III.ÚS 1436/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1436/18 ze dne 22. 10. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miloslava Jirouta, zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, sídlem Botičská 1936/4, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2018 č. j. 28 Cdo 3020/2016-522, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. února 2016 č. j. 21 Co 6/2016-473 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. října 2015 č. j. 6 C 77/2005-438, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně, jako účastníků řízení, a 1) Zemědělského družstva Mlázovice "v likvidaci", sídlem Nádražní 101, Mlázovice, a 2) České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 4. 2018, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Jičíně (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "dodatkový protokol k Úmluvě"), a rovněž byl porušen čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Stěžovatel se žalobou podle § 244 a násl. občanského soudního řádu domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem patřícím k bývalému statku Okrouhlí, které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, katastrální území Svatojánský Újezd, a tím nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Jičíně (dále jen "správní orgán") ze dne 3. 10. 2005 č. j. PÚ-01/834/46/92/2005/Ko-A/15 rozsudkem soudu. Uvedeným rozhodnutím správního orgánu bylo určeno, že stěžovatel vlastníkem specifikovaných nemovitostí není, neboť kupní smlouva ze dne 29. 3. 1940, kterou měli předmětné nemovitosti nabýt rodiče stěžovatele od Josefa Mauera, nebyla uzavřena platně. Smlouva byla uzavřena nesvobodně na základě tlaku probíhající německé okupace a právní předchůdci stěžovatele se vlastníky nemovitostí nikdy nestali. Stěžovatel žalobou namítal nesprávnost rozhodnutí správního orgánu, neboť toto odporuje skutkovým zjištěním, je nesprávné i po stránce právní a bylo vydáno po procesních pochybeních. Odkazoval na výsledky souvisejícího řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 3 C 72/95, které měl správní orgán respektovat. Žádné důkazy v řízení před správním orgánem nepotvrdily, že by zmiňovaná kupní smlouva byla uzavřena pod tlakem okupace či politické persekuce. Důvodem prodeje byla špatná ekonomická situace prodávajícího, pročež správní orgán neměl hodnotit, zda došlo k prodeji nemovitostí za přiměřenou úplatu nebo z podnětu původního vlastníka nebo v převážném jeho zájmu. 3. Okresní soud usnesením ze dne 28. 7. 2008 přerušil řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 6 C 77/2005 do pravomocného skončení dovolacího řízení ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 3 C 72/95 s následujícím odůvodněním. V řízení vedeném pod sp. zn. 3 C 72/95 se stěžovatel (původně se svým již zemřelým bratrem MUDr. Karlem Jiroutem, CSc.) domáhal určení, že je dle § 4 a § 4a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě"), oprávněn k uplatnění restitučního nároku na bývalý statek Okrouhlí podle § 9 téhož zákona u správního orgánu. Pravomocným rozsudkem okresního soudu ze dne 29. 3. 1999 č. j. 3 C 72/95-373 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 17. 5. 2007 č. j. 19 Co 378/2006-766 bylo určeno, že stěžovatel je oprávněn k uplatnění nároku, avšak ve věci bylo žalovanými podáno dovolání, spis se nachází u Nejvyššího soudu a řízení o dovolání dosud nebylo skončeno. Okresní soud shledal, že jsou splněny podmínky pro přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, neboť rozhodnutí závisí na otázce, kterou v tomto řízení není oprávněn řešit. Krajský soud však uvedené rozhodnutí k odvolání stěžovatele usnesením ze dne 4. 12. 2008 č. j. 25 Co 401/2008-143 změnil tak, že se řízení nepřerušuje, neboť otázku, zda stěžovatel je oprávněnou osobou, která je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 3 C 72/95 a je pravomocně vyřešena, je v nyní posuzovaném řízení otázkou předběžnou. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008 č. j. 28 Cdo 4600/2007-834 byl ve věci vedené okresním soudem pod sp. zn. 3 C 72/95 zrušen rozsudek krajského soudu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Okresní soud poté v nyní posuzované věci usnesením ze dne 23. 3. 2009 č. j. 6 C 77/2005-164 řízení opět přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného okresním soudem pod sp. zn. 3 C 72/95 a toto rozhodnutí bylo krajským soudem potvrzeno. 4. Ve věci vedené pod sp. zn. 3 C 72/95 bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem krajského soudu ze dne 19. 11. 2009 č. j. 19 Co 378/2006-1009 tak, že návrh stěžovatele, aby byl určen jako osoba oprávněná podle § 4 a § 4a zákona o půdě k uplatnění nároku na bývalý statek Okrouhlí podle § 9 téhož zákona u správního orgánu, se zamítá (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky II. až VIII.). Krajský soud uvedl, že okresní soud původně vyhověl žalobě stěžovatele a jeho již zesnulého bratra a rozhodl, že tito jsou oprávněnými osobami dle § 4 a § 4a zákona o půdě k uplatnění nároku u správního orgánu podle § 9 zákona o půdě k nemovitostem bývalého statku Okrouhlí. Tento závěr učinil poté, co převod majetku provedený na základě kupní smlouvy ze dne 31. 8. 1943 uzavřené nikoli manželi Jiroutovými (rodiči stěžovatele), ale vnuceným správcem ustanoveným podle § 1 vládního nařízení č. 87/1939 Sb., o správě hospodářských podniků a o dozoru nad nimi, shledal za neplatný. Krajský soud při svém posouzení vycházel z § 1 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, a § 1 zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, podle nichž je třeba na jakékoli majetkové převody hledět jako na neplatné, pokud k nim došlo po 29. 9. 1938 pod tlakem okupace nebo politické persekuce, ledaže ten, na koho majetek přešel nebo kdo uzavřel jiné majetkově-právní jednání, je osoba státně spolehlivá a bude prokázáno, že k majetkovému převodu nebo k jinému majetkově-právnímu jednání došlo za přiměřenou úplatu buď z podnětu původního vlastníka (oprávněného) nebo v převážném jeho zájmu. Smlouvu uzavřenou za stěžovatelovy rodiče vnuceným správcem je třeba mít za neplatnou již proto, že byla uzavřena vnuceným správcem, avšak nelze vyloučit, že i takovému jednání má být poskytnuta ochrana podle § 1 zákona č. 128/1946 Sb., pokud jsou splněny další podmínky tohoto ustanovení. Krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu dospěl ke skutkovým zjištěním, že Antonín Štefan jako osoba zřejmě státně spolehlivá zaplatil plnou kupní cenu, jež byla přiměřená ceně statku Okrouhlí, a to jednak úhradou značných dluhů a jednak na účet manželů Jiroutových vázaný v bance. Nebylo prokázáno, že by vnucená správa statku byla zneužita z důvodu perzekuce okupační mocí. Sami manželé Jiroutovi měli zájem převést statek na Antonína Štefana a uzavřeli s ním smlouvu o převodu statku, která však nebyla schválena. Byť se zaplacená kupní cena nedostala do dispozice rodičů stěžovatele, neměl Antonín Štefan odpovědnost za další postup státu včetně nakládání s kupní cenou, jež zbyla po zaplacení dluhu. V každém případě nebylo v řízení tvrzeno a prokázáno, že by Antonínu Štefanovi byly finanční prostředky vynaložené na koupi statku a další investice do něj vložené vráceny. Krajský soud tak shledal, že k majetkovému převodu došlo za přiměřenou úplatu i v převážném zájmu vlastníka. Vnucená správa byla zrušena poté, co v roce 1946 došlo k dohodě mezi vlastníky dvora Okrouhlí a manželi Jiroutovými za účasti Ministerstva zemědělství a příslušných orgánů a nebylo prokázáno nic, co by tomuto zjištění odporovalo. Vlastníkem statku Okrouhlí tak nebyli ke dni jeho přechodu na stát rodiče stěžovatele. 5. Dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu č. j. 19 Co 378/2006-1009 bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010 č. j. 28 Cdo 1388/2010-1057 a ústavní stížnost stěžovatele proti těmto rozhodnutím byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 63