnou částku, která měla sloužit k obvyklým výdajům pro osobní spotřebu. Stěžovatel také poznamenává, že jeho žádost o vrácení byla již opakovaná. 4. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil. Zároveň požádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. II. 5. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 6. Vrchní soud sdělil, že trestní věc byla v rámci řízení o odvolání vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a to zejména pro závažnou vadu řízení, kdy v průběhu projednání věci před soudem prvního stupně došlo ke změně senátu a následně k dalšímu projednávání věci, aniž by byly splněny podmínky ustanovení § 219 odst. 3 trestního řádu. Jinak však stěžovateli přisvědčit nelze, kdy je nutno odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, a zvláště pak na to, že v rámci posuzování kritéria přiměřenosti je sice nesporné, že zajištění peněžních prostředků trvá delší dobu, nicméně, jak vyplývá i z vyjádření stěžovatele ohledně jeho finanční situace a způsobu nabývání majetku, nejedná se o částku, která by významným způsobem zasahovala do jeho majetkových práv či mu způsobovala existenční potíže. V neposlední řadě je nutno poukázat na požadavek, vyplývající s mezinárodních dokumentů, zajišťovat a následně konfiskovat majetek, který je výnosem z trestné činnosti, a v případě, že jej z nejrůznějších důvodů zajistit nelze, zajistit a následně konfiskovat jeho ekvivalent. Ústavní stížnost proto navrhuje odmítnout. 7. Vrchní státní zastupitelství v Praze uvedlo, že trestní stíhání bylo zahájeno policejním orgánem Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality služby kriminální policie a vyšetřování dne 13. 1. 2005. Po zrušení tohoto útvaru k 31. 12. 2006 převzal objemný spisový materiál Útvar odhalování korupce a finanční kriminality. Dne 4. 2. 2010 byla podána obžaloba na celkem 15 obviněných osob, cizinců, státních příslušníků Vietnamské socialistické republiky, z toho proti 2 osobám bylo vedeno řízení proti uprchlému. V obžalobě bylo navrženo zabrání zajištěných peněz z domovních prohlídek. 8. Rozsudkem městského soudu ze dne 7. 6. 2012 sp. zn. 43 T 2/2010 byl obžalovaný K. P. T. (mimo jiné osoby) uznán vinným jednak trestným činem neoprávněného podnikání dle § 118 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a jednak trestným činem účasti na zločinném spolčení dle § 163a odst. 1 trestního zákona. Podle § 163a odst. 1 trestního zákona mu byl uložen za použití § 35 odst. 1 trestního zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1 a 2 trestního zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let s dohledem. Též mu byl uložen peněžitý trest dle § 53 odst. 1 trestního zákona ve výši 500 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody na 1 rok. O návrhu Městského státního zastupitelství v Praze na uložení zabrání peněžitých prostředků městský soud nerozhodl. 9. Vrchní soud následně v neveřejném zasedání dne 21. 8. 2013 pod sp. zn. 3 To 32/2013 rozhodl tak, že rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu zrušil v celém rozsahu pro zásadní procesní nedostatky v postupu soudu prvního stupně a dle § 259 odst. 1 trestního řádu mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Aktuálně je konáno hlavní líčení ve vrácené trestní věci u městského soudu. Důvodem neskončení řízení je podle informací dozorového státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který intervenuje u hlavního líčení, okolnost, že se k jednání nedostavují svědci z řad osob vietnamské národnosti, jejichž výslech navrhla obhajoba. Soud zjistil, že někteří z nich odcestovali z České republiky. Obhajoba v současnosti podala další návrhy na provedení důkazů. Ze strany obžaloby další doplnění dokazování navrhováno není. 10. K argumentaci v ústavní stížnosti je třeba uvést, že obžalovaní, jak bylo uvedeno výše, byli původním nepravomocným rozsudkem městského soudu uznáni vinnými, že v letech 2002 až 2005 poskytovali za úplatu služby spočívající ve směně českých korun na cizí měny a zajišťovali pro vietnamské a čínské státní příslušníky převod těchto finančních prostředků způsobem blíže popsaným v tomto rozsudku z České republiky do zahraničí, a to přes účty vedené v Československé obchodní bance, a. s., na majitele z řad dalších osob z vietnamské komunity, na bankovní účty vedené v zahraničí, z nichž následně byly tyto finanční prostředky distribuovány předem určeným cílovým zákazníkům, přičemž k poskytování tohoto druhu služeb neměli licenci České národní banky ani devizovou licenci podle příslušných zákonů. Tuto činnost vykonávali v rámci pevně stanovené organizační struktury s přesně vymezenými vztahy podřízenosti a nadřízenosti mezi jejími členy a přesně stanovenými pracovními úkoly, kdy z převedených prostředků měli čistý prospěch minimálně ve výši 22 009 810 Kč. 11. V přípravném řízení nebyl shledán důvod k podání návrhu na zrušení zajištění předmětné peněžité částky, na obviněného K. P. T. byla podána obžaloba, jak je uvedeno výše, a bylo navrženo i zabrání zajištěných finančních prostředků. V řízení obviněný K. P. T. podal opakovaně žádost o vrácení peněžní částky ve výši 64 000 Kč. Městský soud pod sp. zn. 43 T 2/2010 rozhodl dle § 80 odst. 1 trestního řádu zamítavým usnesením, neboť na základě provedeného dokazování trvalo důvodné podezření, že uvedená částka je výnosem z trestné činnosti, pro kterou je obžalovaný stíhán. Proti tomu