III.ÚS 198/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 198/26 ze dne 11. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Dlouhé, zastoupené JUDr. Romanem Kramaříkem, Ph.D., advokátem, sídlem Ovocný trh 573/12, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2350/2025-406 ze dne 29. října 2025, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 1/2025-306 ze dne 19. června 2025 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 46 C 492/2022-188 ze dne 13. září 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a obchodní korporace SUOPELOS s. r. o., sídlem Tyršova 885/24, Ostrava, Jany Dlouhé, Antonína Dlouhého, Jiřiny Dlouhé a Aleny Prchalové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. 2. Stěžovatelka a vedlejší účastníci měli v podílovém spoluvlastnictví nemovitosti - pozemek s domem, v němž bydlí stěžovatelka a druhý až pátý vedlejší účastník (všichni v řízení před obecnými soudy a dále i zkráceně "žalovaní"), a přilehlé pozemky. První vedlejší účastnice (dále zkráceně "společnost Suopelos") získala menšinový podíl na těchto nemovitostech koupí ve veřejné dražbě. Poté se domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem ve veřejné dražbě a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky podle velikosti jejich podílů. Napadeným rozsudkem Okresní soud Praha-východ rozhodl tak, že podílové spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejších účastníků zrušil a spoluvlastnický podíl společnosti Suopelos o velikosti 1/12 přikázal stěžovatelce tak, že spoluvlastnické podíly nadále činí 2/3 pro stěžovatelku, 1/12 pro druhou vedlejší účastnici, 1/12 pro třetího vedlejšího účastníka, 1/12 pro čtvrtou vedlejší účastnici a 1/12 pro pátou vedlejší účastnici (výrok I), stěžovatelce uložil povinnost zaplatit společnosti Suopelos přiměřenou náhradu ve výši 560 833 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III až V) a o povinnosti společnosti Suopelos doplatit soudní poplatek (výrok VI). 3. Proti výrokům I a II rozsudku okresního soudu podala odvolání společnost Suopelos. Tvrdila, že v řízení nebyla prokázána solventnost stěžovatelky k vyplacení přiměřené náhrady. Navrhovala, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že se nařizuje prodej nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi spoluvlastníky podle velikosti spoluvlastnických podílů. Proti výroku II podali odvolání žalovaní. Namítali, že okresní soud rozhodnutí nesprávně založil na úvaze, že přiměřená náhrada musí být určena v plné výši poměru spoluvlastnického podílu společnosti Suopelos k odhadní tržní ceně celé nemovitosti. Požadovali, aby krajský soud zohlednil spekulativní povahu podnikání společnosti Suopelos a přiměřenou náhradu s ohledem na princip zákazu zneužití práva snížil nebo nepřiznal. Poukázali také na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které má výše vypořádacího podílu při vypořádání společného jmění manželů vycházet z ceny podílu, nikoliv z ceny celé věci. 4. Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu (vyjma nenapadeného výroku VI) změnil, respektive změnou zpřesnil výrok v části týkající se určení nových vlastnických poměrů po zrušení spoluvlastnictví. Shodně s okresním soudem tedy podílové spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejších účastníků k nemovitostem zrušil a nově upravil vlastnické poměry tak, že nemovitosti přikázal do podílového vlastnictví všech žalovaných a určil velikost jejich spoluvlastnických podílů (stěžovatelka 2/3 celku a ostatní žalovaní - jako doposud - po 1/12). Shodně s okresním soudem stěžovatelce uložil povinnost zaplatit společnosti Suopelos přiměřenou náhradu ve výši 560 833 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). Nepřisvědčil námitce žalovaných, že pro stanovení výše přiměřené náhrady má být rozhodná obvyklá cena podílu (namísto poměrné části ceny celku) a že povaha podnikání společnosti Suopelos má být důvodem pro mimořádné snížení výše náhrady. Souhlasil se společností Suopelos, že v řízení před okresním soudem stěžovatelka svou schopnost k vyplacení přiměřené náhrady neprokázala. V odvolacím řízení ji již ale prokázala. Shodně s okresním soudem přihlédl k tomu, že žalovaným jde o zachování možnosti společného bydlení v nemovitostech, které dosud užívají, na rozdíl od společnosti Suopelos, které v řízení jde pouze o oprávněný zájem na dosažení zisku odvozeného od rozdílu oproti pořizovací ceně. 5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením jako nepřípustné odmítl. Uvedl, že otázka rozporu výhodného (spekulativního) nabývání nemovitostí s dobrými mravy nepředstavuje otázku v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešenou a krajský soud ji posoudil v souladu s touto rozhodovací praxí. 6. Stěžovatelka poukazuje na to, že společnost Suopelos koupila spoluvlastnické podíly hluboko pod tržní cenou za částku 120 000 Kč, přičemž obecné soudy jí za ně přiznaly jako přiměřenou náhradu částku 560 833 Kč. Nesouhlasí s tím, že soudy odvozují výši přiměřené náhrady od obvyklé ceny nemovitosti jako celku. Společnost Suopelos podniká výkupem podílů v exekučních dražbách a jejich zpeněžením prostřednictvím soudního řízení. V exekuční dražbě pořídí podíl za cenu (často) minimálního příhozu, který je stanoven jako 2/3 již diskontované odhadní ceny spoluvlastnického podílu, jako obtížně obchodovatelná aktiva. Ve vypořádacím řízení se spoléhá na to, že jí soud určí náhradu bez diskontu, odvozenou z obvyklé ceny celé nemovitosti. V dané věci tento mechanismus vedl k tomu, že okresní soud přiznal společnosti Suopelos přiměřenou náhradu ve výši 560 833 Kč, tedy v podstatě výnos 69,45 % ročně a nezabýval se námitkou stěžovatelky, že taková náhrada odporuje požadavku přiměřenosti podle § 1147 občanského zákoníku. Problematika tzv. flipování podílů v nemovitostech má obecný charakter a přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Jde o jednání nepoctivé a účelové, kterému by soud neměl poskytnout ochranu. Poukazoval-li okresní soud na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není důvodem pro výjimečné snížení přiměřené náhrady okolnost, že spoluvlastník vedený ekonomickým motivem nabyl podíl v dražbě za výrazně nižší cenu, ta na nyní posuzovanou věc nedopadá, protože neřeší "systematickou spekulaci a zneužívání řízení o zrušení spoluvlastnictví". To platí i pro závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 2049/21 ze dne 18. ledna 2022, v němž se uvádí, že výhodné nabytí pozemků ve veřejné dražbě nelze považovat za mimořádné okolnosti ospravedlňující použití korektivu dobrých mravů. Stěžovatelka považuje za přiměřenou náhradu pořizovací cenu 120 000 Kč navýšenou buď indexací obecnou inflací, tedy 169 886,95 Kč (navýšení o 49 886,95 Kč; což se rovná zhodnocení přibližně 8 % ročně), nebo indexací zhodnocením cen nemovitostí ve Středočeském kraji, tedy 200 196 Kč (navýšení o 80 196 Kč; což se rovná zhodnocení přibližně 12,5 % ročně). 7. Ústavní stížnost je ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího soudu přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Ve vztahu k rozsudku okresního soudu však chybí Ústavnímu soudu z části příslušnost (rozsudek okresního soudu byl ve výrocích I až V změněn), neboť Ústavní soud není příslušný rušit to, co již bylo změněno. Výrok VI rozsudku okresního soudu se stěžovatelky netýká a stížnost je tak v tomto rozsahu návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou. 8. Námitky stěžovatelky nesměřují proti samotnému zrušení spoluvlastnictví a novému uspořádání poměrů, a v základu ani proti tomu, že obecné soudy stěžovatelce, která novým uspořádáním získává větší podíl na spoluvlastněných nemovitostech, ukládají povinnost zaplatit společnosti Suopelos, která přestává být spoluvlastnicí, přiměřenou náhradu. Od Ústavního soudu stěžovatelka očekává přehodnocení právních závěrů, k nimž soudy v konkrétních okolnostech dospěly při řešení otázky stanovení výše této náhrady ve smyslu § 1147 občanského zákoníku. Z hlediska ústavněprávního však může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu (což stěžovatelka ani nezpochybňuje), zda právní závěry soudů z nich vyvozené nejsou s nimi v extrémním rozporu a - především - zda podaný výklad práva je i ústavně souladný, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. 9. Taková pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Závěr, že přiměřenou náhradu soud určí odpovídajícím podí