III.ÚS 2387/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2387/24 ze dne 29. 1. 2025 Prekluzivní povaha lhůty pro podání návrhu na ponechání obviněného ve vazbě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele I. M., t. č. ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Patricií Cabalkovou, advokátkou, sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2024 č. j. 8 To 74/2024-712 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2024 č. j. 34 T 6/2024-703, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení článku 2, 4, 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Rokycanech ze dne 11. 12. 2023 sp zn. 0 Nt 6/2023 vzat do vazby v rámci trestního stíhání pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) trestního zákoníku. Vazbu stěžovatele následně prodloužil Okresní soud v Rokycanech (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 28. 3. 2024 sp. zn. 0 Nt 501/2024, které téhož dne nabylo právní moci. V příslušné trestní věci podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni dne 27. 6. 2024 obžalobu. 3. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 7. 2024 č. j. 34 T 6/2024-703 byl stěžovatel podle § 72 odst. 3 trestního řádu ponechán ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. Krajský soud podle § 73 odst. 1 písm. b), c), a d) trestního řádu nepřijal písemný slib, dohled probačního úředníka, ani nabídku uložení některých z předběžných opatření. 4. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením ze dne 30. 7. 2024 č. j. 8 To 74/2024-712 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že dne 14. 6. 2024 vazba pozbyla zákonného podkladu, neboť státní zástupce nepodal nejpozději patnáct dnů před plynutím lhůty tří měsíců od právní moci rozhodnutí o dalším trvání vazby návrh na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby. Lhůta uvedená v § 72 odst. 2 trestního řádu je podle stěžovatele lhůtou propadnou, při jejímž porušení vazba okamžitě ztrácí zákonný podklad. To stěžovatel dokládá závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2015 sp. zn. 4 To 67/2015 a odkazy na komentářovou literaturu. O dalším trvání vazby v uvedené věci mělo být rozhodnuto do 28. 6. 2024, návrh státního zástupce na další trvání vazby tak měl být podán nejpozději 13. 6. 2024, k čemuž nedošlo. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel opakuje argumenty k tvrzené nezákonnosti rozhodování o dalším trvání vazby a dodává, že není možné připustit jakýkoliv rozšiřující výklad § 72 odst. 2 trestního řádu, z něhož by se dalo dovodit, že podáním obžaloby lze rezignovat na dodržování lhůt v přípravném řízení. 6. Stěžovatel dále tvrdí, že krajský soud neodůvodnil dostatečně naplnění důvodů vazby útěkové. Rozhodnutí krajského soudu v tomto ohledu nenaplňuje přísné požadavky na řádné a vyčerpávající odůvodnění vazebního rozhodnutí. Krajský soud neuvedl, jaký konkrétní trest stěžovateli hrozí a nedoložil konkrétní hrozbu vysokého trestu. Jeho rozhodnutí je podle stěžovatele nepřezkoumatelné a nezákonné. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel z formálního hlediska vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení 8. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení a vedlejším účastníkům řízení. Seznámil se rovněž s podstatnými částmi spisu vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 34 T 6/2024 a s obsahem spisů vedených Okresním soudem v Rokycanech pod sp. zn. 0 Nt 6/2023 a 0 Nt 501/2024. 9. Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření zdůraznil, že obhájkyně stěžovatele neodůvodnila stížnost proti napadenému prvostupňovému rozhodnutí a doplnění stížnosti předložila až po vydání rozhodnutí stížnostního soudu. Po věcné stránce vrchní soud k ústavní stížnosti nic neuvedl, pouze sdělil, že dne 10. 10. 2024 opětovně zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na jeho propuštění z vazby. 10. Krajský soud v Plzni konstatoval, že považuje veškeré lhůty vazby z přípravného řízení za zachované. Podle jeho vyjádření je nutné rozlišit zákonné vazební lhůty v rámci přípravného řízení a řízení před soudem, což jsou dvě odlišné fáze trestního řízení. Soudní praxe považuje lhůtu podle § 72 odst. 2 trestního řádu za propadnou. Podle náhledu krajského soudu se takto na danou lhůtu nahlíží za předpokladu, že by přípravné řízení mělo pokračovat i po skončení tříměsíční lhůty podle § 72 odst. 1 trestního řádu. Pokud je v rámci plynoucí tříměsíční lhůty podána obžaloba, řízení přechází do fáze soudního řízení a uplatní se lhůta podle § 72 odst. 3 trestního řádu. Podle krajského soudu by nemělo smysl, aby státní zástupce podával návrh na prodloužení vazby v případě, kdy současně podává obžalobu. Ve vztahu ke zbylé části ústavní stížnosti, v níž stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí, krajský soud odkázal na svá předchozí rozhodnutí o vazbě. 11. Vrchní státní zastupitelství v Praze se k ústavní stížnosti nevyjádřilo a přípisem adresovaným Ústavnímu soudu se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení. 12. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ve vyjádření uvedla, že podle jejího názoru bylo nutné podat návrh na prodloužení vazby ve lhůtě podle § 72 odst. 2 trestního řádu v případě, že by pokračovalo trestní řízení. V projednávané věci by tříměsíční lhůta vazby stěžovatele pro přípravné řízení uplynula dnem 28. 6. 2024, až do toho dne bylo v kompetenci státního zástupce rozhodovat o vazbě. Státní zástupce tuto kompetenci využil tím, že proti stěžovateli v této lhůtě podal obžalobu, čímž se zbavil kompetence rozhodovat o vazbě, ale současně zbavil takové kompetence i soud určený podle § 26 trestního řádu. I kdyby byl podán návrh na ponechání ve vazbě k soudu pro přípravné řízení a ten o něm ke dni 28. 6. 2024 nerozhodl, okamžikem podání obžaloby už by o něm ani rozhodnout nemohl a nemohl by učinit ani žádné jiné rozhodnutí týkající se vazby stěžovatele. Pokud by ke dni 28. 6. 2024 nebyla proti stěžovateli podaná obžaloba, musel by státní zástupce nejpozději tohoto dne rozhodnout o jeho propuštění na svobodu. Krajský soud nepochybil, pokud po podání obžaloby státním zástupcem dne 27. 6. 2024 rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě. V. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 13. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a v řízení o ústavních stížnostech podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud není další instancí v systému trestního soudnictví a rozhodnutí trestních soudů je oprávněn přezkoumat výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů. 14. Osobní svoboda představuje v demokratickém a právním státě jednu z nejdůležitějších hodnot. Je předpokladem toho, aby si mohl každý sám uspořádat svůj vlastní život, aby mohl rozhodovat o jeho podstatných aspektech a svým jednáním usilovat o vlastní štěstí. Jakkoliv tato svoboda již ze své podstaty nemůže být neomezená, se zásahy do ní mohou být spojeny neodstranitelné následky ve všech sférách života jednotlivce. Stát, který je založen na úctě k právům a svobodám člověka a občana (článek 1 odst. 1 Ústavy), do ní proto může zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích a nesmí se při tom dopustit svévole. Trvání na dodržení všech zákonem stanovených podmínek jejího omezení představuje základní garanci, že budou skutečně respe