III.ÚS 2389/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2389/20 ze dne 30. 11. 2021 N 209/109 SbNU 259 Použití § 142 odst. 3 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Pavla Strnada, Ph.D., zastoupeného advokátem JUDr. Jakubem Šilhou, sídlem Krajánkova 1395/14, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2020 č. j. 25 Co 79/2020-433 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. prosince 2019 č. j. 18 C 78/2016-402, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení a Romana Průši, zastoupeného JUDr. Martinem Klímou, advokátem, sídlem tř. V. Klementa 203/9, Mladá Boleslav, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Výroky II, III a IV usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2020 č. j. 25 Co 79/2020-433 a výroky II, III a V rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. prosince 2019 č. j. 18 C 78/2016-402 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II, III a IV usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2020 č. j. 25 Co 79/2020-433 a výroky II, III a V rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. prosince 2019 č. j. 18 C 78/2016-402 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností ze dne 14. 8. 2020, podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a doplněnou dne 3. 2. 2021, se stěžovatel domáhá zrušení napadených nákladových výroků shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí a soudního spisu vedeného Okresním soudem Praha-západ (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 18 C 78/2016, který si Ústavní soud vyžádal za účelem posouzení opodstatněnosti a důvodnosti ústavní stížnosti, vyplývají následující zjištění. Stěžovatel se po vedlejším účastníkovi domáhal žalobou podanou u okresního soudu náhrady škody ve výši 116 200 Kč s příslušenstvím. Škoda měla stěžovateli vzniknout na jeho automobilu v důsledku dopravní nehody prokazatelně zaviněné vedlejším účastníkem. Obchodní společnost Allianz pojišťovna, a. s., u níž byl vedlejší účastník pojištěn, zaplatila stěžovateli škodu na vozidle ve výši 219 253 Kč (oprava vozidla) a dále uhradila faktury za zapůjčení náhradního vozidla ve výši 38 000 Kč a 5 000 Kč. Neuhradila však částku ve výši 95 000 Kč představující snížení tržní (obchodní) hodnoty vozidla stěžovatele v důsledku dopravní nehody ani náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 6 200 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 15 000 Kč. 3. Okresní soud nejprve rozsudkem ze dne 25. 8. 2016 č. j. 29 C 78/2016-85 zamítl žalobu stěžovatele s tím, že podle něj nelze k ceně opravy ještě přičíst "rozdíl mezi původní hodnotou vozu a jeho hodnotou po opravě", neboť by se přihlíželo ke skutečnostem, které se škodní událostí nesouvisejí. Odpovídá-li "cena opravy tomu, že vozidlo bylo uvedeno do předešlého stavu z hlediska jeho funkčních kvalit, nemohou se do výše náhrady nad rámec toho promítat specifika tvorby cen na trhu ojetých vozidel". Současně okresní soud zamítl i toutéž žalobou uplatněný nárok manželky stěžovatele MUDr. Věry Strnadové, CSc., která se domáhala náhrady nemajetkové újmy. Právní závěry okresního soudu byly následně potvrzeny rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále též jen "krajský soud") ze dne 18. 1. 2017 č. j. 25 Co 636/2016-128, podle něhož nárok stěžovatele na úhradu "obchodního znehodnocení vozidla není dán, neboť ten s dopravní nehodou způsobenou žalovaným přímo nesouvisí". Proti rozsudku krajského soudu podal (pouze) stěžovatel dovolání, na jehož základě Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 11. 2017 sp. zn. 25 Cdo 2782/2017 zrušil výrok o náhradě škody spočívající v obchodním znehodnocení vozidla. Nejvyšší soud uvedl, že pokud byly vynaloženy náklady na opravu vozidla a i poté je jeho obvyklá cena nižší než před nehodou, pak je nutno přiznat stěžovateli náhradu škody (resp. pojistné plnění) i v rozsahu tzv. obchodního znehodnocení. Odkázal přitom na § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který podle něj přiznává poškozenému jak náhradu nákladů k obnovení nebo nahrazení funkce věci, které účelně vynaložil, tak nárok na náhradu snížení hodnoty věci. Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodnutí krajského soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení věci, a protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Po vrácení věci Nejvyšším soudem rozhodl okresní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že stěžovateli přiznal nárok na náhradu škody ve výši 44 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku jeho nárok zamítl (výrok I). Dále uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 36 582,41 Kč (výrok II) a obchodní společnosti Allianz pojišťovna, a. s., která měla v řízení před okresním soudem postavení vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného, náklady řízení ve výši 1 819,50 Kč (výrok III). Znaleckému ústavu Vysokému učení technickému v Brně - Ústavu soudního inženýrství soud přiznal za účast při dvou soudních jednáních znalečné ve výši 39 110 Kč (výrok IV), stěžovateli uložil povinnost zaplatit České republice - okresnímu soudu náhradu nákladů ve výši 46 786 Kč (výrok V) a vedlejšímu účastníkovi povinnost k náhradě nákladů České republice - okresnímu soudu ve výši 28 517 Kč (výrok VI). O nároku MUDr. Věry Strnadové, CSc., již nebylo ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu žádným způsobem rozhodováno [byť byla v záhlaví rozhodnutí stále označena jako žalobkyně b)]. 5. Okresní soud s odkazem na výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu uznal základ nároku stěžovatele na vyrovnání tzv. obchodního znehodnocení vozidla, přiznal ho však v nižší částce, než stěžovatel požadoval na základě znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem Equity Solutions Appraisals, s. r. o. Okresní soud si však nechal v řízení zpracovat revizní znalecký posudek od Vysokého učení technického v Brně - Ústavu soudního inženýrství, který stanovil obchodní znehodnocení vozidla v důsledku havárie na pouhých 6 % z ceny vozidla před poškozením (č. l. 216 soudního spisu), resp. na částku cca 29 000 Kč, z níž vyšel rovněž okresní soud ve svém rozsudku. Z revizního znaleckého posudku okresní soud dále dovodil, že stěžovatelem předložený znalecký posudek "nesplňuje příslušné požadavky kladené na znalecké posudky, jakož i způsob posouzení ocenění snížení hodnoty předmětného automobilu po provedených opravách, je naprosto nedostačující a nerelevantní" (bod 9 odůvodnění), neboť "nerozlišuje mezi faktory majícími vliv na cenu vozidla a faktory majícími vliv na změnu vozidla po opravě poškození, přičemž své závěry opírá o obecný kalkulátor výpočtu škody na vozidle, jehož obecná platnost je zaměřena na konkrétní automobilový trh v USA, a nikoliv na podmínky týkající se území České republiky". Z těchto důvodů okresní soud posoudil náklady stěžovatele na vypracování tohoto znaleckého posudku jako neúčelně vynaložené. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud toliko podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen "o. s. ř.") tak, že přiznal vedlejšímu účastníkovi (žalovanému), který byl v řízení úspěšnější než stěžovatel, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 582,41 Kč, přičemž tato částka představuje 24,26 % z jejich celkové výše - rozdíl úspěchu vedlejšího účastníka v řízení v rozsahu 62,13 % a úspěchu stěžovatele v rozsahu 37,87 % (viz bod 49 odůvodnění). Úspěšnější než stěžovatel byla též obchodní společnost Allianz pojišťovna, a. s. (vedlejší účastnice na straně žalovaného v řízení před okresním soudem), pročež jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve shora uvedené výši. Vzhledem k tomu, že okresní soud přiznal znaleckému ústavu Vysokému učení technickému v Brně - Ústavu soudního inženýrství za účast při soudních jednáních znalečné ve výši 39 110 Kč a za zpracování revizního znaleckého posudku částku ve výši 36 193 Kč, rozhodl okresní soud tak, že účastníkům uložil povinnost nahradit státu náklady, které byly v předmětném řízení vynaloženy, a to toliko podle poměru výsledku řízení. 7. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud jeho odvolání proti VI. výroku rozsudku okresního soudu napadeným usnesením odmítl (výrok I), dále rozsudek okresního soudu změnil ve II.