III.ÚS 2187/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2187/24 ze dne 30. 10. 2024 Odůvodnění použití moderačního práva dle § 150 občanského soudního řádu a právo účastníka se k němu vyjádřit   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti M. P., zastoupeného JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2024 č. j. 18 Co 67/2024-177, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a T. P., jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené Mgr. Tomášem Faltem, advokátem, se sídlem třída Karla IV. 502/23, Hradec Králové, takto: I. Částí výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2024 č. j. 18 Co 67/2024-177, jímž byl změněn výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. října 2023 č. j. 8 C 212/2023-129 tak, že stěžovateli se náhrada nákladů řízení nepřiznává, bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Část výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2024 č. j. 18 Co 67/2024-177, jímž byl změněn výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. října 2023 č. j. 8 C 212/2023-129 tak, že stěžovateli se náhrada nákladů řízení nepřiznává, se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se domáhá zrušení části výroku I o náhradě nákladů řízení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Vedlejší účastnice řízení (žalobkyně) se po stěžovateli (žalovaném) domáhala hrazení výživného nerozvedené manželky ve výši 7 000 Kč měsíčně ve smyslu § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 9. 10. 2023 č. j. 8 C 212/2023-129 žalobu zamítl (výrok I) a vedlejší účastnici řízení uložil povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 87 071,60 Kč (výrok II). Obvodní soud žalobu zamítl, neboť nezjistil, že by v životní úrovni obou manželů, kteří již spolu nežijí, byly takové zásadní rozdíly, jež by odůvodňovaly přiznání vedlejší účastnicí řízení požadovaného výživného. Náhradu nákladů řízení přiznal obvodní soud stěžovateli podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), na základě jeho úspěchu ve věci. 4. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice řízení městský soud výrokem I rozsudku ze dne 15. 5. 2024 č. j. 18 Co 67/2024-177 rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrdil a změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že stěžovateli náhradu nákladů řízení nepřiznal. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud se ztotožnil s obvodním soudem v jeho závěrech ve věci samé. Při rozhodování o nákladech řízení na rozdíl od obvodního soudu, který vyšel ze zásady úspěchu ve věci, aplikoval § 150 o. s. ř. a z důvodů zvláštního zřetele hodných stěžovateli jejich náhradu nepřiznal. Městský soud zvážil, že jde o spor mezi manžely, který má rodinněprávní charakter s tím, že jakékoliv získané peněžní prostředky se stávají součástí společného jmění manželů. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel nejprve popisuje průběh řízení a obsah soudních rozhodnutí. Nesouhlasí s aplikací § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Poukazuje na to, že základní zásadou ovlivňující civilní proces a rozhodování o nákladech řízení je zásada úspěchu ve věci a moderovat náklady řízení podle § 150 o. s. ř. lze jen ve výjimečných případech. Stěžovatel měl v řízení plný úspěch, a proto měl být aplikován § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení o výživné nerozvedeného manžela není existence společného jmění, jíž městský soud odůvodnil své rozhodnutí, výjimečnou situací. Jakkoliv § 150 o. s. ř. umožňuje soudům široké uvážení, nedává jim oprávnění, aby postupovaly libovolně a nahodile a popíraly zásadu úspěchu ve věci. Městský soud změnou výroku o náhradě nákladů řízení porušil zákaz libovůle státní moci. Stěžovatel dále namítá, že mu v rozporu s judikaturou Ústavního soudu [např. nález ze dne 6. 2. 2007 sp. zn. II. ÚS 828/06 (N 26/44 SbNU 309)] nebylo umožněno vyjádřit se k aplikaci § 150 o. s. ř. Rozhodnutí městského soudu bylo nepředvídatelné, ani stěžovatel, ani vedlejší účastnice řízení moderaci nákladů nepožadoval a stěžovatel se o změně výroku dozvěděl až při vyhlášení rozsudku. Napadené rozhodnutí není rovněž dostatečně odůvodněno, když nepřiznání náhrady nákladů odůvodnil městský soud výhradně tím, že jakékoliv získané prostředky se nadále stávají součástí společného jmění manželů. Městský soud však nemůže předvídat, jak bude společné jmění manželů vypořádáno. Žádné další výjimečné okolnosti, které jej vedly k použití § 150 o. s. ř., městský soud neuvedl. V souvislosti s nedostatečným odůvodněním poukazuje stěžovatel na nález ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. II. ÚS 3015/09 (N 74/57 SbNU 15). III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení, replika stěžovatele 6. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), účastníka a vedlejší účastnici řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu si dále od obvodního soudu vyžádal příslušný spis sp. zn. 8 C 212/2023. 7. Městský soud ve vyjádření uvádí, že stěžovatel vytrhává v ústavní stížnosti jen jeden aspekt výsledků řízení, tj. neúspěch vedlejší účastnice řízení v požadavku na výživné a tomu odpovídající úspěch stěžovatele. Soudy však své závěry ve věci samé založily i na tom, že postoj stěžovatele a vedlejší účastnice řízení k institutu manželství je rozporný s jeho zákonnou úlohou, když manželství neplní žádnou ze svých funkcí, přesto však v manželství formálně setrvávají, včetně majetkového společenství a na tomto stavu mají podíl oba dva. Stěžovatelem citovaný nález sp. zn. II. ÚS 3015/09 na posuzovanou věc podle názoru městského soudu plně dopadá, neboť umožňuje zohlednit i chování účastníků řízení v předprocesním stádiu sporu. K námitce překvapivosti rozhodnutí městský soud uvádí, že o případ rozporný s judikaturou Ústavního soud by šlo pouze v situaci, kdy by rozhodoval o odvolání pouze jednoho účastníka řízení (stěžovatele). Rozhodoval-li však městský soud o odvolání obou účastníků řízení, přičemž odvolání vedlejší účastnice řízení směřovalo do výroku ve věci samé, tj. včetně nákladového výroku, musel stěžovatel počítat i s případným neúspěchem, a tedy i možnou aplikací § 150 o. s. ř. V této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 1145/24, podle něhož změní-li odvolací soud v řízení o odvolání jediného účastníka řízení rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně v neprospěch tohoto účastníka, rozhodne v rozporu se zásadou zákazu reformationis in peius. 8. Vedlejší účastnice řízení poukazuje na to, že městský soud rozhodl s ohledem na celkový charakter sporu a životní úroveň obou účastníků řízení. Napadené rozhodnutí není v rozporu s právem na soudní ochranu, neboť zohledňuje konkrétní okolnosti sporu i jeho citlivou povahu (rodinněprávní spor o výživné mezi manžely). Městský soud vyvážil poměry obou stran a respektoval princip proporcionality. 9. Stěžovatel v replice uvádí, že městský soud nevysvětlil, proč považoval za spravedlivé odchýlit se od zásady úspěchu ve věci, která je při rozhodování o nákladech řízení stěžejní. Ačkoliv hodnocení městského soudu ohledně situace a uspořádání vztahů mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí řízení není podle stěžovatele pro stávající věc relevantní, resp. není vinou stěžovatele, že nezajistil vypořádání společného jmění manželů, vzájemné vztahy mezi ním a vedlejší účastnicí řízení pro pochopení věci blíže objasňuje. Zdůrazňuje, že jej městský soud sankcionuje za to, že dodržuje zákonný postup při vypořádání majetkových vztahů, jemuž má předcházet dohoda o úpravě vztahu k nezletilé dceři. Pouhá existence společného jmění manželů nemůže být důvodem zvláštního zřetele hodným pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Městský soud se při rozhodování o aplikaci § 150 o. s. ř. vůbec nezabýval majetkovými poměry obou účastníků řízení, ani jejich životní úrovní, resp. v majetkových poměrech neshledal podstatnější rozdíl, což podle stěžovatele nemůže vést k nepřiznání náhrady nákladů řízení podle úspěchu ve věci. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastník