III.ÚS 1834/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1834/22 ze dne 31. 1. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky R. D., zastoupené Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem, sídlem V Podhoří 249/28, Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2022 č. j. 25 Cdo 98/2022-789, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2021 č. j. 53 Co 168/2021-758 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. ledna 2021 č. j. 8 C 433/2014-689, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Institutu klinické a experimentální medicíny, sídlem Vídeňská 1958/9, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 8 C 433/2014, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Obvodní soud rozsudkem ze dne 27. 1. 2021 č. j. 8 C 433/2014-689 zamítl návrh stěžovatelky, aby byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit jí z titulu jednorázového odškodnění podle § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2011 (dále jen "občanský zákoník") částku 240 000 Kč. Obvodní soud nepřisvědčil stěžovatelce, že její druh J. N. během léčby a hospitalizace u vedlejšího účastníka nebyl léčen dostatečně správně, což vedlo dne 27. 12. 2013 k jeho úmrtí, naopak soud dospěl k závěru, že při léčbě pacienta postupoval vedlejší účastník lege artis. 3. Městský soud rozsudkem ze dne 2. 9. 2021 č. j. 53 Co 168/2021-788 rozsudek obvodního soudu potvrdil. Městský soud měl za prokázané, že bezprostřední příčinou smrti pacienta bylo selhání srdce a plic, předchozí příčinou hemoragický šok v důsledku krvácení jícnových varixů, prvotní příčinou pak selhání jater v důsledku jaterní cirhózy kombinované etiologie s významnými komplikacemi v podobě portální hypertenze, selhání ledvin a získaného imunodeficitu při základním onemocnění. Městský soud na základě dokazování provedeného zejména znaleckými posudky z oboru zdravotnictví uzavřel, že při léčbě pacienta postupoval vedlejší účastník v souladu s § 4, § 28, § 45, § 88 a § 89 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zdravotních službách"), tedy lege artis, stěžovatelce proto nevznikl nárok na jednorázové odškodnění podle § 420 a § 444 odst. 3 písm. f) občanského zákoníku. 4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl s odůvodněním, že městský soud se v projednávané věci neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani ve věci není řešena otázka, která doposud dovolacím soudem nebyla řešena. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na závěry nálezu ze dne 28. 6. 20022 sp. zn. I. ÚS 1785/21, ve kterém se Ústavní soud zabýval postupem obecných soudů při zjišťování otázky, zda zdravotnické zařízení poskytlo zdravotní služby na náležité odborné úrovni, tj. zda byl jeho postup lege artis čl non lege artis, a otázkou, kterého účastníka řízení by mělo tížit břemeno důkazu stran prokázání této skutečnosti v případě neprovedení pitvy. V nyní posuzované věci obecné soudy v této otázce [zda byl vedlejší účastník povinen provést pitvu podle § 88 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách] vycházely výlučně ze závěrů znalecký posudků, přestože jde o otázku právní. Stěžovatelka již v průběhu řízení namítala, že jí neprovedení pitvy znemožnilo unést důkazní břemeno ohledně prokázání postupu vedlejšího účastníka non lege artis. Provedení pitvy mohlo prokázat, že včasnější ligací jícnových varixů mohlo dojít k záchraně života pacienta, či že příčinnou úmrtí pacienta byla infekce. Obvodní soud se nezabýval otázkou, zda absence informací z provedené pitvy nezpůsobuje neúplnost zdravotní dokumentace a ve svém důsledku nemožnost zjistit skutkový stav, stejně tak se nijak nezabýval otázkou přenesení důkazního břemene na vedlejšího účastníka. Závěr městského soudu, podle kterého urgentní endoskopie, ligace jícnových varixů a zavedení trojcestné sondy nevedlo k úmrtí druha stěžovatelky, nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu, neboť skutečná příčina úmrtí mohla být prokázána pouze na základě provedení pitvy. Taktéž je nesprávný závěr dovolacího soudu, že městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu nikoli z důvodu neunesení důkazního břemene stěžovatelkou. Stěžovatelku v řízení před obecnými soudy tížilo břemeno důkazu týkající se tvrzení, že postup vedlejšího účastníka byl non lege artis, a že v příčinné souvislosti s tímto postupem došlo k úmrtí jejího druha. Neúspěch stěžovatelky v řízení byl tedy zapříčiněn důkazní nouzí způsobenou tím, že nebyla provedena pitva, ačkoli tuto pitvu byl vedlejší účastník povinen provést ze zákona a nadto byla vyžádána lékařem. Právní otázka, zda vedlejší účastník neporušil zákonnou povinnost provést pitvu, přitom nebyla obecnými soudy řádně zodpovězena. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou tvrzených porušení jejích základních práv, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že takový následek v případě stěžovatelky nenastal. 9. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že nemohla unést důkazní břemeno za situace, kdy vedlejší účastník zanedbal svou povinnost provést pitvu. 10. Obvodní soud se otázkou povinnosti vedlejšího účastníka provést pitvu zabýval v bodě 42 rozsudku, a dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatelky o povinnosti vedlejšího účastníka provést pitvu z důvodu úmrtí pacienta v důsledku nechirurgického intervenčního výkonu ve smyslu § 88 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách je v přímém rozporu se závěry obou znaleckých posudků (znaleckého posudku znaleckého ústavu Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci i revizního znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem Ústřední vojenské nemocnice VFN Praha). Taktéž městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že ve vztahu k úmrtí pacienta nebylo provedení pitvy podle § 88 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách povinné, když pacient nezemřel při operaci, při nechirurgickém intervenčním výkonu, v souvislosti s komplikací navazující na operaci nebo nechirurgický intervenční výkon nebo při úvodu do anestézie. U pacienta byl dne 26. 12. 2013 ve 23:00 proveden nechirurgický intervenční výkon v podobě urgentní endoskopie, ligace jícnových varixů a zavedení trojcestné sondy, k jeho úmrtí však provedení těchto úkonů nevedlo, neboť k úmrtí v ranních hodinách následujícího dne vedla skutečnost, že ani tyto úkony nebyly s to zastavit masivní krvácení. Zdůrazňovala-li stěžovatelka absenci pitvy ve vztahu k vlivu infekce na úmrtí pacienta, městský soud konstatoval, že jak znalecký ústav v revizním posudku, tak i jeho před soudem slyšený hlavní zpracovatel se jasně vyjádřili, že co do medikace antibiotiky bylo u pacienta postupováno tak, jako by infekce SBP přítomna byla