III.ÚS 2203/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2203/25 ze dne 23. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky J. V., zastoupené Mgr. Vladimírem Partlem, advokátem, sídlem Kopečná 987/11, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2025 č. j. 7 Tdo 250/2025-663, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. října 2024 č. j. 14 To 215/2024-399 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. června 2024 č. j. 2 T 128/2023-529, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla shora uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") z důvodu jejich namítaného rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu spisu plyne, že okresní soud shledal stěžovatelku vinnou ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Dopustila se jej tím, že - stručně řečeno - po předchozím požití alkoholu při odbočování vpravo přehlédla a srazila svým autem poškozeného, jedoucího ve vyznačeném pruhu pro cyklisty na mopedu (resp. z konstrukčního hlediska na koloběžce, která však měla vyšší výkon než běžná koloběžka) jedoucího rychlostí přibližně 43 až 46 km/h. Poškozený v důsledku toho utrpěl četná a závažná zranění. Za to byl stěžovatelce uložen podmíněný trest odnětí svobody v délce 7 měsíců s odkladem na 20 měsíců, zákaz řízení motorových vozidel v délce 2 let a 6 měsíců a povinnost nahradit způsobenou škodu a nemajetkovou újmu. 3. Okresní soud vyšel z toho, že ke kolizi došlo na rovném, přehledném úseku za jasného dne, a to na místě, které bylo stěžovatelce dobře známo a mělo jasně vyznačený pruh pro cyklisty (nacházející se mezi jízdním pruhem a chodníkem). Stěžovatelka měla na dopravní situaci dobrý výhled. Přibližně 4 vteřiny před zahájením odbočovacího manévru se dle vlastní výpovědi podívala do pravého zpětného zrcátka, v němž na cyklostezce ve vzdálenosti cca 4 až 5 aut zahlédla osobu (patrně poškozeného). Následně zahájila riskantní odbočovací manévr, aniž by bezprostředně předtím ověřila dopravní situaci po pravé straně auta. Vjela do jízdní dráhy poškozeného, jenž byl v té době již na úrovni jejího auta, v důsledku čehož došlo ke kolizi. Tato kolize byla podrobně zachycena na kamerových záznamech z protilehlé budovy. Okresní soud přitom s ohledem na lehkomyslnou a nepřiměřeně rychlou jízdu poškozeného shledal jeho spoluzavinění v rozsahu 40 % a shledal stěžovatelku vinnou pouze ze základní skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. 4. Dále okresní soud zdůraznil, že bezprostředně po nehodě (v časech 14:21 a 14:24 hod.) provedla policie u stěžovatelky opakovanou dechovou zkoušku, kterou bylo naměřeno v obou případech 0,42 promile alkoholu. Stěžovatelka proti výsledku dechové zkoušky na místě nebrojila, nežádala o povedení krevních testů a přiznala předchozí konzumaci alkoholu. O provedení krevních testů požádala až s odstupem několika hodin, přičemž ve vzorku krve odebraném v 17:27 hod. téhož dne alkohol zjištěn nebyl. Soud proto provedl dva znalecké posudky, které to měly objasnit. Podle propočtů znalců se v krvi stěžovatelky mohlo v době nehody - v závislosti na údajích o stěžovatelčině hmotnosti a době konzumace alkoholu - nacházet od 0 do 1,45 g/kg alkoholu. Podle okresního soudu však tyto důkazy nebyly v rozporu. Dechová zkouška byla provedena řádně a stěžovatelka proti jejím výsledkům nebrojila. O provedení krevních testů účelově požádala až po několika hodinách, tedy v době, kdy její organismus byl podle znalců s to odbourat naměřené množství alkoholu v krvi. S tím nejsou v rozporu ani znalecké posudky, protože uvádějí pouze určité intervaly, v nichž se mohlo pohybovat množství alkoholu v krvi stěžovatelky; žádný z nich přitom nebyl zcela nulový. Propočty znalců byly navíc závislé na údajích uváděných stěžovatelkou, které se značně lišily (např. uváděla, že v době nehody byla její hmotnost o cca 10-15 kg vyšší než hmotnost uvedená v lékařských záznamech jako její stabilní hmotnost, příp. že konzumaci alkoholu ukončila o cca 4 hodiny dřív, než uvedla předtím). Nadto poznamenal, že stěžovatelka se obdobné trestné činnosti dopustila již v minulosti, pročež měla jisté zkušenosti s průběhem měření alkoholu v krvi. 5. Krajský soud zčásti zrušil rozsudek okresního soudu a nově rozhodl, že stěžovatelce se ukládá trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let; nově rozhodl i o její povinnosti nahradit škodu a nemajetkovou újmu; ve zbytku ponechal rozsudek nezměněn. Plně se ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu a poznamenal, že ve své podstatě šlo o jednoduchý skutkový děj, jenž byl podrobně zachycen mj. na kamerových záznamech. Nad rámec toho zdůraznil, že závěr o ovlivnění stěžovatelky alkoholem byl pouze podpůrný, neboť konstatování její viny bylo primárně založeno na závěru, že během odbočovacího manévru v rozporu se svou zákonnou povinností nesledovala situaci na pravé straně auta, zejm. pohyb osob na cyklostezce a chodníku, přes které se vjíždělo na parkoviště. Závěr o jejím ovlivnění alkoholem vyplýval z přesvědčivých a bezrozporných důkazů. 6. Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl. Zaprvé, shodně s odvolacím soudem poznamenal, že skutková podstata daného přečinu by byla naplněna i bez dílčího skutkového zjištění o ovlivnění alkoholem, což stěžovatelka nijak relevantně nezpochybnila. Ovlivnění alkoholem navíc bylo u stěžovatelky spolehlivě prokázáno. Zadruhé, neztotožnil se s námitkou opomenutých důkazů v důsledku neprovedení stěžovatelkou navrhovaného vyšetřovacího pokusu. Shodně s nižšími soudy totiž považoval tento důkaz za zcela nadbytečný. Zatřetí, neztotožnil se ani s námitkou, že dopravní nehodu zavinil výlučně poškozený svou lehkovážnou a nepřiměřeně rychlou jízdou. Konstatoval, že stěžovatelka prokazatelně nepřizpůsobila svou jízdu podmínkám provozu a nesledovala dopravní situaci. Nižší soudy proto správně shledaly spoluzavinění poškozeného v rozsahu 40 %. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle rozporuje závěr trestních soudů o tom, že byla v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu. Tvrdí, že v době nehody byla její hmotnost vyšší, než uvádějí lékařské záznamy; že konzumaci alkoholu ukončila mnohem dřív, než uvádějí znalecké posudky a rozhodnutí soudů; a že zkonzumované víno mělo nižší než uváděný obsah alkoholu. Má proto za to, že v době dopravní nehody nebyla pod vlivem alkoholu, což potvrzují i provedené krevní testy. Ve věci je proto dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Stěžovatelka dále namítá, že dopravní nehodu zavinil výlučně poškozený svou nepřiměřeně rychlou a lehkovážnou jízdou. Nakonec namítá, že soudy bez přesvědčivého důvodu neprovedly vyšetřovací pokus. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky plynoucími z § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, protože stěžovatelka vyčerpala všechny prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Těžiště stěžovatelčiných námitek spočívá v nesouhlasu s hodnocením důkazů, a to zejména důkazů o jejím ovlivnění alkoholem v době dopravní nehody. Ústavní soud v této souvislosti předně připomíná, že zásadně nemůže "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených trestními soudy, protože není další odvolací instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 odst. 1 Ústavy) navíc plyne zásada volného hodnocení důkazů, jež je na zákonné úrovni vyjádřena v § 2 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Dle této zásady jenom soud rozhoduje, které důkazy provede, které skutečnosti jsou re