III.ÚS 1966/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1966/24 ze dne 6. 11. 2024 Maření hlavního líčení jako nedostatečný důvod pro ponechání obviněného v útěkové vazbě; doktrína zesílených důvodů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. F., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, zastoupeného JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 5 To 33/2024-28232, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2024, č. j. 1 T 8/2018-28134, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 5 To 33/2024-28232, a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2024, č. j. 1 T 8/2018-28134, bylo porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, odst. 2, odst. 5 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato usnesení se proto ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Klíčovou otázkou v posuzované věci je to, zda maření hlavního líčení za současného nevyužití méně invazivních opatření podle trestního řádu lze považovat za důvod vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu. 3. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 1 T 8/2018, z něhož se podávají následující skutečnosti. Proti stěžovateli je u krajského soudu vedeno trestní stíhání pro jednání, jehož se měl dopustit obchodováním s padělanými obrazy, které lživě vydával za originály. Jeho jednání je právně kvalifikováno jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu a dílem nedokonaný ve stadiu přípravy, skládající se ze 17 útoků, které se měly odehrát v průběhu několika let a jimiž měla být způsobena škoda v řádu desítek milionů Kč. Stěžovatel byl poprvé vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2016 sp. zn. 0 Nt 16072/2016 pro důvody vazby uvedené v § 67 písm. b), c) trestního řádu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2017 pod sp. zn. 33 T 4/2017 byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí peněžité záruky ve výši 8 500 000 Kč. Usnesením krajského soudu ze dne 19. 12. 2023 pod č. j. 1 T 8/2018-24944 bylo rozhodnuto o opětovném vzetí stěžovatele do vazby podle § 67 písm. a), c) trestního řádu a o zrušení peněžité záruky. K příslušnému opatření krajský soud přistoupil proto, že stěžovatel i přes deklarované velmi závažné zdravotní obtíže, pro které opakovaně žádal o odročování hlavního líčení, vedl naprosto běžný život, fakticky bez omezení. Tím nastala důvodná obava z toho, že se stěžovatel bude i nadále vyhýbat trestnímu stíhání a případně i nástupu do výkonu trestu, a to i pobytem v zahraničí, kde má rodinné vazby, a že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. V napadeném usnesení krajský soud opakovaně odkazoval na důvody, pro které byl stěžovatel vzat do vazby, tj. maření hlavního líčení sofistikovaným způsobem (viz bod 16 a bod 18 napadeného usnesení krajského soudu). Krajský soud v napadeném usnesení dále konstatoval, že v případě stěžovatele se ode dne posledního přezkoumání důvodů vazby dne 6. 3. 2024 situace nezměnila. Jde-li o důvod vazby předstižné, krajský soud uvedl, že důvod vazby trvá, neboť i na svobodě by stěžovatel tento typ trestné činnosti mohl páchat skrytě, např. za pomoci dalších osob a řadu záležitostí vyřizovat dálkově. Důvody vazby tedy nadále trvají, přičemž zejména námitky stran zdravotního stavu nejsou důvodem pro propuštění z vazby. Krajský soud tedy napadeným usnesením rozhodl tak, že žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítl. Dále rozhodl, že se vazba nenahrazuje písemným slibem stěžovatele ani dohledem probačního úředníka nebo opatřeními podle § 73 odst. 1 trestního řádu za současného stanovení výkonu elektronické kontroly. Krajský soud také nepřijal nabídku peněžité záruky. 4. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu stížností, o které Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozhodl tak, že ji jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Vrchní soud se ztotožnil s argumentací uvedenou v usnesení krajského soudu a zdůraznil, že ačkoliv je zřejmé, že stěžovatel trpí jistými zdravotními obtížemi, jeho potíže nedosahují takové intenzity, aby nemohly být řešeny ve výkonu vazby. Dále zdůraznil i důvody tzv. vazby útěkové, kdy se stěžovatel opakovaně vzdaloval ze svého bydliště (i do ciziny) a vyhýbal se probíhajícímu trestnímu řízení, což bylo prokázáno na základě analýzy nařízeného operativně pátracího prostředku podle § 88a trestního řádu. Vrchní soud také zdůraznil, že hlavním důvodem pro vazební důvod vazby útěkové je předchozí maření hlavního líčení (bod 24 napadeného usnesení vrchního soudu). Dále zmínil, že užití mírnějších opatření vůči stěžovateli k zajištění jeho účasti na hlavním líčení formou ukládání pořádkových pokut či předvedení nelze pro jejich krátkodobý charakter považovat za efektivní nástroj. Z důvodu neefektivity dříve uložených alternativních opatření nahrazujících vazbu vrchní soud uzavřel, že mírnější opatření v posuzované věci nedosáhnou účelu vazby. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá věcnou nesprávnost a nelogičnost závěrů vrchního soudu, který do jisté míry bagatelizoval stěžovatelovy objektivní zdravotní potíže, které jsou doložené četnými lékařskými zprávami. Tyto problémy přetrvávaly již v době, kdy byl vzat do vazby dne 19. 12. 2023. Stěžovatel k tomuto podotýká, že ve spise je založena obsáhlá zdravotnická dokumentace, ve které se nejedná o závěry jednoho lékaře a přitom je z ní nezpochybnitelné, že trpěl a trpí závažnými zdravotními problémy, které nejsou dost dobře léčitelné a řešitelné v prostředí výkonu vazby. Stěžovatel uvádí, že v letech 2022 až 2023 prodělal celkem tři závažné operace - odstranění zhoubného nádoru ledviny, operaci rozsáhlé břišní kýly a operaci krční páteře a je dlouhodobě monitorován jako onkologický pacient. Považuje proto za logické, že v průběhu takřka devíti let, po které trvá trestní řízení, žádal opakovaně o odročování hlavního líčení z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. 6. Stěžovatel dále namítá, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo podle čl. 8 odst. 5 Listiny, neboť byl vzat do vazby a je v ní nadále držen z toho důvodu, že mařil hlavní líčení. Nicméně tento důvod není zákonným vazebním důvodem. Skutečnost, že se obviněný nedostavil k hlavnímu líčení, není dostačující k naplnění důvodné obavy ze skrývání obviněného, aby se takto vyhnul trestnímu stíhání nebo případnému trestu. V daném případě lze totiž jeho účast zajistit předvedením. Ústavní soud se k této otázce taktéž vyjádřil např. ve svém nálezu ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. I. ÚS 2183/12, když konstatoval, že obavu z pokračování obstrukčních jednání nelze zaměňovat s obavou, že obviněný se bude skrývat nebo že uprchne. Vrchní soud byl na uvedenou judikaturu Ústavního soudu upozorněn, nicméně se s ní žádným způsobem nevypořádal a tím rezignoval na řádné odůvodnění napadeného usnesení. Stěžovatel upozorňuje, že v jeho případě mu nebyla uložena ani pořádková pokuta, ani nebyl opakovaně předveden k hlavnímu líčení. Jediným případem, kdy byl k hlavnímu líčení předveden, nastalo dne 19. 12. 2023, kdy byl předveden k vazebnímu zasedání. V době svého předvedení byl stěžovatel zastižen na adrese svého trvalého pobytu, kde ležel nemocný na lůžku. 7. Stěžovatel dále uvádí, že po celou dobu trestního řízení je plně kontaktní a se soudem spolupracuje. Po celou dobu osm let trvajícího trestního řízení se zdržuje na adrese svého trvalého bydliště na adrese X a včas si přebírá veškeré písemnosti. V České republice má nejbližší rodinu - manželku, tři malé děti, dospělého syna a jedinou sestru s rodinou. Je zde ekonomicky zakotven a v České republice má veškerý svůj majetek. Považuje tedy za naprosto nereálné, aby i vzhledem ke svým trvalým zdravotním problémům uprchl do zahraničí. 8. Stěžovatel ve snaze o odstranění obavy z maření hlavního líčení doložil žádost o konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti. Soudy však tuto žádost nepřijaly a neumožnily mu tak rozptýlit pochybnosti a obavy z maření hlavního líčení. 9. Ve vzta