III.ÚS 2294/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2294/22 ze dne 11. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti a) Marie Eder a b) Karla Salamona, podané jejich jménem Mgr. Tomášem Holubem, advokátem, sídlem Kpt. Jaroše 317/24, Mělník, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022 č. j. 24 Cdo 691/2022-476, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 20. srpna 2021 č. j. 15 Co 124/2021-407, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 8. prosince 2021 č. j. 15 Co 124/2021-451, a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 29. března 2021 č. j. 24 D 418/2017-361, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Táboře, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 8. 2022 prostřednictvím zmocněnce Mgr. Zbyňka Boldyse a dne 22. 8. 2022 prostřednictvím advokáta Mgr. Tomáše Holuba, je navrhováno zrušení v záhlaví napadených usnesení z důvodu tvrzeného porušení základních práv stěžovatelů zaručených v čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. V řízení o pozůstalosti po Štěpánce Laszákové, zemřelé dne 30. 3. 2017 (dále jen "zůstavitelka"), Okresní soud v Táboře (dále jen "okresní soud") rozhodl usnesením ze dne 12. 3. 2021 č. j. 24 D 418/2017-352, že se soupis pozůstalosti nahrazuje společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku. Usnesením ze dne 29. 3. 2021 č. j. 24 D 418/2017-361 pak stanovil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 843 506,99 Kč, výši pasiv pozůstalosti částkou 11 663 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 831 843,99 Kč (výrok I.), rozdělil pozůstalost mezi dědice - stěžovatelku a), neteř zůstavitelky, a stěžovatele b), synovce zůstavitelky (výrok II.), rozhodl o odměně soudních komisařů, o náhradě hotových výdajů (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). 3. Z usnesení okresního soudu, kterým byla stanovena obvyklá cena aktiv a pasiv pozůstalosti, vyplývá, že zůstavitelka zanechala pořízení pro případ smrti, v němž povolala za dědice svou neteř a svého synovce, oba rovným dílem. Do aktiv pozůstalosti okresní soud nezahrnul, ačkoli to bylo dědici shodně požadováno, bytovou jednotku č. X1 vymezenou v budově č. p. X2, X3, postavené na pozemku parc. č. X4, zastavěná plocha a nádvoří, jak jsou tyto nemovité věci zapsány v katastrálním operátu pro obec a katastrální území T., vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor, na listu vlastnictví č. X5 (dále jen "byt"). Tento byt byl totiž ještě za života zůstavitelky dne 30. 7. 2013 prodán manželům Josefu Bártovi a Monice Bártové. Dále mezi aktiva pozůstalosti okresní soud nezahrnul ani pohledávku za Josefem Bártou ve výši 350 000 Kč z titulu náhrady škody za zlikvidované zařízení bytu a osobní věci zůstavitelky, pohledávku za manželi Bártovými ve výši 2 569 Kč z titulu vyplaceného přeplatku z vyúčtování spotřeby elektřiny v bytě a pohledávku ve výši 1 052 600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení "dle hodnoty bytu podle znaleckého posudku". Dědicové vedli soudní řízení o určení vlastnictví bytu a o jeho vyklizení, které skončilo zamítavým rozsudkem okresního soudu ze dne 14. 2. 2019 č. j. 2 C 120/2017-218. Žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu s tím, že nelze žalovat přímo na určení vlastnictví dědiců, nýbrž na určení, že sporná věc náležela do vlastnictví zůstavitelky k okamžiku její smrti. Vzhledem k tomu, že byt nebyl ke dni úmrtí ve vlastnictví zůstavitelky, nemohl se stát součástí pozůstalosti. Do aktiv pozůstalosti okresní soud nezařadil ani účastníky označenou pohledávku za Českou republikou - Ministerstvem spravedlnosti ve výši 1 000 000 Kč z titulu náhrady škody za nesprávný úřední postup a do pasiv ani dluh ve výši 65 332,88 Kč představující náklady řízení podle rozsudku okresního soudu č. j. 2 C 120/2017-218 a dluh ve výši 327 000 Kč z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení po odstoupení od smlouvy týkající se bytu, neboť tyto pohledávky neměly ke dni úmrtí zůstavitelky existovat. 4. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 20. 8. 2021 č. j. 15 Co 124/2021-407, ve spojení s opravným usnesením ze dne 8. 12. 2021 č. j. 15 Co 124/2021-451, změnil usnesení okresního soudu č. j. 24 D 418/2017-361 tak, že stanovil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 846 162,99 Kč, výši pasiv pozůstalosti částkou 11 663 Kč, čistou hodnotu pozůstalosti částkou 834 499,99 Kč a změnil rozdělení pozůstalosti mezi stěžovatele (výrok I.). Dále rozhodl o odměně soudních komisařů a náhradě hotových výdajů (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). 5. K odvolací námitce týkající se postupu okresního soudu poté, kdy tento podle § 1687 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nejprve rozhodl samostatným usnesením o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, aniž by pak následně z tohoto usnesení důsledně vycházel, krajský soud uvedl, že je otázkou, zda vůbec v době rozhodování okresního soudu byly splněny procesní podmínky podle daného ustanovení. S ohledem na skutečnost, že usnesení, jímž se povolovalo nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců, již nabylo právní moci, však krajský soud uzavřel, že je třeba z něj vycházet. Dále uvedl, že od počátku řízení byli stěžovatelé upozorňováni na skutečnost, že některá aktiva, případně pasiva, do pozůstalosti zařadit nelze, neboť ke dni úmrtí zůstavitelky ještě neexistovaly, v důsledku čehož vznikly i důvodné pochybnosti o správnosti prohlášení dědiců a k takové nesprávnosti bylo nutné přihlédnout. Okresní soud proto nepochybil, pokud i přes předchozí pravomocné rozhodnutí o nahrazení soupisu nezařadil do aktiv pozůstalosti majetek, u něhož byly skutkové okolnosti sporné, nebo majetek, který evidentně ke dni úmrtí zůstavitelky neexistoval. 6. Stěžovatelé podali proti usnesení krajského soudu dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 31. 5. 2022 č. j. 24 Cdo 691/2022-476 tak, že je v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku I. usnesení krajského soudu zamítl a ve zbývající části odmítl (výrok I.). Žádnému z účastníků dovolacího řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok II.). Nejvyšší soud shledal dovolání přípustné u dvou vzájemně provázaných otázek, které doposud nebyly v judikatuře Ústavního soudu řešeny, a to, zda je "dědický soud" povinen převzít obsah společného prohlášení dědiců zahrnující konkrétní aktiva a pasiva pozůstalosti do usnesení o dědictví ve smyslu § 180 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a jaké jsou procesní účinky soupisu pozůstalosti, resp. jej nahrazujícího společného prohlášení dědiců. 7. Dále Nejvyšší soud uvedl, že v průběhu řízení o pozůstalosti jsou zdrojem zjištění majetku zůstavitele a dalších aktiv pozůstalosti údaje účastníků řízení (zejména dědiců, vykonavatele závěti a správce pozůstalosti), především jimi sestavené seznamy majetku pozůstalosti nebo vydaná prohlášení o pozůstalostním majetku, ale také soupis pozůstalosti (§ 1684 odst. 1 občanského zákoníku). V jednoduchých případech může soud rozhodnout, neodporují-li tomu dědicové, o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku (§ 1687 odst. 2 občanského zákoníku), které musí učinit shodně všichni dědici, jimž bude (má být) posléze potvrzeno nabytí dědictví. Toto společné prohlášení dědiců má mít stejné náležitosti jako seznam pozůstalostního majetku sestavený správcem pozůstalosti, včetně toho, že může obsahovat ocenění majetku provedené dědici (§ 181 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních) a údaje o dluzích zůstavitele a dalších pasivech pozůstalosti. 8. Společné prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku představuje zjednodušenou formu soupisu pozůstalosti, jehož účelem je, stejně jako u soupisu pozůstalosti povedeného soudem (soudním komisařem), stanovit hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Soupis pozůstalosti je současně (a především) pojímán jako nástroj omezení odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele, který má (stejně jako jeho zákonem předjímané alternativy) význam pouze pro pozůstalostní řízení. Je-li určitá věc, právo či závazek pojat do soupisu pozůstalosti, neznamená uvedená skutečnost, že šlo o vlastnictví (nárok či závazek) zůstavitele v době jeho smrti. Mimo rámec pozůstalostního řízení se účinky soupisu posuzují jen při zvažování rozsahu odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele. Soupis pozůstalosti není