II.ÚS 4072/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 4072/18 ze dne 15. 8. 2019 N 148/95 SbNU 290 Uplatnění námitky nepřiměřenosti exekuce v odvolání proti usnesení o příklepu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., t. č. ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Kristýnou Urbanovou, advokátkou, se sídlem Karla Engliše 3221/2, Praha, adresa pro doručování Šítkova 233/1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5801/2017 ze dne 10. 9. 2018 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 30 Co 94/2017-104 ze dne 14. 7. 2017, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníků řízení a M&M investiční, s. r. o., se sídlem Nádražní 535/15, Ostrava, zastoupené Mgr. Petrem Harmečkem, advokátem, se sídlem Macharova 302/13, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5801/2017 ze dne 10. 9. 2018 a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 30 Co 94/2017-104 ze dne 14. 7. 2017 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. V roce 2015 bylo zahájeno exekuční řízení proti stěžovateli jako povinnému k vymožení pohledávky 218 321 Kč s příslušenstvím, která vznikla České republice v souvislosti s trestním řízením vedeným proti stěžovateli a kterou tvoří zálohované náklady trestního řízení a náklady nutné obhajoby. 2. Soudní exekutor v rámci tohoto exekučního řízení vydal mimo jiné exekuční příkaz k prodeji nemovitostí, a to bytové jednotky č. X1 v domě č. p. X2 na pozemku parc. č. X3 s podílem o velikosti 695/3156 na společných částech domu č. p. X2 a pozemku parc. č. X3, vše v k. ú. Česká Lípa (dále jen "předmětná nemovitost" nebo "předmětný byt"). Po provedení dražby soudní exekutor vydal dne 18. 1. 2017 usnesení o příklepu předmětného bytu vydražitelce - vedlejší účastnici v tomto řízení, která učinila v dražbě nejvyšší podání ve výši 466 667 Kč. Stěžovatel se proti usnesení o příklepu odvolal. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným usnesením potvrdil usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. Krajský soud uvedl, že odvolací soud usnesení o příklepu "změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona", a to s odkazem na § 336k odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. K pochybení, které by odůvodňovalo tento postup, však dle krajského soudu nedošlo a stěžovatel je ani nenamítal. Stěžovatel totiž v odvolání argumentoval, že exekutor svým rozhodnutím o prodeji předmětné nemovitosti zvolil nevhodný způsob exekuce, protože podle něj měl možnost uspokojit vymáhanou pohledávku prodejem jiné věci. Krajský soud dospěl k závěru, že námitka nevhodného způsobu exekuce "není způsobilým odvolacím důvodem proti usnesení o udělení příklepu". 4. Dle krajského soudu zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovité věci na několik relativně samostatných fází, a to 1. nařízení exekuce, 2. určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3. vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4. prodej nemovitosti v dražbě a 5. rozvrh rozdělované podstaty. V každé fázi se řeší vymezený okruh otázek a úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou "zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto". Podle krajského soudu je exekutor v exekučním příkazu povinen zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný. Jelikož proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, je "obranou proti nepřiměřenému rozsahu exekuce návrh na částečné zastavení exekuce" dle § 55 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 268 odst. 4 občanského soudního řádu; námitku nevhodného způsobu exekuce tak není možné řešit v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu. Nadto krajský soud uvedl, že i kdyby bylo podání stěžovatele posouzeno jako návrh na částečné zastavení exekuce, v této fázi řízení již exekuci není možné částečně zastavit. Vzhledem ke specifikům exekuce prodejem nemovité věci je totiž dle krajského soudu po udělení příklepu "nutné učinit veškeré úkony k dokončení příslušného procesu". 5. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné. Nejvyšší soud uvedl ve shodě s hodnocením krajského soudu, že způsobilou obranou proti nepřiměřenému rozsahu exekuce je návrh na částečné zastavení exekuce, případně návrh na její odklad, a nikoliv odvolání do usnesení o příklepu, a to s odkazem na usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 98/2003 ze dne 18. 3. 2003, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 77/2003, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 53/2015 ze dne 11. 2. 2015. Podání návrhu na částečné zastavení exekuce před uskutečněním dražebního jednání je důvodem pro odročení dražebního jednání, jestliže je pravděpodobné, že soud návrhu na částečné zastavení exekuce vyhoví. Neodročení dražebního jednání by za takových okolností bylo porušením zákona při provedení dražby a vedlo by ke změně usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje; v této souvislosti Nejvyšší soud odkázal na svá usnesení sp. zn. 20 Cdo 108/2010 ze dne 15. 8. 2011 a sp. zn. 20 Cdo 409/2012 ze dne 31. 10. 2013. Stěžovatel však návrh na částečné zastavení exekuce nepodal a až v odvolání proti usnesení o příklepu namítl, že exekuce je vedena nepřiměřeně; takovou situaci nelze dle Nejvyššího soudu pokládat za porušení zákona při nařízení dražebního jednání a provedení dražby. II. Argumentace stran 6. Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny. 7. Podle stěžovatele exekutor zvolil v exekučním příkazu v rozporu s § 47 odst. 1 exekučního řádu způsob exekuce, který byl ve smyslu tohoto ustanovení zřejmě nevhodný. V exekučním řízení byla vymáhána částka 279 000 Kč a stěžovatel opakovaně navrhoval alternativní způsoby uspokojení této pohledávky, než byl prodej předmětného bytu, a to konkrétně pronájem svých nemovitostí či prodej jiného svého bytu, jehož hodnota by podle stěžovatele byla k uspokojení vymáhané pohledávky zcela dostačující. Podle stěžovatele mohl exekutor uspokojit vymáhanou pohledávku z vykonatelných pohledávek přiznaných stěžovateli v celkové výši 319 000 Kč s příslušenstvím. I když exekutor vydal exekuční příkazy k přikázání těchto pohledávek, stěžovateli není známo, že "by se exekutor pokusil dluh stěžovatele z těchto vykonatelných pohledávek uspokojit". Obecné soudy se však touto argumentací odmítly věcně zabývat. 8. Stěžovatel brojí proti názoru obecných soudů, že námitka nevhodného způsobu exekuce není odvolacím důvodem proti usnesení o příklepu. Povinnost exekutora zvolit způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, se dle § 47 odst. 1 exekučního řádu vztahuje k exekučnímu příkazu, proti němuž není podle odstavce 5 přípustný opravný prostředek. Exekuční řád výslovně nespecifikuje - a dle stěžovatele tedy ani neomezuje - fázi řízení o exekuci prodejem nemovitosti, v níž je možné námitku zjevné nevhodnosti zvoleného způsobu exekuce uplatnit. Teprve poté, kdy by v jakékoliv fázi exekučního řízení bylo o této námitce pravomocně rozhodnuto, by platilo, že účinky pravomocného rozhodnutí vylučují možnost řešit tuto otázku znovu. Názor obecných soudů, že tuto námitku bylo možné uplatnit pouze v návrhu na částečné zastavení exekuce, podle stěžovatele nemá oporu v právní úpravě. Obecné soudy proto byly povinny se v napadených rozhodnutích s touto námitkou věcně vypořádat. Jelikož to neučinily, odepřely stěžovateli soudní ochranu a porušily jeho právo na spravedlivý proces. 9. Stěžovatel dále uvádí, že rozhodnutí citovaná v napadených usneseních podle jeho názoru na projednávanou věc nedopadají, že usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 53/2015 ze dne 11. 2. 2015, citované krajským soudem, se týká výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu, nikoliv exekuce dle exekučního řádu a nelze je na projednávanou věc mechanicky aplikovat. Dále stěžovatel poukazuje na to, že k neuhrazení jeho dluhů došlo bez jeho zavinění, protože mu byl ze strany obecných s