II.ÚS 4054/19

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelka proti v záhlaví citovaným rozsudkům Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, neboť má za to, že jimi byly porušeny čl. 3 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby byla jmenována poručnicí nezletilého, svěřeného do její péče rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 2. 2012, č. j. 40 P 40/2011-63. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud"), který rozhodnutí soudu I. stupně ústavní stížností rovněž napadeným rozsudkem jako zcela věcně správné potvrdil.

Podle ustanovení § 469 odst. 1 věty první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, jenž se pro řízení před Ústavním soudem použije přiměřeně (srov. ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu), platí, že v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je dítě zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje.

Podaná ústavní stížnost napadá rozsudky obecných soudů dotýkající se přímo zájmů nezletilého (jeho poručenství), který má postavení vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti. Proto Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 469 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a nezletilému vedlejšímu účastníkovi jmenoval pro řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky opatrovnici. S ohledem na okolnosti daného případu se vhodnou opatrovnicí jeví zástupkyně veřejného ochránce práv, Mgr. Monika Šimůnková, do jejíž agendy patří mj. ochrana práv dětí a rodiny. Jak se navíc podává z listin přiložených k ústavní stížnosti, Kanceláři veřejného ochránce práv je případ nezletilého znám z předchozí úřední činnosti (srov. zprávu o šetření ve věci výkonu poručnictví E. H. Magistrátem města Brna, sp. zn. 7712/2018/VOP/BJ). Ústavní soud současně podotýká, že stěžovatelčině návrhu, aby byla opatrovnicí nezletilého jmenována veřejná ochránkyně práv, Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., nevyhověl z důvodu uplynutí jejího funkčního období. Ústavní soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.