III.ÚS 1749/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1749/22 ze dne 8. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Antonín B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Danielem Volákem, advokátem, sídlem Jiráskova 413, Litvínov, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2022 č. j. 30 Cdo 711/2021-129 a Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2020 č. j. 68 Co 231/2020-106, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Národního bezpečnostního úřadu, sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práva svobod, jakož i jeho právo podle čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 26 C 172/2019, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Rozhodnutím ředitele Národního bezpečnostního úřadu (dále jen "NBÚ") ze dne 7. 3. 2016 č. j. X a č. j. X byly zamítnuty rozklady stěžovatele proti rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015 č. j. X o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby č. X pro stupeň utajení přísně tajné a rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015 č. j. X o nevydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení přísně tajné, a citovaná rozhodnutí NBÚ byla potvrzena. 3. Stěžovatel podal proti oběma rozhodnutím NBÚ správní žaloby, kterým Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") vyhověl, a rozsudkem ze dne 25. 4. 2018 č. j. 10 A 60/2016-44 rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 7. 3. 2016 č. j. X a rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015 č. j. X zrušil a věc vrátil NBÚ k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 25. 4. 2018 č. j. 10 A 61/2016-47 městský soud zrušil taktéž rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 7. 3. 2016 č. j. X a rozhodnutí NBÚ ze dne 27. 11. 2015 č. j. X a věc vrátil NBÚ k dalšímu řízení. 4. Dne 14. 4. 2016 požádal stěžovatel prezidenta republiky o zkrácení doby trvání služebního poměru ke dni 30. 4. 2016 ze závažných osobních důvodů. Téhož dne 14. 4. 2016 provedl prezident republiky se stěžovatelem pohovor a poté vydal rozhodnutí o změně doby trvání služebního poměru ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 3/2016, kterým zkrátil dříve stanovenou dobu trvání služebního poměru stěžovatele do 31. 12. 2018 o 32 měsíců, tedy do 30. 4. 2016. Současně prezident republiky odvolal stěžovatele z funkce X. 5. Vzhledem k tomu, že městský soud stěžovatelem napadená rozhodnutí ředitele NBÚ i rozhodnutí NBÚ zrušil jako nepřezkoumatelná pro nedostatek skutkových důvodů, pro nezákonnost a pro jiné vady řízení před správním orgánem, domáhal se stěžovatel žalobou ze dne 22. 5. 2019 v řízení vedeném u obvodního soudu pod sp. zn. 26 C 172/2019 po vedlejší účastnici zaplacení částky 329 058 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody představované rozdílem mezi vyplacenou výsluhou a platem, který by stěžovateli náležel jako X. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že se vzdal funkce X pod tíhou nesprávných rozhodnutí NBÚ, a proto mu přísluší náhrada služebního platu, neboť v období od 1. 5. 2016 do 31. 12. 2018 nemohl vykonávat funkci, kterou byl nucen ukončit, a zároveň neměl možnost vykonávat jinou pozici odpovídající jeho kvalifikaci. 6. Obvodní soud rozsudkem ze dne 12. 2. 2020 č. j. 26 C 172/2019-87 žalobu zamítl s odůvodněním, že služební poměr byl stěžovateli zkrácen na základě jeho žádosti. Městský soud rozsudkem ze dne 2. 9. 2020 č. j. 68 Co 231/2020-106 rozsudek obvodního soudu potvrdil. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto. Nejvyšší soud se ztotožnil s právním závěrem obvodního a městského soudu, že jednání stěžovatele vycházelo z jeho svobodné vůle, která mohla být toliko ovlivněna nezákonnými rozhodnutími NBÚ. Nejvyšší soud současně konstatoval, že v dosavadním řízení byla opomenuta skutečnost, že o ukončení služebního poměru stěžovatele bylo rozhodnuto prezidentem republiky rozhodnutím o změně doby trvání služebního poměru. Vzhledem k tomu, že odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je vázána na takové nezákonné rozhodnutí, z něhož škoda vznikla, podmínky nezákonnosti rozhodnutí musí splňovat to rozhodnutí, které má se vznikem škody nejužší vztah. Ve věci stěžovatele je takovým rozhodnutím rozhodnutí o zkrácení doby trvání služebního poměru, proti kterému svědčily stěžovateli opravné prostředky, takže žalobou předestřená právní konstrukce, podle níž škodu měla vyvolat nezákonná rozhodnutí NBÚ, proto nemůže obstát. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ke vzniku škody došlo rozhodnutími NBÚ, nikoli až čistě formálním rozhodnutím X o změně doby trvání služebního poměru, opravné prostředky proti tomuto rozhodnutí proto nemohly vést k nápravě nezákonnosti způsobené NBÚ. Stěžovatel je přesvědčen, že mu nelze klást k tíži, že zachoval dekorum vojenské a veřejné kultury a jen a pouze z důvodu ztráty bezpečnostní prověrky se rozhodl svůj služební poměr ukončit, když již druhý den po ztrátě bezpečnostní prověrky mu byl znemožněn výkon funkce, byla mu odebrána rozhodovací pravomoc, byl mu odepřen přístup ke služebnímu počítači a bylo mu zamezeno v přístupu do jeho kanceláře. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že měl setrvat ve funkci a o případné ukončení svého služebního poměru se soudit, a že za způsobenou škodu by měla odpovídat X, proti jejímuž rozhodnutí se měl bránit. Stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 4293/18 a vyjadřuje své přesvědčení, že je v souladu jak s politickou, tak vojenskou kulturou, aby v případě ztráty prověrky přistoupil k ukončení své funkce okamžitě a na vlastní žádost. Takový postup nelze stěžovateli přičítat k tíži, naopak opačný postup by byl s ohledem na důvěru v demokratické hodnoty nežádoucí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 10. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele zasaženo nebylo. 11. Městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že ve věci není dána příčinná souvislost mezi nezákonnými rozhodnutími NBÚ a tvrzenou škodou, neboť došlo k jejímu přetržení v důsledku žádosti stěžovatele prezidentu republiky ze dne 14. 4. 2016 o zkrácení doby trvání služebního poměru. Pouze na základě této žádosti učiněné ze svobodné vůle stěžovatele došlo k rozhodnutí prezidenta republiky o stěžovatelem požadovaném zkrácení doby služebního poměru a k následnému odvolání stěžovatele z funkce X, jakkoli pohnutkou mohla být rozhodnutí NBÚ o odnětí bezpečnostní prověrky stěžovateli a jejím opětovném neudělení. 12. Ústavní soud neshledal důvodu, pro který by takto řádně odůvodněný závěr městského soudu bylo možno označit za svévolný či extrémní, resp. excesivní, neboť má racionální základ a je logicky a srozumitelně odůvodněn, což je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné. V tomto směru Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu, jenž se všemi námitkami stěžovatele vypořádal způsobem, který Ústavní soud neshledal vybočujícím z mezí ústavnosti, neboť měs