III.ÚS 1909/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1909/25 ze dne 6. 11. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. L., zastoupeného Mgr. Renatou Ćavarovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 222/128, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2025 č. j. 30 Cdo 1420/2024-183, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2023 č. j. 39 Co 200/2023-145 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. února 2023 č. j. 37 C 8/2022-93, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen (městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") z důvodu jejich namítaného rozporu s 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu spisu a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel byl po dobu 22 měsíců trestně stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchaného ve formě pomoci. Prověřování této trestné činnosti bylo zahájeno na základě trestního oznámení z prosince 2016. Dne 31. 10. 2018 bylo vydáno první usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele, avšak to bylo následně zrušeno pro nezákonnost. Trestní stíhání dotčených osob, včetně stěžovatele, tak bylo zahájeno až druhým usnesením ze dne 12. 2. 2019. Rozsudkem městského soudu ze dne 1. 12. 2020 sp. zn. 47 T 5/2020 došlo ke zproštění obžalovaných, včetně stěžovatele. 3. Stěžovatel proto zahájil řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), v němž se domáhal náhrady škody spočívající v nákladech právního zastoupení v trestním řízení a zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. V tomto řízení byla vydána napadená rozhodnutí soudů. Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") mu ještě v průběhu řízení vyplatilo částku 105 900 Kč, sestávající z částky 80 900 Kč jako náhrady škody spočívající v nákladech právního zastoupení a částky 25 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy. V tomto rozsahu došlo i k zpětvzetí žaloby. Stěžovatel se tak v posuzovaném řízení dále domáhal částky 16 498 Kč z titulu náhrady škody a částky 725 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy. 4. Napadeným rozsudkem obvodního soudu byly stěžovateli přiznány úroky z prodlení z ministerstvem vyplacené částky 105 900 Kč (výrok I), ministerstvu byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 12 602 Kč s příslušenstvím na náhradě škody (výrok II) a v rozsahu 3 896 Kč byla jeho žaloba zamítnuta (výrok III), ministerstvu byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 50 000 Kč s příslušenstvím na náhradě nemajetkové újmy (výrok IV), v rozsahu 675 000 Kč byla jeho žaloba zamítnuta (výrok V) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky VI a VII). Obvodní soud především stěžovatele vyzval, aby upřesnil, zda se domáhá náhrady majetkové a nemajetkové újmy za období od 31. 10. 2018 (tj. od vydání prvního, zrušeného usnesení o zahájení trestního stíhání) nebo za období od 12. 2. 2019 (tj. od vydání druhého usnesení o zahájení trestního stíhání). Stěžovatel upřesnil, že se domáhá újem způsobených v období od 12. 2. 2019. 5. Jde-li o žalobu na náhradu škody, obvodní soud považoval za důvodně vynaložené další náklady na obhajobu v trestním řízení pouze v rozsahu 12 602 Kč. Jde-li o žalobu na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, obvodní soud měl za prokázané, že trestní stíhání mělo negativní dopady do stěžovatelova života, a to především v podobě stresu, apatie a zásahu do rodinného života. Rovněž měl za prokázané, že zajištění jeho majetku po dobu cca jeden a půl roku mělo negativní dopad do jeho finanční sféry a podnikání. Současně ale poznamenal, že trestní stíhání nemělo na stěžovatele a jeho společnost S. likvidační dopad, jelikož ta pořád funguje. Na tom nic nemění ani skutečnost, že nedosahuje zisků, protože těch nedosahovala ani před zahájením trestního stíhání. Za tyto nemajetkové újmy stěžovateli přiznal shora uvedenou částku. Jde-li o další tvrzené újmy, obvodní soud je neměl za prokázané. Zaprvé, podle soudu nebyla dána příčinná souvislost u stěžovatelova ukončení pracovního poměru. Stěžovatel opustil svou předchozí práci již v květnu 2018, zatímco trestní stíhání bylo zahájeno až v únoru 2019. Navíc si našel srovnatelnou práci provozního restaurace po přibližně dvou měsících. Zadruhé, soud neměl za prokázané, že stěžovatel byl nucen prodat svůj byt kvůli trestnímu stíhání. K prodeji bytu došlo v říjnu 2018. Na této nemovitosti vázlo zástavní právo ve výši 3 800 000 Kč, přičemž stěžovatel zapůjčil S. - nedosahující zisků před ani po zahájení trestního stíhání - částku 3 500 000 Kč již v roce 2017. Nutnost prodat byt tak byla podle soudu dána spíš neuspokojivými hospodářskými výsledky této společnosti než trestním stíháním. Zatřetí, jde-li o újmu způsobenou tím, že jej banky označily za rizikového klienta a odmítly mu poskytnout další půjčku, stěžovatel neunesl své důkazní břemeno. Navzdory opakovanému poučení nepředložil a nenavrhnul provedení žádných důkazů, jež by prokázaly její vznik (např. výslech zaměstnanců bank, s nimiž své záležitosti konzultoval). 6. Proti rozsudku obvodního soudu podala odvolání vedlejší účastnice i stěžovatel. Stěžovatel napadl výrok V, jímž byla jeho žaloba o zaplacení 675 000 Kč zamítnuta, pouze v rozsahu částky 125 000 Kč, jakož i nákladový výrok VI Vedlejší účastnice napadla výrok II v rozsahu částky 1 150 Kč a výrok IV. 7. Městský soud napadeným rozsudkem změnil výrok II prvostupňového rozsudku tak, že žalobu co do částky 1 150 Kč zamítl (výrok I), výrok IV, výrok V co do částky 125 000 Kč a výrok VI potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). S výjimkou posouzení důvodnosti nákladů vynaložených za jeden úkon právní služby v původním trestním řízení proti stěžovateli, o němž bylo rozhodnuto výrokem I, se městský soud plně ztotožnil se závěry obvodního soudu. Připomněl také, že stěžovatel v řízení před obvodním soudem výslovně uvedl, že se domáhá pouze újmy způsobené trestním stíháním zahájeným na základě usnesení ze dne 12. 2. 2019, nikoli usnesením ze dne 31. 10. 2018; z toho důvodu obvodní soud ani nezkoumal námitku promlčení, kterou ministerstvo v tomto rozsahu uplatňovalo. 8. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Uvedl, že napadená rozhodnutí jsou v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Pokud stěžovatel argumentoval nálezem ze dne 13. 1. 2022 sp. zn. I. ÚS 1029/21 (N 4/110 SbNU 33), na posuzovanou věc nedopadá. Šlo o nález vydaný za zcela specifických okolností (žaloba na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou sebevraždou manželky stěžovatele těsně před zahájením jeho trestního stíhání, a to v důsledku stupňujícího se tlaku během prošetřování jeho tvrzené trestné činnosti), které v nynější věci nebyly dány. Nižší soudy navíc nevyloučily odpovědnost státu s pouhým poukazem na to, že ke vzniku újmy došlo před přijetím usnesení ze dne 12. 2. 2019. II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel brojí proti závěru obecných soudů, že vznik dalších tvrzených újem nebyl v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 2. 2019 a potažmo že mu za ně nenáleží náhrada podle zákona č. 82/1998 Sb. Uvádí, že prošetřování trestné činnosti probíhalo již od konce roku 2016, resp. začátku roku 2017. O tomto prošetřování se měl dozvědět předchozí zaměstnavatel stěžovatele, klienti S. i banky, což stěžovatele v jejich očích značně poškodilo. Stěžovatel byl v důsledku této ztráty důvěry nucen ukončit svůj pracovní poměr, jeho společnost přišla o část zákazníků a banky mu odmítly poskytnout další půjčky. Nepříznivá finanční situace jej také přinutila k prodeji bytu. Má proto za to, že na jeho věc plně dopadají závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 1029/21, v němž Ústavní soud dovodil, že stát může odpovídat i za újmu vzniklou před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projed