Ústavní soud III.ÚS 2263/23

Ústavní soud obdržel dne 22. 8. 2023 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a domáhá se vyloučení všech soudců Ústavního soudu z rozhodovacího procesu.

Návrh stěžovatele není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatel zejména není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 téhož zákona).

V nyní posuzovaném případě soudkyně zpravodajka nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovateli dostalo opakovaně již v řadě řízení (viz kupříkladu usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 112/15 či usnesení ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3541/18). Přestože stěžovatel podal mnoho návrhů na zahájení řízení o ústavní stížnosti trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady (tj. odmítnutí ústavní stížnosti) v minulosti opakovaně poučen, znovu podal návrh, aniž by byl právně zastoupen advokátem.

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.