III.ÚS 2125/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2125/16 ze dne 25. 10. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti společnosti 601, s. r. o., sídlem Rybná 716/24, Praha 1, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, sídlem Revoluční 655/1, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2016 č. j. 18 Co 104/2016-111, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti LPX Investment B. V., sídlem Herengracht 500, Amsterdam, Nizozemské království, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností, vycházející z čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, neboť je názoru, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 90 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 11. 12. 2015 č. j. 12 C 196/2015-40 uložil k návrhu stěžovatelky (žalobkyně) vedlejší účastnici (žalované) zdržet se nakládání s podílem ve společnosti SISAL, s. r. o., a to v jeho 100 % části, která odpovídá vkladu do základního kapitálu společnosti ve výši 120 000 Kč, zejména zdržet se zcizení podílu či jeho části, zatížení právem třetí osoby, jakož i jednání směřujícího k převodu či zatížení předmětného podílu (výrok I.). Dále zamítl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření, kterým by byla samotné společnosti SISAL, s. r. o., uložena povinnost zdržet se nakládání s konkretizovanou nemovitou věcí (výrok II.). 3. K odvoláním stěžovatelky a vedlejší účastnice Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení obvodního soudu zrušil, a řízení o návrhu na vydání předběžného opatření zastavil. 4. Městský soud s poukazem na obsah spisu obvodního soudu sp. zn. 33 Nc 2379/2015 (respektive usnesení obvodního soudu ze dne 24. 9. 2015 č. j. 33 Nc 2379/2015-26 a vlastní usnesení ze dne 20. 11. 2015 č. j. 95 Co 262/2015-52) konstatoval, že mezi týmiž účastníky (stěžovatelkou jako žalobkyní a vedlejší účastnicí coby žalovanou) o obsahově totožném návrhu stěžovatelky již rozhodl tak, že návrh zamítl, a to s vysvětlením, že neosvědčila nárok na zprostředkovatelskou odměnu, ani své tvrzení o nedobytnosti pohledávky. V pořadí druhý návrh na vydání předběžného opatření se podle odvolacího soudu zakládá na stěžovatelkou totožně vylíčeném skutkovém stavu. Jeho relevantní změnu nepředstavuje ani její odkaz na existenci dalšího majetku vedlejší účastnice, jmenovitě podíl ve společnosti Alena, s. r. o., neboť odpovídající skutečnosti byly soudům známy již v předchozím řízení, a to z obchodního rejstříku. Odlišný závěr, konstatoval dále odvolací soud, by v rozporu s obecnými zásadami občanského soudního řízení zvýhodňoval navrhovatele, kteří v předchozím návrhu na vydání předběžného opatření nepravdivě vylíčili rozhodné okolnosti, a tedy institut předběžného opatření zneužili. Městský soud uzavřel, že s ohledem na závaznost pravomocného výroku soudního rozhodnutí (svého usnesení ze dne 20. 11. 2015 č. j. 95 Co 262/2015-52) a jeho nezměnitelnost nelze o předmětném návrhu stěžovatelky meritorně rozhodnout, neboť tomu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka se závěry městského soudu nesouhlasí a v obsáhlé ústavní stížnosti podrobně popisuje okolnosti daného případu. Uvádí, že vedlejší účastnice je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Nizozemském království, přičemž ji ovládá pan Lucian Pinelli, trvale žijící v České republice. Vedlejší účastnice je zároveň jediným společníkem společnosti SISAL, s. r. o., vlastnící coby "podstatný majetek" nemovitou věc, jejíž součástí je konkretizovaná stavba. Předmět podnikání SISAL, s. r. o., představuje výlučně pronájem nemovitostí bez poskytování jiných než základních služeb. Dále je vedlejší účastnice jediným společníkem společnosti Alena, s. r. o. Veškerý známý majetek vedlejší účastnice, upozorňuje stěžovatelka, však zatěžují zástavní práva. 6. Podle stěžovatelky reprezentují nemovitá věc a podíl v SISAL, s. r. o., prakticky stejnou majetkovou hodnotu, byť právní režim nabytí obou z nich je rozdílný. Mezi stěžovatelkou, jakožto zprostředkovatelem, SISAL, s. r. o., panem Lucianem Pinellim a posléze (ve znění dodatků) vedlejší účastnicí, jakož i dalšími osobami, byla uzavřena smlouva o zprostředkování ze dne 6. 10. 2014, ve znění dodatku č. 1 ze dne 13. 2. 2015 a dodatku č. 2 ze dne 30. 4. 2015, a to za účelem zprostředkování převodu podílu (slovy stěžovatelky, "zahrnujícím" nemovitou věc) na společnost JAMES DEAN CO s. r. o., případně na jinou osobu splňující dohodnutá kritéria. Za zprostředkovatelskou činnost byla vedlejší účastnice povinna uhradit stěžovatelce dojednanou provizi. Vedlejší účastnice podle tvrzení stěžovatelky ale uzavření zprostředkovávané smlouvy úmyslně zmařila (srov. § 549 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen "občanský zákoník"), aby podíl ve společnosti prodala jiným potenciálním zájemcům a nemusela stěžovatelce hradit sjednanou provizi. Stěžovatelka dovozuje, že jí tak vzniklo právo na úhradu provize. Jelikož stěžovatelka zjistila, že přes existenci shora popsané pohledávky vedlejší účastnice (a to i prostřednictvím společnosti SISAL, s. r. o.) nadále pokračuje v inzerci nabídky prodeje předmětné nemovité věci, či v krocích směřujících k prodeji podílu, a to s využitím služeb specifikované realitní kanceláře, navrhla vydání daného předběžného opatření. Zároveň podala žalobu ve věci samé, jíž se vůči vedlejší účastnici domáhá úhrady své pohledávky ve specifikované výši. 7. Stěžovatelka vytýká, že městský soud se dopustil odepření spravedlnosti nesprávným posouzením překážky věci rozhodnuté, jelikož svůj v pořadí druhý návrh na vydání předběžného opatření založila na nových skutečnostech (existenci dalšího majetku vedlejší účastnice, tj. podílu ve společnosti Alena, s. r. o., která vlastní specifikované nemovité věci). Městský soud její předchozí návrh usnesením ze dne 20. 11. 2015 č. j. 95 Co 262/2015-52 zamítl pro neosvědčení konkrétní skutečnosti (splnění odkládací podmínky podle § 549 odst. 2 občanského zákoníku), a tedy - podle stěžovatelčiny interpretace - pouze s účinky "pro tentokrát", což umožňuje, aby předmětnou skutečnost stěžovatelka odůvodnila a doložila lépe; zamítnutí návrhu pouze "pro tentokrát" se přitom s překážkou věci rozhodnuté nespojuje. 8. Odvolací soud nedůvodným zastavením řízení o návrhu na vydání předběžného opatření stěžovatelce v dané věci fakticky odňal právo na soudní ochranu, neboť - vzhledem k připravovaným majetkovým dispozicím - bez vydání dotčených předběžných opatření bude meritorní rozhodnutí pro ni postrádat reálný význam. Městský soud se přitom věcí zabýval zjevně nedůsledně a povšechně. 9. Závěrem stěžovatelka dovozuje, že usnesení městského soudu postrádá oporu v obsahu spisu, s její argumentací se nevypořádalo a vyznačuje se nepřezkoumatelností. Městský soud zejména nevysvětlil, z jakých důvodů existence majetku zatíženého zástavním právem vyvrací obavu z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí a nepředstavuje novou skutečnost. Stěžovatelka též postrádá vymezení důvodů, pro které městský soud neuznal, že osvědčila konkrétní skutečnosti vztahující se k nárokům na náhradu škody, respektive k aplikovatelnosti § 549 odst. 2 občanského zákoníku. III. Procesní předpoklady projednání návrhu 10. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, je zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje; ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 12. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že soud nenařídil v její věci předběžné opatření. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že rozhodování o návrhu na vydání (nařízení) předběžného opatření, a tedy rovněž hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny procesní podmínky pro jeho vydání, je před