III.ÚS 1707/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1707/24 ze dne 13. 8. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Baxy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Dariusze Brannyho, zastoupeného Mgr. Tomaszem Pustówkou, advokátem, se sídlem Jablunkovská 2014/40a, Český Těšín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2024 č. j. 30 Cdo 393/2024-167, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2023 č. j. 16 Co 392/2022-131, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 18. prosince 2023 č. j. 16 Co 392/2022-161, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. června 2022 č. j. 18 C 153/2020-104, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na svobodnou volbu povolání podle čl. 26 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatel (žalobce) se po vedlejší účastnici řízení (žalované) domáhal zaplacení částky celkem ve výši 3 780 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným zásahem do jeho práv (za což požadoval částku 3 500 000 Kč s příslušenstvím) a nepřiměřenou délkou soudního řízení a řízení, jež mu předcházelo (za což požadoval částku 280 000 Kč s příslušenstvím). Stěžovatel podal žádost o umožnění vykonání odborné justiční zkoušky, kterou Ministerstvo spravedlnosti obdrželo dne 25. 10. 2012, avšak pozitivní sdělení o stanovení termínu odborné justiční zkoušky obdržel až dne 27. 12. 2019, a to na základě rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 29. 8. 2019 sp. zn. 10 A 43/2015, kterým bylo rozhodnuto, že zásah Ministerstva spravedlnosti spočívající v nepřipuštění stěžovatele k vykonání odborné justiční zkoušky je nezákonný a Ministerstvu spravedlnosti bylo přikázáno, aby stěžovatele k vykonání odborné justiční zkoušky připustil. Zkoušku měl vykonat ve dnech 11.-14. 2. 2020, více než po sedmi letech od doručení žádosti. Průtahy ve věci tedy činily více než sedm let, přičemž nezákonný zásah Ministerstva spravedlnosti velmi negativně ovlivnil jeho osobní i profesní život a v zásadě mu znemožnil kariéru ve vyšších právnických profesích. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 21. 6. 2022 č. j. 18 C 153/2020-104 uložil vedlejší účastnici řízení povinnost zaplatit stěžovateli 168 000 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobu co do částky 3 612 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 4. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice řízení městský soud rozsudkem ze dne 24. 1. 2023 č. j. 16 Co 392/2022-131, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 12. 2023 č. j. 16 Co 392/2022-161, rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku I o věci samé potvrdil (výrok I). Dále rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku II změnil tak, že vedlejší účastnice řízení je povinna zaplatit stěžovateli částku 35 200 Kč s příslušenstvím; jinak ohledně částky 3 576 800 Kč s příslušenstvím výrok II rozsudku obvodního soudu potvrdil (výrok II) a rozhodl, že vedlejší účastnice řízení je povinna nahradit stěžovateli náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 82 624 Kč (výrok III). Celkem tak byla vedlejší účastnici řízení uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 203 200 Kč, z toho 133 200 Kč za nepřiměřenou délku řízení a 70 000 Kč za nezákonný zásah správního orgánu (nepřipuštění k justiční zkoušce) ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti státu za škodu"). 5. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 4. 2024 č. j. 30 Cdo 393/2024-167 odmítl, a to ve vyhovující části (ohledně částky 203 200 Kč s příslušenstvím) jako subjektivně nepřípustné a ve zbytku (ohledně částky 3 576 800 Kč s příslušenstvím) jako nepřípustné. Přípustnost dovolání nemohla založit otázka valorizace částek vyčíslených ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, kterou stěžovatel odůvodňoval poukazem na podstatnou změnu životní úrovně společnosti, inflaci či požadavek přiměřenosti zadostiučinění. Přípustnost dovolání nemohl založit ani nesouhlas stěžovatele s výší přisouzeného odškodnění (70 000 Kč) za 7 let trvající zásah do práva stěžovatele na svobodnou volbu povolání. Výše přisouzeného odškodnění se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva. Nejvyšší soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu, přičemž výslednou částkou se zabývá tehdy, byla-li by zjevně nepřiměřená, což v případě stěžovatele není. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel spatřuje porušení shora uvedených ústavně zaručených práv jednak v nepřiměřené výši náhrady za prodlení v řízení, jednak v nepřiměřené výši náhrady za nezákonný zásah (nesprávný úřední postup) do jeho práva na svobodnou volbu povolání. Co se týče výše náhrady na prodlení, považuje základní částku odškodnění vycházející ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok prodlení za nepřiměřenou. Nesouhlasí s názorem Nejvyššího soudu, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či změna životní úrovně. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 1303/21 (N 141/107 SbNU 164), na který mj. odkazoval i Nejvyšší soud, se naopak podává, že výše zadostiučinění má odpovídat tradicím, životní úrovni a právnímu systému dané země. Stanovisko Nejvyššího soudu podle stěžovatele neodpovídá aktuálním ekonomickým poměrům. Co se týče náhrady za nezákonný zásah do práva na svobodnou volbu povolání, stěžovatel souhlasí se závěrem městského soudu, že došlo k nezákonnému zásahu, avšak přiznanou částku ve výši 70 000 Kč v kontextu individuálních okolností věci (zejména v souvislosti s výdělky, které mohl dosahovat v kvalifikovaných justičních profesích) opět nepovažuje za přiměřenou. Judikatura citovaná městským soudem není podle stěžovatele přiléhavá a nezohledňuje dopady do jeho života, kdy v jeho případě šlo o dlouhodobé omezení prosadit se ve zvoleném povolání. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 9. Stěžovatel v prvé řadě nesouhlasí se stanovenou výší odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. K samotné výši odškodnění, která je stěžovatelem považována za neadekvátní, Ústavní soud nejprve předesílá, že není další přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. K možnosti zasahovat do rozhodnutí obecných soudů ve věcech stanovení výše odškodnění podle § 31a zákona odpovědnosti státu za škodu se Ústavní soud již mnohokrát vyjádřil. Nem