III.ÚS 1137/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1137/23 ze dne 20. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. D., zastoupené JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem, sídlem Malá Skála 397, Malá Skála, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. února 2023 č. j. 6 As 257/2021-31 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2021 č. j. 30 Ad 2/2020-216, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Policie České republiky, ředitele Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje, sídlem Ulrichovo náměstí 810/4, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva podle čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisů Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 257/2021 a Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 Ad 2/2020, manžel stěžovatelky, příslušník Policie České republiky, dne 29. 12. 2014 zemřel při dopravní nehodě služebního vozidla zaviněné jeho řidičem, dalším policistou. Dne 7. 10. 2016 stěžovatelka uplatnila u vedlejšího účastníka nárok na zaplacení odškodnění nemajetkové újmy za smrt manžela. Téhož se následně domáhala žalobou (spolu s dětmi zemřelého) u civilních soudů s odkazem na § 2956 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen "občanský zákoník"). Okresní soud v Hradci Králové řízení o žalobě zastavil a věc postoupil vedlejšímu účastníkovi pro nedostatek pravomoci civilních soudů s odkazem na usnesení tzv. zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019 č. j. Konf 11/2018-16 a úpravu nároků ze služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen "zákon č. 361/2003 Sb."). Krajský soud k odvolání stěžovatelky rozhodnutí okresního soudu potvrdil a Nejvyšší soud poté jejich dovolání odmítl. Ústavní soud následně usnesením ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. I. ÚS 369/21 odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou s tím, že výše náhrady je věcí dalšího řízení, v němž se příslušné orgány musí zabývat rozdílností jednotlivých úprav náhrady nemajetkové újmy pozůstalých při úmrtí blízkého, na kterou stěžovatelka poukázala. Tato rozhodnutí nejsou předmětem nyní posuzované ústavní stížnosti. 3. V mezidobí náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje rozhodnutím ze dne 3. 3. 2020 č. j. KRPH-54086-34/ČJ-2019-500VO řízení o žádosti stěžovatelky o odškodnění zastavil; zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro zpětvzetí žádosti. Uvedené rozhodnutí následně vedlejší účastník potvrdil a odvolání stěžovatelky proti nim zamítl rozhodnutím ze dne 10. 6. 2020 č. j. KRPH-54086-50/ČJ-2019-0500KR. Podle správních orgánů stěžovatelka byla odškodněna podle § 106 zákona č. 361/2003 Sb.; celkem v souvislosti se smrtí manžela jí byla vyplacena částka ve výši 821 924 Kč, přičemž stěžovatelka obdržela jednorázové odškodnění pozůstalých ve výši 250 277 Kč, náhradu nákladů na výživu pozůstalých ke dni 31. 7. 2020 ve výši 429 879 Kč, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem ve výši 29 500 Kč a úmrtné ve výši 112 545 Kč. K tomu žalobkyně obdržela podíl ze sbírky pro pozůstalé ve výši 250 000 Kč. Náhrada nákladů na výživu pozůstalých byla stěžovatelce vyplácena ve výši 9 630 Kč měsíčně. Vedlejší účastník informoval právního zástupce stěžovatelky o možnosti uplatnit nároky přímo u České podnikatelské pojišťovny, a. s., s uvedením údajů o pojistné smlouvě. 4. Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutím vedlejšího účastníka. Podle krajského soudu správní orgány správně posoudily nároky stěžovatelů podle zákona č. 361/2003 Sb., nikoli podle občanského zákoníku. Připustil, že v určitých situacích dochází k dělení poškozených do dvou kategorií, tedy pozůstalých po usmrcených v dopravní nehodě policejního vozu a tzv. civilního vozu, avšak to odpovídá charakteru komplexní úpravy služebního poměru. Zároveň neplatí, že pozůstalí po příslušníkovi bezpečnostního sboru jsou automaticky v horším postavení, protože výše odškodnění se bude lišit v každé jednotlivé věci. Není relevantní, zda vozidlo bezpečnostního sboru mělo tzv. povinné ručení, protože jde o plnění z jiného vztahu. Pokud se tedy stěžovatelka domáhá plnění z titulu tzv. povinného ručení, nechť se obrátí na pojišťovnu, na což ji ostatně vedlejší účastník dříve upozornil. 5. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatelky napadeným rozsudkem s odkazem na ustálenou judikaturu, podle které je právní úprava objektivní odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu komplexní a její uplatnění je nezávislé na jiné právní úpravě; nejde o újmu vzniklou z poměrů soukromého práva. Odškodňování pozůstalých po příslušnících bezpečnostních sborů obstojí v testu zákazu diskriminace; odlišné zacházení odůvodňuje rozdílná právní úprava a vyvažují je jiné benefity adresátů. O nepřípustném rozdílném zacházení nesvědčí ani to, že jiný účastník téže dopravní nehody obdržel plnění z titulu tzv. povinného ručení; jde o jiný právní vztah. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka se domáhá vyššího odškodnění za duševní útrapy ze smrti svého manžela. Zdůrazňuje, že nehodu přežil ze tří policistů jen řidič, který byl v trestním řízení shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti. Vozidlo bylo pojištěno v rámci tzv. povinného ručení. Příslušná pojišťovna dokonce již částečně plnila pozůstalým po druhém zemřelém policistovi. Motivací stěžovatelky podat ústavní stížnost není primárně usilovat o vyšší odškodnění, nýbrž nastolit otázku, zda je ústavněprávně akceptovatelné, aby odčinění duševní újmy z úmrtí blízkého bylo diametrálně odlišné podle toho, v jakém právním vztahu k úmrtí došlo. Tedy například půjde o dopravní nehody s následkem smrti, smrtelné pracovní úrazy nebo nemoci z povolání, služební úrazy příslušníků bezpečnostních sborů či vojáků z povolání. 7. Podle stěžovatelky se duševní újma z úmrtí blízkého neliší podle toho, za jakých právních okolností zemřel. Co do základu nároku by zde neměl být rozdíl, což lze dovodit například ze závěrů nálezu ze dne 15. 11. 2021 sp. zn. II. ÚS 2925/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud zdůraznil princip rovnosti při odškodňování újmy na zdraví [Ústavní soud tehdy vycházel rovněž z nálezu ze dne 5. 12. 2012 sp. zn. IV. ÚS 444/11 (N 200/67 SbNU 573)]. Újma z úmrtí příslušníka bezpečnostního sboru se má zásadně odškodňovat řádově stejně jako újma z úmrtí zaměstnance při pracovním úrazu. 8. Platí přitom, že podle § 2959 občanského zákoníku upravujícího odškodnění za usmrcení osoby blízké se vždy přihlíží ke konkrétním okolnostem věci. Stejně tak se podle téhož ustanovení odškodňuje každá blízká osoba v závislosti na intenzitě svých duševních útrap bez ohledu na další formální kritéria. Obdobné se uplatní u odškodňování smrtelných pracovních úrazů podle § 271i zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2021, který se tím tehdy přiblížil obecné občanskoprávní úpravě. Odškodňování podle zákona č. 361/2003 Sb. však nadále stanoví odškodnění pevnou částkou s valorizací a omezeným okruhem oprávněných, obdobně jako podle § 116 a násl. zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. 9. Stěžovatelka dále namítá, že orgánům veřejné moci unikla dvojjediná role vedlejšího účastníka: jako služebního funkcionáře, jakož i provozovatele "škodícího motorového vozidla" podle § 2927 občanského zákoníku a s povinnostmi z tzv. povinného ručení podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 168/1999 Sb."). Další podrobnosti případu nejsou nutné uvádět, neboť jsou s nimi účastníci řízení dostatečně obeznámeni. 10. Stěžovatelka na závěr poukazuje na absurditu řešení věci, kterou si vzájemně předávají správní soudy, civilní soudy, vedlejší účastník a pojišťovna, přičemž nikdo z uvedených nechce převzít odpovědnost. Stěžejní námitku ústavní