III.ÚS 1138/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1138/17 ze dne 20. 6. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Radka Matlacha, zastoupeného JUDr. Janou Barvíkovou, advokátkou se sídlem Vítkovická 3276/2A, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 21. února 2017, sp. zn. 7 ZT 10/2017, za účasti Okresního státního zastupitelství v Ostravě jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tím, že jím došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen: "Listina") a současně čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen: "Úmluva"), čl. 40 odst. 2 Listiny a současně čl. 6 odst. 2 Úmluvy, čl. 39 Listiny a současně čl. 7 odst. 1 Úmluvy, čl. 8 odst. 2 Listiny a současně čl. 13 Úmluvy, čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 2 Listiny, resp. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Posouzení splnění procesních předpokladů 2. Ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem, předcházelo jí vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje [k tomu srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004 (U 4/32 SbNU 467) či nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003 (N 105/30 SbNU 471); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž z http://nalus.usoud.cz], a tedy splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). III. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 3. Proti stěžovateli bylo usnesením Policie České republiky, Městským ředitelstvím policie Ostrava, Územním odborem Služby kriminální policie a vyšetřování, 10. oddělením obecné kriminality ze dne 1. 2. 2017, č. j. KRPT-284680-13/TČ-2016-070741-1077, zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle ustanovení § 346 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "usnesení policejního orgánu"). Tohoto trestného činu se měl stěžovatel podle orgánů činných v trestním řízení dopustit jako soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, tím, že v jiném trestním řízení vedeném pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy vypracoval účelový znalecký posudek ohledně příčin smrti dvou osob údajně proto, aby znepřehlednil důkazní situaci ve snaze napomoci obviněnému se vyvinit. Proti tomuto usnesení stěžovatel podal stížnost, o níž rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě (dále jen "státní zástupkyně") v záhlaví specifikovaným usnesením tak, že ji zamítla jako nedůvodnou. Stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasil, a proto je napadl ústavní stížností. IV. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že napadené usnesení je nesprávné z hlediska skutkového, právního i procesního. Konkrétně mu stěžovatel vytýká: nesprávné vymezení skutku, nepřezkoumatelnost, nedostatečné vypořádání se s námitkami stěžovatele, libovůli státní zástupkyně, rozhodnutí místně nepříslušného státního zastupitelství o námitce podjatosti, vyhotovení rozhodnutí dříve, než bylo rozhodnuto, odepření stěžovateli možnosti se vyjádřit, nedostatečné objasnění věci, porušení presumpce neviny, porušení stěžovatelova práva na soukromý a rodinný život tím, že je mu znemožněn výkon činnosti soudního znalce. Konkrétně stěžovatel rozvádí své námitky takto: 5. Stěžovatel se vymezuje proti tomu, jak je v usnesení policejního orgánu vymezen skutek, jenž je mu kladen za vinu. Dle názoru stěžovatele totiž v popisu skutku absentuje vyjádření subjektivní i objektivní stránky. 6. Stěžovatel napadenému usnesení vytýká nedostatečné odůvodnění, činící je v konečném důsledku nepřezkoumatelným. 7. Stěžovatel namítá, že se státní zástupkyně v napadeném usnesení nedostatečně vypořádala se všemi námitkami, které stěžovatel ve své stížnosti vznesl proti usnesení policejního orgánu. Státní zástupkyně v podstatě toliko převzala argumentaci oznamovatele trestného činu. 8. Stěžovatel považuje napadené usnesení za projev libovůle státní zástupkyně, neboť již vydání usnesení policejního orgánu bylo projevem libovůle, vůči níž státní zástupkyně napadeným usnesením nijak nezakročila. Napadené usnesení je tak nepřezkoumatelné, nedostatečně odůvodněné, nevypořádávající se se všemi námitkami stěžovatele a založené na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, kdy odkazuje toliko na obsah spisu vedeného o trestním řízení, v němž měl stěžovatel údajně vyhotovit nepravdivý znalecký posudek. 9. Stěžovatel poukazuje na to, že trestní stíhání se proti němu vede na základě trestního oznámení podaného státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství"). Stěžovatel přitom v předmětném trestním stíhání žádal toto státní zastupitelství o výkon dohledu, přičemž dle jeho názoru jsou z jakéhokoliv rozhodování v probíhajícím trestním řízení proti němu všichni státní zástupci činní při tomto státním zastupitelství vyloučeni pro podjatost, neboť podnět k zahájení trestního řízení vzešel právě odtud. 10. Stěžovatel napadá skutečnost, že v záhlaví napadeného usnesení je jako datum jeho vydání uvedeno "21. 2. 2017", ačkoliv v jeho závěru je uvedeno, že bylo vyhotoveno "V Ostravě dne 22. 2. 2017". Z toho stěžovatel vyvozuje, že napadené usnesení bylo vyhotoveno dříve, než bylo o jeho stížnosti rozhodnuto. 11. Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv v tom, že v rozporu s ustanovením § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), mu před zahájením trestního stíhání proti němu byla odepřena možnost se k věci vyjádřit. Tím mu bylo zcela znemožněno uplatnit své právo na obhajobu již před zahájením trestního stíhání. 12. Stěžovatel jako další porušení svých základních práv identifikuje skutečnost, že před zahájením trestního stíhání proti němu neshromáždil policejní orgán důkazy, které by k vydání takového rozhodnutí postačovaly. Stěžovatel k tomu dále uvádí, že policejní orgán zahájil trestní stíhání pouhých patnáct dní od okamžiku, kdy byl případ přidělen konkrétnímu zpracovateli, přičemž tento následně pouze požádal o zaslání znaleckých posudků a protokolů z repitvy a vytiskl si ze sítě Internet články, na něž stěžovatel odkazoval ve svém původním znaleckém posudku. K zahájení trestního stíhání přitom došlo po sedmi dnech od okamžiku, kdy byly konkrétnímu zpracovateli vyžádané znalecké posudky doručeny. Stěžovatel proto vyjádřil podiv nad tím, za jak krátkou dobu se policejní orgán zorientoval v tak náročné problematice, týkající se soudního lékařství, a rovněž policejnímu orgánu vytkl, že neprovedl žádné další úkony za účelem objasnění věci, zejména podání vysvětlení stěžovatelem. Stěžovatel rovněž uvedl, že znalecké posudky vyhotovené v jiném trestním řízení mají vůči němu v tomto trestním řízení důkazní sílu toliko listinných důkazů, nikoliv znaleckých posudků. 13. Stěžovatel předkládá Ústavnímu soudu své hodnocení, že jeho údajná trestná činnost je pro policejní orgán a státní zástupkyni již prokázána, jinak by mu nebyla upřena možnost se k věci vyjádřit před zahájením trestního stíhání. Vzhledem k tomuto postoji orgánů činných v trestním řízení je pak namístě požadovat pro napadené usnesení stejnou obsahovou preciznost, jaká je požadována po obžalobě, neboť je zřejmé, že znělka podané obžaloby bude totožná se skutkovou větou napadeného rozhodnutí. Dle stěžovatele tímto přístupem porušily orgány činné v trestním řízení presumpci jeho neviny i z ní plynoucí zásadu in dubio pro reo, a to v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, např. nálezu sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009 (N 103/53 SbNU 293). Stěžovatel k tomu podotýká, že presumpce neviny se uplatňuje i v přípravném řízení. 14. Stěžovatel upozorňuje, že na základě ustanovení § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o znalcích"), stíhá znalce po zahájení trestního stíhání pozastavení práva výkonu znalecké činnosti, což má pro znalce citelné ekonomické dopady, a tedy jde o porušení jeho práva na soukromý a rodinný život. V. Posouzení Ústavním soudem 15. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pr