III.ÚS 1388/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1388/24 ze dne 2. 4. 2025 Rozhodování o přiznání nemajetkové újmy zvlášť zranitelné oběti v adhezním řízení Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Jindřicha S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Alenou Blanickou, advokátkou, se sídlem Vinohradská 1381/77, Praha 2, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2024, č. j. 7 To 114/2023-1495, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: I. Částí rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2024, č. j. 7 To 114/2023-1495, kterou byl stěžovatel se svým nárokem na náhradu za ztížení společenského uplatnění odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato část rozsudku se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Ústavní soud se v tomto nálezu věnuje rozhodnutí soudu o adhezním nároku zvlášť zranitelné oběti pokusu vraždy. Soud přiznal stěžovateli náhradu škody a bolestné. S nárokem na náhradu za ztížení společenského uplatnění jej odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť měl za to, že tento nárok není možné posoudit dříve, než rok od vzniku újmy, a požadovaná částka byla podle něj zjevně nepřiměřená. II. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 47 T 5/2023-1404, uznal obžalovaného V. S. vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování [§ 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku], zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví (§ 145 odst. 1 trestního zákoníku) ve stadiu pokusu v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví (§ 358 odst. 1 trestního zákoníku), a zvlášť závažného zločinu vraždy (§ 140 odst. 1 trestního zákoníku) ve stadiu pokusu. 3. Posledně zmíněného trestného činu se měl obžalovaný dopustit stručně řečeno tím, že dne 4. 3. 2023 došlo mezi ním a poškozeným stěžovatelem v klubu k rozepři, neboť obžalovaný odcizil stěžovateli kelímky na pivo. Stěžovatel mu zabránil, aby kelímky odnesl, načež obžalovaný stěžovatele prudkým pohybem ruky, v níž držel nůž, bodnul do krku v oblasti za uchem a způsobil mu bodnou ránu bez přímého zasažení důležitých krčních struktur. Stěžovatel musel být převezen do nemocnice a byl omezen v obvyklém způsobu života po 2 až 3 týdny. S ohledem na intenzitu a místo bodnutí mohl obžalovaný způsobit stěžovateli smrtelné poranění. U stěžovatele se rozvinula posttraumatická stresová porucha, která trvala ještě dne 24. 5. 2023 a významně ovlivnila způsob jeho života, zejména jej pronásledoval prožitek smrti, měl poruchy spánku, nedůvěřoval okolí, nesoustředil se a byl úzkostný. 4. Za výše uvedené trestné činy městský soud obžalovaného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 11,5 let a uložil mu zaplatit stěžovateli částku 37 444 Kč jako náhradu škody, částku 43 580,32 Kč jako bolestné a částku 1 566 593 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění, to vše včetně úroku z prodlení. Se zbytkem nároku odkázal poškozeného stěžovatele na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Podle městského soudu má stěžovatel nárok na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku a výlohách souvisejících se zdravotní péčí. Dále má stěžovatel nárok na bolestné, které odpovídá hodnotě 112 bodů (1 bod ve výši 389,11 Kč), a na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Ztížení společenského uplatnění spočívá v rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, která se u stěžovatele projevila v důsledku trestné činnosti obžalovaného, a kterou stěžovatel trpěl ještě dne 24. 5. 2023. Ačkoliv městský soud v době svého rozhodování nemohl uzavřít, zda bude zdraví stěžovatele poškozeno trvale, bylo zhoršení stavu stěžovatele dostatečně ukotvené na to, aby městský soud stěžovateli náhradu za ztížení společenského uplatnění přiznal. 6. Z podnětu odvolání obžalovaného Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy ve vztahu mezi obžalovaným a stěžovatelem zrušil a znovu rozhodl tak, že uložil obžalovanému, aby stěžovateli zaplatil na náhradě škody částku 37 444 Kč a na náhradě bolestného částku 43 580,32 Kč, spolu s úrokem z prodlení. Se zbytkem nároku včetně celého nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění odkázal stěžovatele na řízení ve věcech občanskoprávních. 7. Vrchní soud se ztotožnil s městským soudem v přiznané výši náhrady škody a bolestného. Přisvědčil mu i v tom, že u stěžovatele se v příčinné souvislosti s trestným činem obžalovaného jednoznačně rozvinula posttraumatická stresová porucha. S městským soudem však nesouhlasil v tom, že by v souvislosti s rozvojem poruchy stěžovateli náležela náhrada za ztížení společenského uplatnění. Závěry znaleckého posudku MUDr. Gürlicha, z nichž městský soud při hodnocení nároku za ztížení společenského uplatnění vycházel, jsou totiž předčasné a nepřezkoumatelné. Projednávaný skutek se stal dne 4. 3. 2023 a znalecký posudek byl vypracován 17. 9. 2023, tedy pouhý půl rok po spáchání skutku obžalovaným. Posouzení trvalosti poškození zdraví, za které by bylo možné přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění, je však možné až po uplynutí jednoho roku od vzniku újmy. Pochybnost o trvalosti vzniklé újmy na straně stěžovatele vyjádřila znalkyně PhDr. Záhorská. I znalec MUDr. Gürlich připustil, že by ztížení společenského uplatnění mělo být hodnoceno až po ustálení zdravotního stavu. Přiznaná náhrada za ztížení společenského uplatnění je navíc pohledem dlouhodobé praxe vrchního soudu zcela nepřiměřená. III. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel podává proti shora označenému rozsudku vrchního soudu ústavní stížnost, neboť podle něj porušuje jeho základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 9. Nesouhlasí s tím, že jej vrchní soud odkázal se svým nárokem, včetně nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, na řízení ve věcech občanskoprávních. Namítá, že nález sp. zn. III. ÚS 299/06 je pro danou věc nevhodný, neboť se vztahuje na přebírání závěrů znaleckého posudku o vině a trestu. V projednávané věci se znalecký posudek týkal náhrady škody. Vyjádření znalkyně PhDr. Záhorské vytrhl vrchní soud z kontextu. Tato znalkyně spolu s MUDr. Léblovou konstatovala, že u stěžovatele se rozvinula významná duševní porucha - posttraumatická stresová porucha v souvislosti s trestným činem obžalovaného; touto poruchou stěžovatel trpí a vyžaduje léčbu, a to i do budoucna, je narušeno jeho běžné fungování. U hlavního líčení dne 14. 11. 2023 znalkyně PhDr. Záhorská uvedla, že pokud osoba trpí posttraumatickou stresovou poruchou ještě po 8 měsících od události (to stěžovatel splňuje), jde o závažný zásah z psychologického i psychiatrického hlediska do života člověka. Dále uvedla, že posttraumatická stresová porucha se musí léčit dlouhodobě, mnohdy se vrací. Také výroky MUDr. Gürlicha vrchní soud vytrhl z kontextu. Znalec použil ke zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele mnoho podkladů a vyhodnotil, že zdravotní stav stěžovatele byl ustálen. Zcela komplexně a správně věc hodnotil městský soud, který vyslechl i stěžovatele. Ten dne 8. 11. 2023 potvrdil, že psychické potíže stále má a dochází k psycholožce, která tuto skutečnost potvrdila. 10. Vrchní soud dále rozhodl v rozporu s § 254 trestního řádu, podle kterého je odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání. V odvolání obžalovaný neuváděl, že by znalecký posudek MUDr. Gürlicha byl nesprávný, nebo že by byl nárok stěžovatele nesprávně vyčíslen. Pro stěžovatele bylo proto rozhodnutí vrchního soudu překvapivé (nález sp. zn. I. ÚS 1954/23) a nemohl se k právnímu názoru vrchního soudu vyjádřit. V trestním řízení stěžovatel využil svého práva nebýt v kontaktu s obžalovaným. Toto právo v řízení občanskoprávním nemá a musí čelit nepříjemnému a nákladnému sporu, ve kterém může dojít ke zhoršení jeho psychického stavu. 11. Vrchní soud rozhodoval dne 5. 3. 2024, tedy rok po spáchání trestného činu obžalovaným. V době rozhodování vrchního soudu stěžovatel stále posttraumatickou stresovou poruchou trpěl, což si mohl vrchní soud ověřit aktualizací znaleckého posudku. Tento postup by odpovídal judikatuře postupně posilující práva poškozených. Podle této judikatury se zásada vyhledávací, která je příznačná pro trestní řízení, použije i na zjišťování skutkového stavu nutného pro posouzení nároku poškozeného (nález sp. zn. Pl. ÚS 32/16). Možnosti odkázat poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních nelze nadužívat (usnesení sp. zn. IV. ÚS 2177/11). Je třeba vyvarovat se m