III.ÚS 1970/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1970/24 ze dne 19. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Malečka, zastoupeného Mgr. Michaelou Pelikánovou, advokátkou, sídlem Pod Brentovou 617/9, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 28 Co 128/2024-98, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 3. 2024, č. j. 24 C 62/2023-88, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, § 304 odst. 3 a 304a odst. 1 a § 304b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a § 223 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před obecnými soudy 1. Ústavní soud se zabýval tím, zda stěžovateli (jako žalovanému) měl být ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení před nalézacím soudem. 2. Svou ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a také podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 47 Listiny základních práv a svobod Evropské unie (EU). Stížnost spojil s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, § 304 odst. 3 a 304a odst. 1 a § 304b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a § 223 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, podle § 74 zákona o Ústavním soudu. 3. Žalobce (vedlejší účastník v řízení o ústavní stížnosti) je dodavatelem poslední instance. Po stěžovateli se u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhal zaplacení 620 579,06 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu stěžovatele na dodávku elektřiny. Stěžovatel požádal o bezplatné právní zastoupení a vyplnil prohlášení o osobních a majetkových poměrech. Obvodní soud však stěžovateli advokáta s odkazem na § 30 odst. 1 a 2 a § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ("o. s. ř.") neustanovil. Podle soudu totiž stěžovatel dostatečným a věrohodným způsobem netvrdil a nedoložil své celkové sociální, majetkové a finanční poměry, a proto soud na jeho straně neshledal splněné zákonné podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků. Ze stejných důvodů zároveň nejsou splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů. 4. Stěžovatel v prohlášení o osobních a majetkových poměrech konkrétně uvedl, že je ženatý, avšak nežije s manželkou ve společné domácnosti, dále provozuje hostinskou činnost, nespecifikoval ale žádný svůj majetek ani příjmy. Uvedl pouze nízké výdaje ve výši daně "dle výpočtu", sociálního pojištění 2 994 Kč a zdravotního pojištění 2 722 Kč. Poukázal na to, že veškeré prostředky na jeho bankovních účtech jsou zablokovány a majetek k podnikání i osobní majetek je postižen nepřiměřenou exekucí, přičemž odpojením dodávek elektrické energie mu bylo znemožněno podnikání. Tyto skutečnosti (exekuci a exekuční příkazy) však soudu nedoložil. Z připojeného přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 vyplynul čistý obrat stěžovatele ve výši 2 718 768 Kč, rovněž uplatněné odpisy ve výši 438 324 Kč, základ daně ve výši 287 191 Kč a příjmy ve výši 264 343 Kč. 5. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel včasné odvolání, Městský soud v Praze je však napadeným rozhodnutím potvrdil. Odkázal na judikaturu, podle které účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení. Rovněž však upozornil, že sama okolnost, že účastník řízení své stávající poměry subjektivně vnímá jako poměry tíživé, ještě nepředstavuje důvod, pro nějž by byly splněny podmínky § 138 o. s. ř. Ani podle městského soudu stěžovatel nutnost bezplatné právní pomoci neosvědčil. Na základě jím uvedených skutečností a předložených listin nebylo možné posoudit celkové majetkové poměry stěžovatele, protože soudu neposkytl dostatečná tvrzení ani důkazy o tom, z jakých finančních prostředků hradí své potřeby, v jaké výši jsou jeho výdaje a příjmy, z jakého důvodu není zaměstnán (tvrdí-li zároveň, že mu bylo znemožněno podnikání), ani jaký má majetek. Stěžovatel pouze tvrdil, že jeho majetek je blokován exekucemi, aniž by je konkretizoval. Stěžovatel nedoložil své celkové sociální, majetkové a finanční poměry před soudem prvního stupně. Neučinil tak ani v řízení odvolacím. Městský soud závěrem vyslovil, že ustanovení zástupce stěžovateli není nezbytné k ochraně jeho zájmů, neboť je zjevné, že je sám schopen v řízení účinně hájit své zájmy. II. Argumentace v ústavní stížnosti 6. V ústavní stížnosti stěžovatel vznesl argumentaci, kterou lze stručně shrnout tak, že nesouhlasí se závěry obecných soudů o tom, že na bezplatnou právní pomoc nárok nemá. Prohlášení o osobních a majetkových poměrech vyplnil stěžovatel řádně a doložil k tomu i přílohy. Stěžovatel měl být osvobozen od nutnosti nést náklady právního zastoupení již z povahy řízení ve věci samé. Stěžovatel je objektivně a bez své viny v nepříznivé životní situaci. Jeho bankovní účty jsou blokovány exekučními příkazy a stěžovatel se nesmí dopustit obcházení věřitelů tím, že by si finanční prostředky jinak obstaral. Sám stěžovatel přitom právní vzdělání nemá. 7. Obecné soudy rozhodly v rozporu s čl. 47 Listiny základních práv EU, podle které má každému musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován v řízení před soudy, přičemž bezplatná právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti. V rozporu s čl. 10a Ústavy aplikovaly nesprávnou právní normu (zejm. § 130 o. s. ř.). V případě, že Ústavní soud stěžovateli nevyhoví, měl by vznést předběžnou otázku ohledně aplikace čl. 47 Listiny základních práv EU. 8. Soudy také ignorovaly přímý účinek čl. 4, 5, 6 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení ústavní stížnosti 10. Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s provedenýmiskutkovými zjištěními (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, N 34/3 SbNU 257). 11. Stěžovatel vznesl ve svých rozsáhlých podáních adresovaných Ústavnímu soudu řadu argumentů. Zejména namítal, že: (i) Před obecnými soudy doložil splnění podmínek pro bezplatnou právní pomoc. (ii) Důvod pro poskytnutí bezplatné právní pomoci spočívá již v samotné podstatě kauzy - je žalovaným v řízení o žalobě dodavatele poslední instance, který je dle názoru stěžovatele mj. nepřímým původcem jeho špatné finanční situace. (iii) Vedle toho stěžovatel také navrhuje eventuálně zrušit v záhlaví uvedenou právní úpravu a navrhuje Ústavnímu soudu předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru. 12. Nejprve Ústavní soud v obecné rovině připomíná, že účelem práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny mimo jiné je, aby v řízení před soudy byla osobám, které právní pomoc potřebují a nemají dostatek finančních prostředků, dána možnost získat bezplatnou právní pomoc. 13. Základním východiskem nyní posuzovaného případu je ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., podle kterého může předseda senátu účastníkovi, u nějž jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., na jeho žádost ustanovit zástupce, jestliže je to nezbytné k ochraně jeho zájmů. Účastníku řízení lze tedy ustanovit zástupce jen tehdy, jsou-li u něj spln