III.ÚS 2496/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2496/18 ze dne 29. 1. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) E. S. Best s.r.o., sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7 - Bubeneč, a 2) Erik Stallings Best, zastoupených JUDr. Ivanem Houfkem, Ph.D., advokátem, sídlem Novotného lávka 200/5, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2018 č. j. 3 Cmo 243/2017-47 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2017 č. j. 2 Nc 1113/2017-22, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Jozefem Mikloškem, LL.M. advokátem, sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená ústavním zákonem a mezinárodními smlouvami, zejména pak čl. 17, 26 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 2 Nc 1113/2017, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Městský soud usnesením ze dne 10. 11. 2017 č. j. 2 Nc 1113/2017-22 vyhověl návrhu vedlejší účastnice na vydání předběžného opatření, a uložil stěžovatelům k okamžiku doručení předmětného usnesení povinnost odstranit z blíže specifikovaných internetových stránek článek s názvem "Pokorný a Rafaj" nebo jeho část obsahující text v českém a anglickém jazyce, který je citován ve výrocích I. a II. uvedeného usnesení městského soudu. Soud současně uložil stěžovatelům, aby se zdrželi zveřejňování daného článku nebo jeho části (výrok III. a IV. usnesení). 3. Proti citovanému usnesení městského soudu podali stěžovatelé odvolání k Vrchnímu soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), který usnesením ze dne 29. 3. 2018 č. j. 3 Cmo 243/2017-47 usnesení městského soudu ve výroku I. a II. potvrdil ve správném znění tak, že se stěžovatelům ukládá povinnost odstranit z blíže specifikovaných internetových stránek článek s názvem "Pokorný a Rafaj" obsahující text v českém a anglickém jazyce, který je citován ve výrocích I. a II. uvedeného usnesení městského soudu. Vrchní soud se ztotožnil s městským soudem v tom, že v dané věci byly splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření, neboť vedlejší účastnice pro potřeby řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření osvědčila nárok samotný, tedy že jednání stěžovatelů, spočívající v publikaci a šíření článku, obsahujícího nepravdivé informace (skutková tvrzení) o vedlejší účastnici, může být v řízení o věci samé (v němž hodlá uplatnit nároky z titulu ochrany pověsti právnické osoby) shledáno jako neoprávněný zásah do pověsti vedlejší účastnice podle § 135 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením je dostatečně odůvodněna již okolnostmi věci, kdy k uveřejnění sporného článku došlo v prostředí internetu a reálně hrozí dalším šířením a sdílením článku zvyšování újmy na straně vedlejší účastnice. Částečně důvodnou shledal odvolací soud námitku stěžovatelů o neurčitosti navrženého předběžného opatření, resp. výroku napadeného usnesení soudu prvního stupně. Soud měl za nepochybné, že vedlejší účastnice brojí proti nepravdivým tvrzením, obsaženým ve sporném článku, kdy tvrdí, že článek sestává de facto z nepravdivých tvrzení. Důvodný je proto požadavek na uložení povinnosti stěžovatelům zdržet se šíření (zveřejňování) tohoto článku nebo jeho části (dílčích nepravdivých sdělení), pokud však jde o povinnost odstranit článek z webových stránek nebo profilů na sociálních sítích, zde lze uvažovat toliko o odstranění celého textu, když uložení povinnosti odstranit pouze část článku (dílčí nepravdivou informaci) je v rozporu již se samotným tvrzením vedlejší účastnice. Vrchní soud proto potvrdil usnesení městského soudu s tím, že současně odstranil logický nesoulad mezi navrženým petitem a skutkovými tvrzeními ve výrocích I. a II. tohoto usnesení, a to uvedením správného znění těchto odstraňovacích nároků, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Touto úpravou dle vrchního soudu nebylo nijak zasaženo do petitu co do jeho rozsahu (nebylo přiznáno více, ale ani méně, než vedlejší účastnice požadovala). II. Argumentace stěžovatelů 4. Stěžovatelé mají za to, že soudy nesprávně posoudily zákonné podmínky pro vydání předběžného opatření, neboť petit návrhu na vydání předběžného opatření je nesrozumitelný, nejednoznačný, vnitřně rozporný a není z něj zřejmé, zda vedlejší účastnice požaduje odstranění celého článku či případně pouze jeho určitých částí. Úmysl vedlejší účastnice přitom podle stěžovatelů nebyl jednoznačně seznatelný ani ze zbylého obsahu návrhu. Městský soud měl tedy návrh vedlejší účastnice na nařízení předběžného opatření odmítnout podle §75a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). V této souvislosti poukazují stěžovatelé na usnesení městského soudu ze dne 17. 1. 2018 č. j. 58 Co 22/2018-57, kdy městský soud postupem podle § 75a o. s. ř. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 11. 2017 č. j. 15 Nc 103/2017-23, kterým bylo nařízeno na návrh Mgr. Radka Pokorného předběžné opatření shodného znění jako v posuzované věci, pro vady návrhu změnil tak, že se návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření z důvodu vnitřně rozporné formulace návrhu odmítá. Toto usnesení městského soudu aproboval Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 1234/18 ze dne 15. 5. 2018. Vrchní soud podle stěžovatelů pochybil, když namísto toho, aby v souladu s požadavky vyplývajícími z § 75a o. s. ř. usnesení městského soudu změnil tak, že se návrh vedlejší účastnice na nařízení předběžného opatření odmítá, sám odstranil vady předmětného návrhu a potvrdil usnesení městského soudu v pozměněném znění, čímž zásadním způsobem narušil rovnost účastníků řízení. Vrchní soud svým postupem porušil také § 153 odst. 2 o. s. ř., neboť bez zákonné opory překročil návrh vedlejší účastnice a stěžovatelům uložil jinou (a dokonce přísnější) povinnost, než jakou navrhovala vedlejší účastnice, a než jaká byla stěžovatelům uložena usnesením městského soudu. Stěžovatelé také upozorňují, že úpravu výroků I. a II. usnesení městského soudu provedl vrchní soud formálně nesprávným postupem postrádajícím jakoukoliv oporu v zákonné úpravě, která dává odvolacímu soudu možnost napadené rozhodnutí (vedle jeho zrušení) buď potvrdit, nebo změnit. Podle názoru stěžovatelů ani výroky III. a IV. usnesení městského soudu nemohou obstát z důvodu jejich neurčitosti a nejednoznačnosti, když z nich není vůbec zřejmé, které konkrétní části článku by stěžovatelé neměli dále šířit. Neurčitost a vnitřní rozpornost výroku III. a IV. usnesení městského soudu nadto podle názoru stěžovatelů vyvolává i skutečnost, že se těmito výroky zakazuje šíření článku v českém i anglickém jazyce, ačkoliv je v nich obsaženo pouze jeho české znění. Vrchní soud dle stěžovatelů navíc opomenul, že vedlejší účastnice nebyla v článku jakkoliv zmíněna, když obsah článku se týká výlučně soukromých aktivit Mgr. Radka Pokorného. Skutečnost, že tato osoba je současně společníkem a jednatelem vedlejší účastnice, přitom sama o sobě nepostačuje k tomu, aby zveřejněním článku mohlo dojít k zásahu do jejích práv a poškození její pověsti. Postup městského soudu i vrchního soudu je tak v přímém rozporu se závěry usnesení sp. zn. III. ÚS 546/98 ze dne 17. 6. 1999 (U 42/14 SbNU 361). III. Vyjádření vedlejší účastnice řízení a replika stěžovatele 5. Ve smyslu § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožnil Ústavní soud vedlejší účastnici na její žádost, aby se vyjádřila k ústavní stížnosti. 6. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření vyslovuje přesvědčení, že návrh na vydání předběžného opatření, jakož i jemu odpovídající výroky I. až IV. usnesení městského soudu, jsou dostatečně jasné a srozumitelné. Jakkoli vedlejší účastnice připouští, že její formulace odstraňovacích návrhů nemusela být v části znějící ...,,nebo jeho části" zcela stylisticky nejvhodnější, je přesvědčena, že z obsahu (textu) dotčených návrhů, které byly následně převzaty do výroku usnesení městského soudu, je zcela zřejmé, že vedlejší účastnice se v těchto bodech domáhá odstranit dotčený článek jako celek, tj. všechny jeho části, což ostatně potvrdil svým napade