Ústavní soud II.ÚS 487/24

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 2. 2024, stěžovatelka žádá projednat v plénu neplatnost exekučního zákona; aby Ústavní soud bezodkladně zastavil činnost všech exekutorů a exekučních úřadů v ČR, opírající se o neplatný exekuční zákon, a aby zakázal vydávání neplatných dokumentů všemi úřady státní správy, včetně všech stupňů soudů, finančních úřadů, celních úřadů atp.; aby Ústavní soud podal návrh na zastavení výkonu rozhodnutí ve všech exekučních věcech týkajících se stěžovatelky; aby pozastavil činnost všech exekutorů činných v exekučních věcech vedených proti stěžovatelce, její jednatelce a jejímu majetku; aby jí byla bezodkladně poskytnuta ochrana osobnosti a majetku a aby všechna napadená, vadná a neplatná rozhodnutí byla bezodkladně zrušena v plném rozsahu; aby Ústavní soud určil povinnost České republice zaplatit všechny jí způsobené škody a újmy, a aby se řádně vypořádal se všemi námitkami a důkazy uvedenými ve stížnosti. Závěrem žádá odškodné ve výši 100 000 000 EURO včetně zákonných úroků, a dále žádá, aby Ústavní soud rozhodl o povinnosti nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 500 000 EURO do 3 dnů od doručení této stížnosti Ústavnímu soudu.

Toto podání nebylo zjevně možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními nedostatky [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatel v řízení o Ústavní stížnosti musí být povinně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), přičemž povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Její podání tedy vykazovalo takové vady, pro které by jej jako ústavní stížnost nebylo možno podle zákona o Ústavním soudu projednat. Stěžovatelka byla výzvou, která jí byla doručena fikcí prostřednictvím datové schránky dne 11. 3. 2024, vyzvána jednak k doložení řádné plné moci, tak také k doložení dokladu o tom, že ústavní stížnost byla podána včas, tj. v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 3 až odst. 5 zákona o Ústavním soudu).

K tomu byla stěžovatelce stanovena lhůta 10 dnů ode dne doručení předmětné výzvy s poučením o důsledcích, nebudou-li tyto vady v této lhůtě odstraněny [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Vzhledem k tomu, že uvedené nedostatky nebyly ve stanovené lhůtě (a ani k dnešnímu dni) odstraněny, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.