II.ÚS 699/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 699/18 ze dne 26. 6. 2018 N 117/89 SbNU 763 Ke kasační závaznosti nálezů Ústavního soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 26. června 2018 sp. zn. II. ÚS 699/18 ve věci ústavní stížnosti RAVAK, a. s., se sídlem Obecnická 285, Příbram, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem Husova 5, Praha, proti výrokům II, V, X a XIII usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2018 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-292 o řešení úpadku dlužníka - vedlejšího účastníka A), za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a A) OLEO CHEMICAL, a. s., se sídlem Holušická 2221/3, Praha 4, B) Ing. Jiřího Hanáka, insolvenčního správce dlužníka společnosti OLEO CHEMICAL, a. s., zastoupeného JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, C) SHADBROOK ENTERPRISES Limited, se sídlem 15 Somerset Avenue, Luton, LU2 OPJ4TH, Bedfordshire, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Petrem Slavíkem, advokátem, se sídlem Kolbenova 609/38, Praha, a D) GO biz Jinonice, s. r. o., se sídlem Sokolovská 394/17, Praha 8, zastoupené Mgr. Markem Prchlíkem, advokátem, se sídlem Revoluční 764/17, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2018 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-292 ve výrocích II, V, X a XIII bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. V těchto částech se proto toto usnesení ruší. III. Návrh stěžovatele, aby věc byla přikázána k novému projednání jinému soudci Městského soudu v Praze, se odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností stěžovatelka společnost RAVAK, a. s., napadá výroky II, V, X a XIII usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 6. 2. 2018 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-292, kterými městský soud povolil řešení úpadku dlužníka (OLEO CHEMICAL, a. s.) reorganizací (výrok II), výrokem V byl ustanoven znalec za účelem ocenění majetkové podstaty dlužníka, výrokem X byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě 120 dnů předložil aktualizovaný reorganizační plán, a výrokem XIII městský soud nařídil přezkumné jednání na 11. 5. 2017. Stěžovatelka namítá, že napadeným usnesením bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to především z důvodu nedostatečného odůvodnění napadeného usnesení, které je tak stiženo vadou nepřezkoumatelnosti. 2. Úvodem je vhodné poznamenat, že Ústavní soud ve věci již jednou rozhodoval, a to nálezem ze dne 18. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 1162/17 (N 8/88 SbNU 103; dále též jen "Nález"), kdy takto zrušil předchozí usnesení městského soudu o povolení reorganizace, resp. jeho některé výroky, a to zejména kvůli naprosté absenci jejich odůvodnění. Na základě tohoto kasačního rozhodnutí městský soud ve věci dne 6. 2. 2018 rozhodoval znovu a v nyní ústavní stížností napadeném usnesení znovu povolil řešení úpadku dlužníka reorganizací (výrok II) a výroky V, X a XIII ponechal ve stejném znění jako v prvním usnesení městského soudu, které bylo výše zmíněným Nálezem Ústavního soudu zrušeno. V nyní napadeném usnesení však podle stěžovatele nebyl respektován závazný právní názor vyslovený v Nálezu a zároveň nebyly adekvátním způsobem vypořádány námitky stěžovatele, čímž bylo znovu porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. 3. Městský soud prý v nyní napadeném usnesení opětovně a v rozporu se závěry kasačního Nálezu (viz bod 43 Nálezu) rezignoval na zkoumání pravdivosti tvrzení dlužníka, když neposoudil oprávněnost pohledávek přihlášených věřitelů a správnost seznamů majetku a závazků předkládaných dlužníkem a ani zdaleka se nevypořádal se všemi námitkami vznesenými stěžovatelem i dalšími věřiteli dlužníka. 4. Přestože stěžovatelka vznesla v rámci insolvenčního řízení celou řadu námitek týkajících se neexistence některých pohledávek věřitelů za dlužníkem, přičemž některé z těchto přihlášených pohledávek byly popřeny samotným insolvenčním správcem (konkrétně pohledávka společnosti Insolvent Capital, a. s.), insolvenční soud oprávněnost přihlášených pohledávek navzdory Nálezu i své zákonné povinnosti nijak nezkoumal. 5. Insolvenční soud rezignoval i na vypořádání dalších námitek stěžovatelky a některých věřitelů, když do odůvodnění usnesení o povolení reorganizace přepsal jednotlivá ustanovení insolvenčního zákona. Odkaz na příslušná zákonné ustanovení však rozhodně nelze hodnotit jako řádné odůvodnění rozhodnutí soudu. Insolvenční soud se tak v odůvodnění napadeného usnesení především vůbec nevypořádal s tvrzením stěžovatelky, že větší část přihlášených pohledávek jednotlivých věřitelů hlasujících pro přijetí reorganizačního plánu vůbec neexistuje (přičemž tato námitka je zcela klíčová), dále se nevypořádal s námitkou ohledně dlouhodobého popírání úpadku ze strany dlužníka, s námitkou týkající se odevzdání závodu společnosti TEMPERATIOR, s. r. o., v rozporu s omezeními danými zahájeným insolvenčním řízením a s tím souvisejícího se dopuštění významných zásahů do výrobní technologie dlužníka, s námitkou stran netransparentního povolení reorganizace, kdy dlužník nerovně zacházel s jednotlivými věřiteli a někteří díky tomu o přípravě reorganizace věděli dříve než věřitelé zbývající a s námitkou účelového popírání a uznávání pohledávek jednotlivých věřitelů v závislosti na tom, jak tito věřitelé hlasovali o (ne)přijetí reorganizačního plánu dlužníka. 6. Současně stěžovatelka poukazuje na to, že městský soud vůbec nepřihlédl ke změně poměrů od doby vydání prvého usnesení o povolení reorganizace, ačkoli platí, že pro rozhodnutí o povolení reorganizace má být rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Insolvenční soud zejména vůbec nereflektoval to, že některé přihlášené pohledávky věřitelů, kteří se podíleli na schválení reorganizačního plánu, byly ať již v plném rozsahu, nebo částečně vzaty zpět. Mezi druhým - nyní napadeným - usnesením o povolení reorganizace a skutkovým stavem je tak extrémní nesoulad, že tato skutečnost sama o sobě představuje zásah do stěžovatelčina práva na spravedlivý proces. Změna ve výši přihlášených pohledávek nebo v počtu věřitelů způsobuje, že reorganizační plán předložený spolu s návrhem na povolení reorganizace nebyl přijat ani zdánlivou většinou věřitelů. Proto ani nemohly být naplněny podmínky pro povolení reorganizace podle ustanovení § 148 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "insolvenční zákon"). Nadto stěžovatelka upozorňuje i na to, že např. ústavní stížností napadený výrok o nařízení přezkumného jednání je vnitřně rozporný, když městský soud v důsledku nerespektování kasačního Nálezu nařídil přezkumné jednání na datum v minulosti. Z tohoto je naprosto patrné, že městský soud ponechal jednotlivé výroky Nálezem Ústavního soudu již jednou zrušené ve stejném znění jako před vydáním Nálezu. 7. Závěrem stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením § 243e odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") rozhodl o tom, že věc u městského soudu bude přidělena jinému soudci, když nynější samosoudkyně nedodržela závazný právní názor Ústavního soudu z kasačního Nálezu a současně došlo k jiným závažným pochybením z její strany. Samosoudkyně insolvenčního soudu totiž ve zjevném rozporu s ustálenou judikaturou zcela nedůvodně odmítla popěrné úkony stěžovatelky, kterými popíral pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. Důvodem podle soudkyně mělo být to, že tyto popěrné úkony neobsahovaly tzv. žalobní petit. Podle konstantní judikatury však žalobní petit u popěrných úkonů v insolvenčním řízení není vyžadován, a to i s ohledem na to, že popěrné úkony jsou podávány na zákonem předepsaném formuláři, ze kterého je zřejmé, čeho se popírající věřitel domáhá. Současně stěžovatelka v rámci dalších pochybení samosoudkyně upozorňuje na pochybné nakládání s insolvenčním spisem, kdy stěžovatelka poukazuje na podle jejího mínění úmyslné zneužití možnosti vydat určité dokumenty ze soudního spisu. II. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení 8. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejší účastníky k vyjádření se k ústavní stížnosti. Městský soud jako účastník řízení této možnosti nevyužil. 9. V případě OLEO CHEMICAL, a. s., (dále také "dlužník") je třeba uvést, že jejím jménem byla zaslána dvě vyjádření. První z nich, sepsané advokátem Mgr. Jiřím Tomolou, uvádí, že insolvenční řízení je ve značně pokročilé fázi a stěžovatelka zneužívá svoje práva k prosazení partikulárních zájmů, snaží se o "vyhladovění"