III.ÚS 2094/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2094/25 ze dne 6. 11. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky) o ústavní stížnosti J. B., zastoupené JUDr. Michalem Morawskim, advokátem, se sídlem Rybná 678/9, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. května 2025, č. j. 1 T 8/2018-31072, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), neboť jím byla porušena její ústavní práva vyplývající z čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka je v trestní věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 1 T 8/2018 v postavení poškozené, která od obžalovaných koupila obraz signovaný malířem Emilem Fillou s názvem "Zátiší s hrozny a dýmkou" za cenu 1 500 000 Kč. S nárokem na zaplacení této částky se jako poškozená rovněž připojila k trestnímu řízení. Obžalovaní byli rozsudkem krajského soudu (vyhlášeném dne 25. 10. 2024) uznáni vinnými, proti čemuž se na místě odvolali. Podle tvrzení stěžovatelky nebyl v okamžiku podání ústavní stížnosti rozsudek písemně vyhotoven. 3. Stěžovatelka podala (již poněkolikáté) návrh na vrácení daného obrazu, který krajský soud napadeným usnesením zamítl. K tomu uvedl, že ve vyhlášeném rozsudku dospěl k závěru, že obraz je falzifikátem, a tedy nástrojem trestné činnosti. Obžalovaným proto mimo jiné uložil zaplatit stěžovatelce na náhradě škody částku 1 500 000 Kč s příslušenstvím. V současné době běží odvolací řízení a podle krajského soudu nelze vyloučit, že obraz bude "podroben dalšímu dokazování". Státní zástupce rovněž navrhl, aby soud vlastníkům a držitelům obrazů uložil povinnost omezit dispozici s těmito falzifikáty podle § 101 odst. 4 písm. c) a d) trestního zákoníku (zejména označením těchto děl). K námitkám ohledně délky trestního řízení soud uvedl, že daná trestní věc je složitá a rozsáhlá, přičemž k prodloužení řízení přispěla i velmi rozsáhlá obhajoba napadající každý aspekt této věci. Zejména došlo k odročení celé řady hlavních líčení, a to dokonce na základě lživých informací obhajoby, v důsledku čehož byl jeden z obžalovaných vzat do vazby. Od té doby již trestní řízení probíhalo plynule až do vyhlášení rozsudku. Přístup obhajoby komplikoval i znalecké zkoumání. Samotný soud však nebyl ani nečinný, ani nepochybil ve svých procesních úkonech. Soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu ohledně oprávněnosti omezení vlastnického práva v důsledku zajištění věci a shledal, že v případě stěžovatelky nejde o zásah neoprávněný. Připomněl, že obraz je padělkem a stěžovatelce byl přiznán adhezní nárok. Intenzita zásahu do výkonu vlastnického práva je podle krajského soudu minimální, neboť stěžovatelka může s obrazem majetkově nakládat (převést jej na jinou osobu), i když jej nemá k dispozici. Zároveň může kdykoliv požádat o nahlédnutí věci v budově soudu. Na závěr soud poukázal, že z veřejného vyjádření pro webové stránky www.blesk.cz vyplývá, že stěžovatelka by ráda "věc ukončila" v souvislosti s nabídkou právního zástupce obžalovaného o zpětné koupi obrazu, což může v souladu se zákonem udělat i nyní. I z toho důvodu se však zajištění jeví jako potřebné, neboť s ohledem na účel trestního řízení je důležité, aby se obraz nedostal do detence obžalovaného. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že nejsou splněny podmínky pro to, aby obraz byl nadále ponechán v úschově. Předně zdůrazňuje, že trestní řízení se vede více než 10 let, přičemž k průtahům přispívá i krajský soud, který po dobu deset měsíců nedokázal vypracovat písemné znění rozsudku (stěžovatelce nedoručil ani protokol z hlavního líčení). Napadené rozhodnutí nepovažuje stěžovatelka za řádně odůvodněné. Podle stěžovatelky jsou v dané věci splněny podmínky pro vrácení obrazu podle § 80 odst. 1 trestního řádu. Současně stěžovatelka odkazuje na nález ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 2952/16, kde je uvedeno, že při hodnocení, zda je majetkový zajišťovací institut proporcionální, je nutné posoudit předně délku předmětného řízení a důvody případných průtahů v řízení a dále vliv délky řízení na důvodnost institutu a intenzitu zásahu do majetkového práva stěžovatele. Soud tak podle jejího názoru dostatečně neodůvodnil, k čemu je zajištění obrazu nadále zapotřebí. 5. Krajský soud nemůže podle stěžovatelky celkovou délku řízení odůvodňovat tím, že obžalovaní využívají svého práva na obhajobu a v řízení je podáváno velké množství opravných prostředků. K průtahům přispěla rovněž nečinnost soudu, který neurgoval dodání soudem zadaných znaleckých posudků po uplynutí soudem stanovené lhůty, což zkritizoval jak místopředseda soudu, tak veřejný ochránce práv. Podstatné však je, že průtahy nebyly způsobeny stěžovatelkou a obraz není výnosem z trestné činnosti. Liknavost krajského soudu by tudíž neměla jít na úkor práv stěžovatelky. 6. K návrhu státního zástupce na uložení ochranných opatření podle § 101 odst. 4 písm. c) a d) trestního zákoníku stěžovatelka uvádí, že možnost jejich uložení je pro ni zcela nová informace a není jí ani známo, zda tomuto návrhu bylo vyhověno. Nicméně, stěžovatelka je přesvědčena, že uvedená ochranná opatření by jí ani uložena být nemohla, jelikož by jí muselo být automaticky přiznáno postavení osoby zúčastněné na řízení. 7. Intenzitu zásahu do vlastnického práva stěžovatelky nelze považovat za minimální, jelikož trvající zajištění bude mít zásadní vliv na kupní cenu obrazu při jakékoliv případné snaze o jeho převod. Argumentaci krajského soudu považuje stěžovatelka za logicky nekonzistentní, když uvádí, že jí nic nebrání obraz dále převádět, ale zároveň konstatuje, že není žádoucí, aby se obraz dostal do dispozice obžalovaného. Krajský soud přitom svůj názor o tomto jejím údajném záměru zakládá pouze na informaci z médií (se sklonem k fabulacím), aniž by jej podpořil provedenými důkazy. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která je účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je rovněž formálně přípustná, neboť proti rozhodnutí krajského soudu nemá stěžovatelka k dispozici další opravný prostředek (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka sice může svůj návrh opakovat po 30 dnech, takové oprávnění však není v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu považováno za účinný prostředek nápravy. K otázce materiální přípustnosti se Ústavní soud vyjádří níže. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 10. Především je třeba konstatovat, že dané trestní řízení nadále pokračuje a neexistují tedy pravomocné konečné závěry ohledně merita věci, které se částečné dotýká i stěžovatelčiných majetkových práv. V duchu zásad vlastního sebeomezení a nezasahování do řízení (otázka materiální přípustnosti ústavní stížnosti) Ústavní soud přísně omezuje rámec vlastního přezkumu postupu orgánů činných v trestním řízení tehdy, ohrazují-li se jeho účastníci proti některým jeho dílčím aspektům. Proto se Ústavní soud může jen nepřímo a omezeně vyjádřit k obsahovým důvodům trvajícího zajištění. V souladu se svou ustálenou judikaturou, na kterou odkazuje i stěžovatelka, se Ústavní soud při omezeném přezkumu institutu dočasně omezujícího stěžovatelčino vlastnické právo zaměřil nejprve na to, zda napadené rozhodnutí má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nesmí být projevem libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). 11. Všechny tyto podmínky jsou podle Ústavního soudu v dané věci splněny. Splnění prvních dvou ani stěžovatelka nezpochybňuje. Podle Ústavního soudu krajský soud neporušil ani zákaz libovůle (podrobněji viz níže). Posledním v judikatuře dovozeným důvodem kasace rozhodnutí zajišťující dočasně majetek určité osoby je porušení zásady přiměřenosti takového zajištění z časových důvodů (viz bod 21 nálezu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 2952/16). Jinak řečeno, zajištění je neústavní, trvá-li nepřiměř