III.ÚS 2515/25 – Ústavní soud

III.ÚS 2515/25 ze dne 6. 11. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. L. G. a 2. D. G., zastoupených Mgr. Ing. Annou Francovou, advokátkou, sídlem Údolní 567/33, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2025 č. j. 25 Cdo 1740/2024-557, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 2023 č. j. 19 Co 121/2022-515 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. listopadu 2021 č. j. 10 C 364/2019-214, ve znění opravných usnesení ze dne 28. ledna 2022 č. j. 10 C 364/2019-222 a ze dne 7. března 2022 č. j. 10 C 364/2019-226, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Oblastní nemocnice Náchod, a. s., sídlem Purkyňova 446, Náchod, a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatelů 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro porušení svých základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Okresní soud v Náchodě (dále jen "soud prvního stupně") napadeným rozsudkem, ve znění opravných usnesení, zamítl žaloby, jimiž se stěžovatel domáhal zaplacení částky 1 800 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a stěžovatelka částky 4 600 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil oběma povinnost zaplatit vedlejší účastnici (Oblastní nemocnici Náchod, a. s.; dále jen "žalovaná") náhradu nákladů řízení (výroky III a IV), rozhodl, že vedlejší účastnice (Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group; dále jen "vedlejší účastnice") nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V) a uložil oběma stěžovatelům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu (výroky VI a VII). Ve věci se jednalo o žaloby o zaplacení náhrad za duševní útrapy, jež stěžovatelé utrpěli v souvislosti s úmrtím otce stěžovatele a manžela stěžovatelky (dále "poškozený") v důsledku zanedbání zdravotní péče zaměstnanci žalované. Žalobní tvrzení byla podpořena znaleckým posudkem MUDr. Vladimíra Drymla, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie. 3. Soud prvního stupně ve věci provedl podrobné dokazování, mimo jiné znaleckými posudky MUDr. Vladimíra Drymla, dále MUDr. Jiřího Hubíka, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a koloproktologie, prof. MUDr. Vladimíra Černého, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína, MUDr. Michaely Ublové a doc. MUDr. Petra Hejny, Ph.D., MBA, znalců z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, a PharmDr. Viktora Voříška, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a dále výslechy znalců ustanovených v trestním řízení (kromě MUDr. Drymla též prof. Černého a MUDr. Hubíka), výslechy svědků (ošetřujících lékařů poškozeného) a listinami. 4. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 2910 a § 2959 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žalovaná nepostupovala v rozporu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy. Veškeré výsledky provedených vyšetření poškozeného směřovaly k závěru, že trpí mechanickým ileem (neprůchodností střev), rozpoznat ileus paralytický nebylo možné, neboť střeva se jevila jako neprůchodná z důvodu překážky. Postup lékařů je nutné hodnotit "ex ante" s tím, že využili dostupné diagnostické metody, které je vedly k indikaci neodkladné revize dutiny břišní. Operace poškozeného po zhruba 6 hodinách od jeho příchodu do nemocnice proběhla v rámci standardní doby pro řešení náhlé příhody břišní. Provedení preventivních opatření bylo v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy. Žalovaná neměla k dispozici žádnou další či modernější metodu, která by eliminovala riziko komplikací. Poškozený trpěl dalšími chronickými chorobnými změnami, které byly ve svém souhrnu vedle zánětu horního úseku zažívací trubice podstatným zátěžovým faktorem, jenž se mohl podílet na vzniku srdeční zástavy. Poškozený se navíc do nemocnice dostavil s nejméně dva dny trvajícími intenzivními obtížemi a s velmi pokročilým střevním zánětem. Lze předpokládat, že včasný příchod by do jisté míry eliminoval riziko tragického následku. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by postup žalované byl non lege artis, soud se dále nezabýval existencí příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a úmrtím poškozeného, ani projevy duševních útrap stěžovatelů. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba stěžovatelé odvolání. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") rozsudek soudu prvního stupně vyjma výroků III a IV potvrdil (výrok I), změnil jej ve výrocích III a IV ohledně výše náhrady nákladů řízení a solidarity stěžovatelů (výrok II), uložil jim povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III), rozhodl, že mezi stěžovateli a vedlejší účastnicí nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV) a uložil stěžovatelům povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení státu (výrok V). Odvolací soud doplnil dokazování revizními znaleckými posudky doc. MUDr. Pavla Zonči, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a koloproktologie, a MUDr. Václava Zvoníčka, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína a dospěl k závěru, že ze všech znaleckých posudků (s výjimkou posudku MUDr. Drymla) a z dalších důkazů vyplynulo, že žalovaná nezanedbala své povinnosti tak, že by její celkový postup bylo možné označit jako non lege artis, případně že by mezi eventuálními dílčími (a nikoliv podstatnými) pochybeními a smrtí poškozeného byl vztah příčinné souvislosti. Případná pochybení ve vedení zdravotnické dokumentace považoval odvolací soud za marginální, neboť byl v daném případě k dispozici dostatek jiných důkazů o postupu žalované, nelze tedy dovodit, že by zdravotnická dokumentace byla vedena zcela nedostatečně a že by snad toto pochybení vedlo k tragickému následku. Pět ze šesti provedených znaleckých posudků včetně dvou revizních dospělo k témuž závěru, tedy že postup žalované i provedení výkonu lze označit za lege artis. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. 7. Podrobnější rekapitulace napadených rozhodnutí není třeba, neboť jejich obsah je účastníkům znám, stejně jako průběh jim předcházejícího řízení. 8. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že v rozporu s judikaturou Ústavního soudu přenesly obecné soudy odpovědnost za skutkovou i právní správnost svých rozhodnutí na znalce. S ohledem na tento a další dílčí nedostatky dosáhla pochybení obecných soudů ústavněprávní roviny. Stěžovatelé zdůrazňují především to, že podle Nejvyššího soudu je otázkou, zda žalovaná postupovala v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), nutné posuzovat za pomoci znalců - lékařů, takže se z hlediska aplikační práce jedná fakticky o otázku skutkovou. Lpění Nejvyššího soudu na tom, že jde o otázku skutkovou, ačkoliv jde o otázku právní, značí neochotu náležitě právně zhodnotit, zda postup žalované lege artis byl, či nebyl. Bez adekvátní právní úvahy soudu však rozhodnutí věci spočívá čistě ve skutkové rovině a zcela se opírá o znalecké závěry. Nejvyšší soud následně ke všem dovolacím otázkám konstatoval, že nezakládají přípustnost dovolání. Nejvyšší soud zaměnil stěžovateli vznesené právní otázky za otázky skutkové a následně je vypořádal odkazy na znalecké posudky. Stěžovatelé se proto odpověď na klíčovou otázku, zda pracovníci žalované postupovali lege artis, dozvěděli pouze od znalců, jejichž závěry soudy pouze nekriticky a mechanicky zopakovaly. Stěžovatelé jsou toho názoru, že obecné soudy o věci stěžovatelů nerozhodovaly, nýbrž pouze převzaly a reprodukovaly znalecké závěry a vyhnuly se jakémukoliv vlastnímu právnímu hodnocení a úvahám. Podle stěžovatelů jsou napadená rozhodnutí (zejména rozsudek odvolacího soudu) v návaznosti na tento postup natolik vadná, že jsou nepřezkoumatelná, neboť zcela chybí vlastní úvaha soudu o provedených důkazech ve smyslu § 132 o. s. ř. Tvrdí, že revizní znalci ve svých posudcích sice nalezli na straně žalované pochybení, avšak tato pochybení nebyla náležitě zohledněna, resp. obecné soudy je zcela přešly. II. Procesní podmínky řízení 9. Ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a ústavní st