III.ÚS 2288/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2288/15 ze dne 15. 9. 2015 N 168/78 SbNU 513 K náležitému vypořádání se s otázkou pravé identity odsouzeného obecnými soudy v řízení o povolení obnovy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky - ze dne 15. září 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15 ve věci ústavní stížnosti N. V. T. alias L. V. T., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem v Praze 1, Opletalova 25, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2015 č. j. 7 To 48/2015-149 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015 č. j. Nt 61/2014-129, jimiž byl zamítnut stěžovatelův návrh o povolení obnovy řízení v jeho trestní věci, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení. I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2015 č. j. 7 To 48/2015-149 a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015 č. j. Nt 61/2014-129 byl porušen článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2015 č. j. 7 To 48/2015-149 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015 č. j. Nt 61/2014-129 se ruší. Odůvodnění I. Stěžovatelem namítané zásahy do základních práv 1. Návrhem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2015 č. j. 7 To 48/2015-149 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015 č. j. Nt 61/2014-129, jimiž jmenované soudy zamítly jeho žádost o povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2012 č. j. 7 T 22/2012-2087 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013 sp. zn. 7 To 127/2012. 2. Napadenými rozhodnutími mělo podle jeho názoru dojít k porušení článku 1 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), článku 6 odst. 3 a článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). II. Řízení předcházející podání ústavní stížnosti 3. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále také "vrchní soud") ze dne 29. ledna 2013 sp. zn. 7 To 127/2012, jímž byl zrušen prvostupňový rozsudek Krajského soudu v Praze (dále také "krajský soud") ze dne 20. září 2012 č. j. 7 T 22/2012-2087, byl stěžovatel - pod totožností L. V. T., státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, (dále také "odsouzený") - společně s dalšími třemi obviněnými uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. l trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. 4. Uvedeného jednání se odsouzený L. V. T. společně s odsouzeným N. T. S. měli dopustit, stručně řečeno, tím, že dne 29. ledna 2011 kolem 15.00 hodin na základě předchozí dohody odebrali na adrese X, za účelem další distribuce 4 805,8 g vrcholových částí rostlin konopí obsahujících 685,9 g psychotropní látky delta-9-THC (delta-9-tetrahydrokanabinol), aniž měli povolení k zacházení s psychotropními a omamnými látkami; poté odsouzený L. V. T. naložil tašku s konopím na zadní sedadlo osobního automobilu, kterým oba odsouzení odjeli po dálnici D5 směrem na Prahu, kde byli následně kontrolováni a zadrženi hlídkou Policie České republiky. 5. L. V. T. byl za uvedený přečin rozsudkem vrchního soudu odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle § 80 odst. 1 a 2 trestního zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti let. 6. V dovolání proti rozsudku vrchního soudu odsouzený brojil mimo jiné proti uložení trestu vyhoštění. Vrchní soud se podle něj řádně nevypořádal s jeho tvrzením, že mu v případě vyhoštění do země původu hrozí trest smrti. Podle svého vyjádření při veřejném zasedání před odvolacím soudem uvedl skutečnosti, které jeho obavy potvrzují a k jejich doložení navrhl vyslechnout svou družku, což však vrchní soud neakceptoval. 7. Dovolání odsouzeného proti rozsudku soudu druhého stupně Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. srpna 2013 sp. zn. 6 Tdo 479/2013 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Námitku odsouzeného týkající se jeho ohrožení trestem smrti označil dovolací soud za zjevně neopodstatněnou, neboť konstatoval, že odsouzený nikterak nekonkretizoval, v čem jím tvrzené nebezpečí uložení trestu smrti spočívá. Podle dovolacího soudu uvedl odsouzený pouze okolnosti, jež nejsou dostatečně konkrétní pro závěr, že se měl dopustit na území mateřského státu (Vietnamské socialistické republiky) natolik závažné drogové trestné činnosti, kterou tamní trestní zákon sankcionuje též trestem smrti, a že by zde byl pro takovou trestnou činnost vůbec stíhán. Hrozba trestu smrti jako trestu nelidského přitom musí mít podle něj zcela reálný charakter, nestačí, že v obecné rovině trestní zákon státu, do něhož má být odsouzený vyhoštěn, uložení takového trestu umožňuje. 8. Proti výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů podal odsouzený ústavní stížnost, v níž převážně zopakoval své námitky, uvedené již v dovolacím řízení. Tu Ústavní soud usnesením ze dne 7. května 2014 sp. zn. II. ÚS 3328/13 (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. V odůvodnění svého rozhodnutí se ztotožnil s argumentací dovolacího soudu, přičemž konstatoval, že odsouzený se v předešlém trestním řízení pouze nejasně zmiňoval o tom, že jeho jméno figuruje v jakési trestní věci vedené před vietnamskými orgány, o čemž se navíc dozvěděl pouze z doslechu; neuvedl tedy dostatečně konkrétní skutečnosti, které by podporovaly jeho tvrzení o ohrožení trestem smrti. 9. Jelikož odsouzený po právní moci rozhodnutí o uložení trestu vyhoštění neuposlechl výzvy k vycestování z České republiky, byl na základě příkazu Krajského soudu v Praze zatčen a usnesením jmenovaného soudu ze dne 31. října 2014 sp. zn. 7 T 22/2012 byl vzat do vyhošťovací vazby. V rámci vazebního zasedání jeho obhájce poprvé zmínil odlišnou totožnost odsouzeného, jakož i to, že obhajoba má k dispozici rozsudek vietnamského soudu, v němž jsou uvedeny skutečnosti, které by mohly vést k jeho odsouzení v zemi původu a případnému ohrožení absolutním trestem. 10. Dne 12. listopadu 2014 podal odsouzený Krajskému soudu v Praze návrh na povolení obnovy řízení, v němž uvedl, že se mu podařilo získat nové důkazy prokazující, že v případě realizace trestu vyhoštění bude vystaven hrozbě trestu smrti. Jeho obhájce v návrhu uvedl, že odsouzený, vystupující v předmětné trestní věci v České republice pod identitou L. V. T., je ve skutečnosti osobou N. V. T., která měla být zapojena do trestní kauzy vedené ve Vietnamské socialistické republice. Tuto skutečnost podle obhajoby prokazuje rozsudek Nejvyššího lidového soudu Vietnamské socialistické republiky ze dne 25. května 2005, který v odůvodnění obsahuje informace o tom, že se osoba jménem N. V. T. podílela na drogové činnosti stíhané organizované skupiny; v rámci uvedené trestní věci bylo odsouzeno 29 osob a na pěti z nich byl vykonán trest smrti. Totožnost odsouzeného L. V. T. a osoby jménem N. V. T. se obhajoba snažila doložit osobním dokladem stěžovatele, obsahujícím jeho otisky prstů, a spisem Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-46/LE-LE05-2013. 11. Krajský soud v Praze za účelem zjištění pravé identity odsouzeného provedl jeho výslech, vyžádal si zprávu od Ředitelství služby cizinecké policie k otázce vystavení náhradního cestovního dokladu na jméno L. V. T., zapůjčil si spis Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-46/LE-LE05-2013, týkající se žádosti odsouzeného o udělení mezinárodní ochrany. K návrhu obhajoby krajský soud nechal prostřednictvím státního zástupce vypracovat znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie a odvětví zkoumání dokladů a písemností, jímž byly porovnány otisky odsouzeného a otisky na osobním dokladu předloženém obhajobou a ověřena pravost tohoto osobního dokladu. Ačkoliv ze znaleckého posudku vyplynulo, že otisky jsou shodné a předložený doklad je pravděpodobně pravý, znalec Ing. Antonín Korynta, jako jeden ze zpracovatelů uvedeného posudku, při svém výslechu ve veřejném zasedání krajský soud nepřesvědčil o své jednoznačné hodnověrnosti, a soud proto k jeho závěrům nepřihlédl. Krajský soud uzavřel, že podle jeho názoru nebyly navrženy žádné nové důkazy či nové skutečnosti, které by mohly v souvislosti s již provedenými důkazy přinést jiné rozhodnutí o vině či trestu. Jelikož tedy nezjis