III.ÚS 1389/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1389/13 ze dne 31. 3. 2015 N 65/76 SbNU 887 K otázce promlčitelnosti nároku na bezúplatný převod pozemků dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 31. března 2015 sp. zn. III. ÚS 1389/13 ve věci ústavní stížnosti Bytového družstva Šmukýřka v likvidaci, IČO: 62409409, se sídlem Praha 5, Pod Šmukýřkou 2, zastoupeného JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Žitná 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013 č. j. 28 Cdo 2491/2012-421, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012 č. j. 29 Co 489/2011-399 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 12. 2010 č. j. 9 C 420/2005-332, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby jí byla uložena povinnost podat písemně ohlášení u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu osvědčující přechod práva hospodaření s pozemky, na nichž se nacházely blíže specifikované nemovitosti nebo jež tvořily s pozemky ve vlastnictví stěžovatele funkční celek, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013 č. j. 28 Cdo 2491/2012-421 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012 č. j. 29 Co 489/2011-399 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013 č. j. 28 Cdo 2491/2012-421 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012 č. j. 29 Co 489/2011-399 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Shrnutí řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 5. 2013, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení svých základních práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Stěžovatel je bytovým družstvem, které má v předmětu podnikání pronájem nemovitostí, bytových a nebytových prostor a poskytování základních služeb spojených s pronájmem. Jako výlučný vlastník bytového domu č. p. 1048 a objektu garáží a podílový spoluvlastník bytových domů č. p. 1049 a č. p. 1050, nacházejících se v k. ú. Košíře, obec Praha, se žalobou proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových domáhal, aby jí byla uložena povinnost podat písemně ohlášení u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu osvědčující podle § 10 písm. b) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, přechod práva hospodaření s pozemky, na nichž se výše uvedené nemovitosti nacházely, nebo jež tvořily s pozemky ve vlastnictví stěžovatele funkční celek. Konkrétně šlo o tyto pozemky: parcela č. 1528/7 - zastavěná plocha a nádvoří, parcela č. 1528/9 - zastavěná plocha a nádvoří, parcela č. 1528/13 - zastavěná plocha a nádvoří, parcela č. 1529/3 - zastavěná plocha a nádvoří a parcela č. 1529/11 - ostatní plocha, nacházející se v k. ú. Košíře, obec Praha. Zároveň jí měla být uložena povinnost uzavřít se stěžovatelem podle § 60a odst. 1 a 2 uvedeného zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2013, dohodu o bezúplatném převodu těchto nemovitostí, resp. v případě pozemku parcelní č. 1528/9 v rozsahu spoluvlastnického podílu ve výši 974/1919 a v případě pozemku parcelní č. 1528/13 v rozsahu spoluvlastnického podílu ve výši 9333/25673. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále též "soud prvního stupně") svým rozsudkem ze dne 22. 12. 2010 č. j. 9 C 420/2005-332 žalobu zamítl. Po zhodnocení provedených důkazů přisvědčil názoru stěžovatele, že předmětné pozemky tvoří funkční celek s bytovými domy nebo s garážemi v jeho vlastnictví. Vázán závazným právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008 č. j. 28 Cdo 5387/2007-155, kterým byla zrušena původní rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu v dané věci, dále konstatoval, že na dispozici s těmito pozemky lze vztáhnout režim § 60a zákona č. 219/2000 Sb., neboť jsou ve vlastnictví státu, na které se povinnost bezúplatného převodu primárně vztahuje. Důvodem zamítnutí žaloby tak byla pouze námitka promlčení, kterou v řízení před soudem prvního stupně uplatnil státní podnik Státní statek hlavního města Prahy v likvidaci jako vedlejší účastník na straně žalované a s níž se žalovaná ztotožnila. Právo na bezúplatný převod podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. se podle soudu prvního stupně jeví být majetkovým právem ve smyslu § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, v důsledku čehož bylo třeba přihlédnout k promlčecí lhůtě 3 let podle § 100 odst. 1 tohoto zákona. Pro běh této lhůty bylo přitom rozhodující, že stěžovatel mohl uvedené právo uplatnit ode dne 1. 7. 2001, kdy nabyla účinnosti novela provedená zákonem č. 229/2001 Sb., kterou bylo do zákona č. 219/2000 Sb. vloženo ustanovení § 60a. Promlčecí lhůta proto uplynula dne 1. 7. 2004, zatímco stěžovatel podal svou žalobu až dne 22. 9. 2005. Protože není stanoveno, kdy může účastník vznést námitku promlčení, soud prvního stupně neshledal důvod, pro který by mohl považovat předmětnou námitku za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. 4. K odvolání stěžovatele byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012 č. j. 29 Co 489/2011-399, v němž se tento soud ztotožnil s posouzením otázky promlčení žalobou uplatněného nároku. Dovolání stěžovatele následně odmítl Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") usnesením ze dne 13. 2. 2013 č. j. 28 Cdo 2491/2012-421, když neshledal jeho přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Z jeho odůvodnění vyplývá, že soud prvního stupně i odvolací soud posoudily námitku promlčení v souladu s jeho právním názorem vysloveným v rozsudku ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 28 Cdo 1978/2012. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, protože účelově nepřihlédly ke všem provedeným důkazům, některé skutečnosti vyhodnotily jako důkazy, i když jimi nebyly, a nesprávně posoudily námitku promlčení vznesenou žalovanou po pěti letech trvání sporu, přestože se právo na bezúplatný převod pozemků podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. nepromlčuje. Pokud státní orgány obstrukcemi či nekompetentními postupy způsobí, že se nárok stěžovatele promlčí, je třeba na jejich námitku promlčení hledět jako na uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. Ve svém doplňujícím vyjádření ze dne 29. 1. 2014 stěžovatel poukázal na nález sp. zn. II. ÚS 4754/12 ze dne 19. 11. 2013 (N 193/71 SbNU 301), kterým byl zrušen rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1978/2012, z jehož právních závěrů vycházel uvedený soud i v jeho věci. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud si pro účely tohoto řízení vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 420/2005 a vyzval účastníky řízení a vedlejší účastnici k vyjádření se k ústavní stížnosti. 7. Obvodní soud pro Prahu 5, Městský soud v Praze i Nejvyšší soud ve svých vyjádřeních odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí. 8. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ve svém vyjádření ze dne 30. 7. 2014 stručně shrnul průběh řízení před obecnými soudy. Zároveň poukázal na průběh řízení v jiné věci, kde žalobu podal někdejší člen bytového družstva, na kterého později stěžovatel bezúplatně převedl vlastnictví k bytu, a v němž byl vydán již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1978/2012, později zrušený nálezem sp. zn. II. ÚS 4754/12 (viz výše). Pro úplnost dodal, že v mezidobí stěžovatel bezúplatně převedl vlastnictví k bytům na své členy, v důsledku čehož již ve sporu není aktivně legitimován. 9. Ústavní soud následně již nezasílal vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení k replice stěžovateli, poněvadž v nich setrvali na své argumentaci tak, jak ji vyjádřili v napadených rozhodnutích, resp. jak ji zastávali v průběhu celého původního řízení. Replika stěžovatele by tak za daných okolností nemohla splnit svůj smysl a účel. Současně nejde o situaci, kdy by na základě podaných vyjádření Ústavní soud dospěl k závěru svědčícímu v neprospěch stěžovatele. 10. Ve smyslu § 44 zákona č. 182/1993 S