II.ÚS 3739/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3739/16 ze dne 14. 3. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ľ. S., t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného JUDr. Janou Barvíkovou, advokátkou, se sídlem Vítkovická 3276/2A, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 1 To 231/2016-46 ze dne 29. července 2016, usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 19025/2016-17 ze dne 2. června 2016, usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 1 To 270/2016-29 ze dne 29. července 2016 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 18030/2016-20 ze dne 29. června 2016, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 8 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a čl. 14 ve spojení s čl. 5 odst. 1 a 4 Úmluvy. Dále navrhuje, aby Ústavní soud vydal podle § 80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") předběžné opatření, kterým orgánům činným v trestním řízení uloží nepokračovat v porušování práv a svobod stěžovatele a uloží jim povinnost eskortovat stěžovatele zpět do Velké Británie k trestnímu stíhání, kde se případné trestné činnosti dopustil. Žádá též o přednostní vyřízení věci podle § 39 zákona o Ústavním soudu. II. 2. Z obsahu vyžádaného spisového materiálu se podává, že usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování Ostrava č. j. ČTS:NPC-1488/TČ-2014-222600 ze dne 16. 12. 2014 bylo podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. 3. Dne 17. 12. 2014 podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě Okresnímu soudu v Ostravě návrh na vydání příkazu k zadržení stěžovatele a na vydání evropského zatýkacího rozkazu (dále jen "EZR"). Soudce Okresního soudu v Ostravě návrhům vyhověl a dne 18. 12. 2014 vydal pod sp. zn. 0 Nt 5538/2014 podle § 76a odst. 1 tr. řádu příkaz k zadržení stěžovatele a pod sp. zn. 0 Nt 5006/2014 podle § 193 odst. 1 věta poslední zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen "zákon č. 104/2013 Sb.") EZR. Stěžovatel byl na podkladě EZR dne 30. 12. 2014 zadržen ve Velké Británii a byl vzat do vyhošťovací vazby. Dne 6. 8. 2015 proběhlo se stěžovatelem soudní líčení o předání na základě EZR, přičemž stěžovatel s předáním nedal souhlas a proti předání se odvolal. Dne 8. 3. 2016 Policejní prezidium České republiky, Odbor mezinárodní spolupráce, soudu sdělilo, že bylo schváleno předání stěžovatele z Velké Británie do České republiky. Eskorta z předávajícího státu do České republiky proběhla dne 11. 3. 2016. 4. Usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 16038/2016-11 ze dne 12. 3. 2016 bylo k návrhu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě rozhodnuto podle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu o vzetí stěžovatele do vazby. Stalo se tak v rámci vazebního zasedání, kdy se stěžovatel po vyhlášení usnesení vzdal práva stížnosti i za osoby oprávněné, rovněž státní zástupkyně se vzdala práva stížnosti, obě strany po poučení podle § 136 odst. 3 tr. řádu prohlásily, že nežádají písemné odůvodnění usnesení, postačí jim vyhotovení zjednodušeného usnesení. Usnesení tak nabylo právní moci dne 12. 3. 2016. 5. Napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 19025/2016-17 ze dne 2. 6. 2016 bylo k návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě rozhodnuto, že se stěžovatel podle § 71 odst. 1 písm. b), § 72 odst. 1 tr. řádu nadále ponechává ve vazbě za stálého trvání důvodu vazby podle § 67 písm. a), c) tr. řádu. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením č. j. 1 To 231/2016-46 ze dne 29. 7. 2016 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou. 6. Dne 22. 6. 2016 byla Okresnímu soudu v Ostravě doručena žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu. Dalším napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 18030/2016-20 ze dne 29. 6. 2016 byla podle § 71a tr. řádu žádost stěžovatele zamítnuta. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením č. j. 1 To 270/2016 ze dne 29. 7. 2016 zamítl. 7. Z obsahu spisu 0 Nt 19059/2016 se dále podává, že usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 19059/2016-9 ze dne 19. 10. 2016 byl podle § 71 odst. 1 písm. b), § 72 odst. 1 tr. řádu stěžovatel nadále ponechán ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a), c) tr. řádu. Stížnost stěžovatele byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 1 To 457/2016-30 ze dne 8. 12. 2016. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala na stěžovatele a další tři obviněné dne 19. 11. 2016 pod sp. zn. 1 KZV 54/2014 obžalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, kterou je stěžovatel viněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. III. 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že po převozu do České republiky před rozhodnutím o vazbě neměl možnost se seznámit s důkazy odůvodňujícími jeho vydání do České republiky. Uvádí, že ve vazbě se nachází již od zadržení ve Velké Británii dne 30. 12. 2014. Popisuje průběh zadržení, přičemž zpochybňuje datum vydání EZR, kdy se domnívá, že byl vydán až po jeho zadržení, zpochybňuje své trestní stíhání za skutek uvedený pod bodem 2) usnesení o zahájení trestního stíhání a uvádí, že za něj měl být stíhán ve Velké Británii nebo na Slovensku. Uvádí, že do České republiky byl vydán na základě zkreslených a nepravdivých informací. Nesouhlasí s tím, že se trestné činnosti dopouštěl v České republice, uvádí, že mu zde byl uložen trest vyhoštění a od té doby se zde nevyskytoval, tudíž nemohl páchat žádnou trestnou činnost. Poukazuje na to, že všichni obvinění shodně vypovídali, že nevěděli o tom, že předmětem převozu kufrů je pervitin, všichni se domnívali, že jde o pasy. Za nevyjasněnou považuje otázku, pod kterou soudní pravomoc věc spadá. Shrnuje, že do České republiky byl vydán na základě vykonstruovaných informací až dne 11. 3. 2016, tj. po průtazích, kdy se vydání bránil. Domnívá se, že pokud mu nebyl přerušen trest vyhoštění, je na území České republiky zadržován v rozporu s rozhodnutím o vyhoštění. 9. K samotnému rozhodování o dalším trvání vazby dne 2. 6. 2016 stěžovatel namítá, že se ho nezúčastnila obhájkyně, která nebyla řádně vyrozuměna. Cítí se tak poškozen na svém právu na spravedlivý proces. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala obhájkyně stížnost a hned poté podala návrh na propuštění stěžovatele z vazby, který byl také zamítnut. Projednání stížností proti oběma usnesením však proběhlo v neveřejném zasedání, přičemž obhájkyně obdržela usnesení stížnostního soudu až dne 13. 9. 2016, tedy v rozporu s rychlostí řízení ve vazební věci. Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, pojednávající o právu obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, o zvýšené pozornosti v případě déletrvající vazby a o povinnosti soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit. V jeho případě však nebyla zohledněna celková doba omezení stěžovatele na svobodě téměř 2 roky, když v dané věci je možné omezit osobu na svobodě v rámci přípravného řízení maximálně po dobu 1 roku. Povinností soudu bylo zkoumat nutnost pokračování vazby i s ohledem na její délku a zabývat se všemi argumenty stěžovatele, což stížnostní soud neučinil. 10. Stěžovatel dále vyslovuje názor, že pokud se policejní orgán rozhodl věc řešit, měl postupovat podle § 71 zákona č. 104/2013 Sb. a s příslušnými orgány jednoho nebo více cizích států měl uzavřít dohodu o s