II.ÚS 4255/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 4255/16 ze dne 26. 9. 2017 N 181/86 SbNU 869 Povinnost soudu podat předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Ludvíka Davida - ze dne 26. září 2017 sp. zn. II. ÚS 4255/16 ve věci ústavní stížnosti MUDr. Jany Zvárové, zastoupené JUDr. Michaelem Zvárou, advokátem, se sídlem Eberlova 1465/4, 155 00 Praha 5 - Stodůlky, proti postupu Okresního soudu v Českých Budějovicích v řízení o potvrzení rozsudku vydaného Okresním soudem v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2009 č. j. 17 C 146/2009-43 jako evropského exekučního titulu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2014, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení. I. Okresní soud v Českých Budějovicích porušil svým postupem v řízení o potvrzení rozsudku vydaného Okresním soudem v Českých Budějovicích ze dne 26. června 2009 č. j. 17 C 146/2009-43 jako evropského exekučního titulu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2014, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, dále právo stěžovatelky na zákonného soudce podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích se přikazuje, aby věc znovu posoudil a vyslovil se k podání předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. Odůvodnění I. Rekapitulace obsahu napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 28. prosince 2016 domáhá vydání nálezu, kterým by bylo vysloveno, že Okresní soud v Českých Budějovicích svým postupem v řízení o potvrzení rozsudku vydaného týmž soudem dne 26. června 2009 č. j. 17 C 146/2009-43 jako evropského exekučního titulu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2014, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, (dále též jen "nařízení č. 805/2004") porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále porušil právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na zákonného soudce zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka se taktéž domáhá toho, aby nálezem Ústavního soudu bylo Okresnímu soudu v Českých Budějovicích uloženo, aby věc znovu posoudil. 2. V projednávané věci Okresní soud v Českých Budějovicích (dále též jen "soud") rozsudkem ze dne 26. června 2009 č. j. 17 C 146/2009-43 vyhověl žalobě žalobkyně (stěžovatelky), kterou se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 6 600 Kč s poplatkem z prodlení (výrok I) jakožto dlužného nájemného a zálohy na úhrady spojené s užíváním bytu, a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II). V průběhu řízení se soudu nepodařilo zjistit pobyt žalované, a proto jí byl postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") ustanoven opatrovník. Soudního jednání se nezúčastnila ani žalovaná, ani její opatrovník. Soud konstatoval, že žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku, kterou dne 28. září 2008 výslovně uznala, byť jen zčásti něco zaplatila. Po provedeném dokazování proto soud žalobě vyhověl. 3. Stěžovatelka následně dne 14. října 2016 požádala okresní soud o zaslání výše označeného rozsudku s vyznačenou doložkou vykonatelnosti spolu s potvrzením, že jde o evropský exekuční titul podle § 353 odst. 1 o. s. ř. a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. 4. Přípisem ze dne 3. listopadu 2016 (dále jen "přípis") však bylo soudem stěžovatelce sděleno, že pro potvrzení výše označeného rozsudku jako evropského exekučního titulu nejsou splněny podmínky. Rozsudek vydaný po provedeném dokazování není podle názoru soudu nesporným nárokem ve smyslu nařízení č. 805/2004. II. Rekapitulace ústavní stížnosti 5. Stěžovatelka svůj závěr o přípustnosti ústavní stížnosti opírá o skutečnost, že proti nepotvrzení rozsudku jako evropského exekučního titulu podle nařízení č. 805/2004 nejsou dle národních procesních předpisů přípustné žádné řádné ani mimořádné opravné prostředky. Přípis tak představuje jiný zásah orgánu veřejné moci do jejích ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. 6. Zásah do svých ústavně garantovaných práv spatřuje stěžovatelka v tom, že okresní soud v řízení nepředložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen "SDEU" nebo "Soudní dvůr"), čímž zasáhl do jejího práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny). Podle názoru stěžovatelky, který je v ústavní stížnosti podpořen rozsáhlou citací judikatury SDEU, je i potvrzení soudního rozhodnutí jako evropského exekučního titulu aktem soudní povahy a spadá pod rozsah čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "SFEU"). Jelikož proti nepotvrzení rozsudku jako evropského exekučního titulu nepřipouští právní řád České republiky žádné řádné ani mimořádné opravné prostředky, byl již okresní soud soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravné prostředky ve smyslu čl. 267 SFEU a jako takový byl povinen předložit SDEU předběžnou otázku, když před ním vyvstala otázka výkladu unijního práva, rozhodnutí o níž bylo nezbytné k vynesení rozsudku. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. listopadu 2011 sp. zn. II. ÚS 1658/11 (N 202/63 SbNU 357). Tato otázka dle stěžovatelky vyvstala, když soud interpretoval předmětné nařízení a zvláště pojem "nesporný nárok". 7. Podle názoru stěžovatelky je třeba nárok v předmětném řízení považovat za nesporný. Výklad okresního soudu, který dovodil, že za nesporný nelze považovat nárok vyplývající z rozsudku, který soud vydal po provedeném dokazování, aniž by žalovaný uplatnil skutkové námitky či obranu, nemá oporu v nařízení č. 805/2004. Podle bodu 6 preambule nařízení č. 805/2004 může neexistence námitky dlužníka ve smyslu jeho nečinnosti spočívat v nedostavení se k ústnímu jednání nebo nesplnění výzvy soudu k předložení písemného oznámení o tom, že se zamýšlí obhajovat. Tedy i samostatné nedostavení se je považováno za neexistenci námitky. V projednávané věci se žalovaná k soudnímu řízení nedostavila, po celou dobu zůstala pasivní a soudu nenabídla žádné argumenty ani neuplatnila žádné námitky. Z toho lze dovodit, že potvrzení evropského exekučního titulu nebrání ani to, že byl vydán "běžný" rozsudek po proběhlém dokazování. Ke stejnému závěru dle stěžovatelky dospívá i česká a zahraniční odborná literatura. Výklad přijatý okresním soudem není tedy dle stěžovatelky zcela jasný a nesporný. 8. Stěžovatelka rozsáhle argumentuje v tom směru, že v daném případě nelze aplikovat žádnou z výjimek z povinnosti podat předběžnou otázku dovozených Soudním dvorem (doktrína "acte clair" a "acte éclairé"). Okresnímu soudu také opakovaně vytýká, že vůbec nezohlednil rozsudek SDEU ze dne 16. června 2016 ve věci C-511/14 Pebros Servizi. V tomto rozhodnutí SDEU mimo jiné stanovil, že pojem "nesporný nárok" používaný v nařízení je třeba interpretovat autonomně na národních právních řádech. Výklad s odkazem na národní právo, jak byl proveden okresním soudem, je proto nesprávný. Především však měl soud v případě nejasného výkladu (a výklad zde dle názoru stěžovatelky očividně nejasný byl) předložit SDEU předběžnou otázku. Nepředložení předběžné otázky představuje podle názoru stěžovatelky porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Tento svůj závěr podporuje judikaturou Ústavního soudu [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 2009 sp. zn. II. ÚS 1009/08 (N 6/52 SbNU 57)] a také Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudek ve věci Ullens de Schooten a Rezabek proti Belgii ze dne 20. září 2011 č. 3989/8 a 38353/07). Tím, že se okresní soud v přípisu a v průběhu řízení vůbec nezabýval svou povinností podat předběžnou otázku a její nepoložení nikterak neodůvodnil, se podle stěžovatelky také dopustil porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu č. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny. III. Rekapitulace vyjádření účastníka řízení 9. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení stěžovatelky vyžádal vyjádření Okresního soudu v Českých Budějovicích, jakož i spis sp.