III.ÚS 2358/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2358/23 ze dne 22. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve Věznici Kynšperk nad Ohří, zastoupeného JUDr. Ondrejem Štefánikem, Ph.D., advokátem, sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2023, č. j. 14 To 252/2023-29, a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. července 2023, č. j. 4 Nt 51/2023-14, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel byl dne 7. 4. 2023 vzat do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu. Dané trestní řízení bylo vedeno pro podezření ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy § 283 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. 3. Dne 23. 5. 2023 vydal Okresní soud v České Lípě usnesení, č. j. 33 Nt 1002/2022-125, v němž odvolal přerušení výkonu trestu odnětí svobody stěžovatele v jiné trestní věci. 4. Stěžovatel dne 13. 6. 2023 požádal státního zástupce o propuštění z vazby. Svou žádost odůvodnil tím, že důvod pro předstižnou vazbu podle § 67 písm. c) trestního řádu již zeslábl natolik, že jej není nutné omezovat na osobní svobodě. 5. O této žádosti rozhodl napadeným usnesením Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") tak, že jí zamítl a nadále ponechal stěžovatele v tzv. předstižné vazbě, neboť uplatněním mírnějších zajišťovacích institutů nelze dosáhnout účelu trestního řízení. 6. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel bezprostředně po jeho vyhlášení stížnost. Dodatečně ji odůvodnil rozptýlením důvodů předstižné vazby, jelikož výše uvedeným usnesením Okresního soudu v České Lípě bylo odvoláno přerušení výkonu trestu odnětí svobody, v němž stěžovatel nemůže pokračovat v trestné činnosti. Stěžovatel proto navrhl, aby byl neprodleně převeden do výkonu trestu odnětí svobody. 7. Uvedené usnesení Okresního soudu v České Lípě bylo dne 10. 7. 2023 doručeno Okresnímu státnímu zastupitelství v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní státní zastupitelství"), které dne 12. 7. 2023 usnesením, č. j. 1 ZT 111/2023-111, rozhodlo o propuštění stěžovatele z vazby a jeho převedení do výkonu trestu odnětí svobody. 8. Dne 3. 8. 2023 Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl stěžovatelovu stížnost proti napadenému usnesení okresního soudu. V odůvodnění uvedl, že kvůli vydání usnesení o propuštění z vazby bylo již bezpředmětné rozhodovat o vazbě, neboť tímto usnesením důvod předstižné vazby pominul. Krajský soud se však ztotožnil s rozhodnutím okresního soudu, že v době jeho rozhodování existovaly důvody ponechání stěžovatele ve vazbě. II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel má v prvé řadě za to, že krajský soud neměl vůbec o vazbě rozhodovat, jelikož okresní státní zastupitelství rozhodlo o jeho propuštění z vazby. Podle stěžovatele tak právní mocí tohoto usnesení vazební stíhání mělo skončit. Navíc byl stěžovatel neoprávněně držen ve vazbě od 23. 5. 2023 do 12. 7. 2023, tedy po dobu 50 dnů. Soudy porušily svoji povinnost průběžně přezkoumávat trvání důvodů vazby. Stěžovatel má za to, že výkon vazby v jedné věci nelze započítat do výkonu trestu odnětí svobody uloženého ve věci jiné. V neposlední řadě stěžovatel namítá porušení svých práv rovněž kvůli tomu, že mu nebyla v rámci výkonu vazby poskytnuta adekvátní zdravotní péče. 10. Nadto stěžovatel brojí také proti tomu, jakou pozornost věnovaly orgány činné v trestním řízení jeho osobnímu, především intimnímu životu. Ačkoliv neupírá soudu právo i povinnost zkoumat osobní poměry, má za to, že rozebírání jeho intimního života nebylo pro řízení relevantní a zasáhlo do jeho práva na soukromý a rodinný život. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Těžištěm stěžovatelovy argumentace je tvrzení o neoprávněnosti jeho pobytu ve vazbě, a to z několika různých důvodů. Ústavní soud nemohl těmto námitkám přisvědčit, neboť podle jeho názoru soudy neporušily stěžovatelova ústavní práva. 13. V první řadě je třeba odmítnout námitku, že krajský soud již neměl o podané stížnosti vůbec rozhodovat, neboť vazební řízení skončilo. Krajský soud postupoval v souladu se zákonem, neboť bylo jeho povinností o podané stížnosti rozhodnout některým ze zákonem předpokládaných způsobů (§ 148 a § 149 trestního řádu). Stěžovatel nevzal podanou stížnost zpět (§ 144 trestního řádu), přestože nyní namítá, že o ní vůbec nemělo být rozhodnuto. V tomto směru krajský soud nepochybil. Navíc podle ustálené judikatury musí právní řád obsahovat procesní prostředky, na jejichž základě lze posoudit i zákonnost vazebního řízení, které již skončilo [obdobně např. stanovisko pléna ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. Pl.ÚS-st. 25/08 (ST 25/49 SbNU 673)]. Právě tento úkol krajský soud příkladně splnil, neboť se zabýval i tím, zda v době rozhodování okresního soudu byly dány důvody již netrvající vazby. 14. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce o nezákonném trvání vazby od okamžiku vydání usnesení o odvolání přerušení výkonu trestu Okresním soudem v České Lípě (dne 23. 5. 2023) do okamžiku propuštění stěžovatele z vazby okresním státním zastupitelstvím (dne 12. 7. 2023). Je třeba zdůraznit, že stěžovatel tuto námitku neuplatnil ani ve své žádosti o propuštění z vazby (ze dne 13. 6. 2023), ani ve vazebním zasedání u okresního soudu (dne 3. 7. 2023). Ze spisů přitom nevyplývá jakákoliv překážka uplatnění této námitky. Naopak na zadní straně uvedeného usnesení Okresního soudu v České Lípě je podpisem stvrzeno, že ještě v den jeho vydání si ho převzal jak stěžovatel, tak jeho obhájce. V řízení o ústavní stížnosti platí zásada, že Ústavní soud nemůže obecným soudů vytknout nezohlednění námitky, s níž nebyly řádně konfrontovány, ač tomu procesní vývoj nebránil. Již z tohoto důvodu by bylo zásadně nutné stěžovatelovu námitku odmítnout. 15. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolává důležité obecné povinnosti orgánů činných v trestním řízení průběžně přezkoumávat důvody trvání vazby, považuje Ústavní soud za vhodné k uplatněné námitce doplnit následující. Z hlediska zasažení ústavních práv je podstatné, že zásadně není žádný rozdíl mezi oprávněným výkonem vazby a oprávněným výkonem trestu odnětí svobody (výjimku by mohl představovat pouze výkon tzv. koluzní vazby, jejíž výkon je znatelně přísnější, jde-li o rozsah zasažených ústavních práv). Nachází-li se obviněný ve výkonu vazby namísto výkonu trestu odnětí svobody (nebo naopak), nejde zásadně o reálný zásah jeho ústavních práv (srov. např. bod 9 usnesení ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 650/18), neboť všechny případné dopady takového pochybení lze posléze zhojit (viz níže). Jde-li o procesní vztah obou institutů, nelze odhlédnout od toho, že okresní soud (rozhodující o vazbě) sám nemohl nařídit výkon trestu odnětí svobody (toho si ostatně byl vědom sám stěžovatel, když Okresnímu soudu v České Lípě až dne 7. 7. 2023 adresoval žádost o nařízení výkonu trestu odnětí svobody). Skutečnost, že Okresní soud v České Lípě dne 23. 5. 2023 odvolal přerušení výkonu trestu, neznamená, že stěžovatel měl okamžitou povinnost nastoupit výkon trestu a státní orgány měly okamžitě k dispozici represivní nástroje k jejímu vynucení. Žádoucí právní účinky takového rozhodnutí (tedy stěžovatelův pobyt ve věznici) budou z různých právn