III.ÚS 2607/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2607/25 ze dne 5. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti příkazům Městského soudu v Brně ze dne 27. června 2025 k domovní prohlídce sp. zn. 70 Nt 1352/2025 a k prohlídkám jiných prostor a pozemků sp. zn. 70 Nt 1353/2025 a sp. zn. 70 Nt 1393/2025, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen "GIBS") zahájila 9. 8. 2023 úkony trestního řízení týkající se stěžovatele, příslušníka vězeňské služby. 2. Pro ověření účelu podezřelých plateb (přes 800 000 Kč během dvou let) na účet stěžovatele a ztotožnění plátců, obrátila se GIBS s podnětem podle § 8 odst. 5 trestního řádu na Městský soud v Brně (dále jen "městský soud"), který vydal dne 1. 12. 2023 pod sp. zn. 70 Nt 52/2023 souhlas, jímž GIBS umožnil přístup k utajovaným informacím (podléhajícím listovnímu tajemství). Příkazem ze dne 19. 11. 2024 sp. zn. 70 Nt 8212/2024 městský soud nařídil, aby byly GIBS poskytnuty údaje o telekomunikačním provozu stěžovatele. 3. Na základě návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "státní zastupitelství") vydal dne 27. 6. 2025 městský soud napadené příkazy, na jejichž základě byla dne 14. 7. 2025 provedena domovní prohlídka v bydlišti stěžovatele a prohlídky dvou osobních vozidel, neboť existovalo podezření, že stěžovatel do Věznice X vnášel a distribuoval nepovolené předměty (drogy). 4. Dne 15. 7. 2025 předala GIBS stěžovateli usnesení (GI-2672-248/TČ-2023-842070), jímž bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby [§ 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku], přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ve spolupachatelství [§ 337 odst. 1 písm. h), písm. i) trestního zákoníku k § 23 trestního zákoníku], přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve spolupachatelství (§ 283 odst. 1 trestního zákoníku k § 23 trestního zákoníku), a přečinu úvěrového podvodu (§ 211 odst. 1 trestního zákoníku). II. Argumentace stěžovatele 5. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 6. Stěžovatel namítá nezákonný postup policejního orgánu při provedení prohlídek s tím, že tyto byly provedeny účelově před tím, než mu bylo předáno usnesení o zahájení trestního stíhání, jako úkon neodkladný a neopakovatelný. Usnesení o zahájení trestního stíhání provedené prohlídky nereflektuje ani jinak nezmiňuje. Podle stěžovatele tím měla být vyloučena přítomnost obhájce, zvolený postup popírá principy právního státu a dozorové orgány jej bagatelizují. 7. Stěžovatel dále namítá nepříslušnost soudu, který napadené příkazy vydal. Poukazuje na právo na zákonného soudce (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998 sp. zn. III. ÚS 200/98, ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06, ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13, ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14, ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2565/19, ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3011/20 či usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 22/21). Stíhané jednání se týká Věznice ve X a stěžovateli není zřejmé, proč příkazy vydal městský soud. Takový postup považuje stěžovatel za projev libovůle a nerespektování § 18 trestního řádu. 8. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, zakázal orgánům činným v trestním řízení pokračovat v porušování jeho práv a vrátit zajištěné věci. III. Vyjádření účastníků a replika stěžovatele 9. Soudce zpravodaj vyzval městský soud i vedlejšího účastníka řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 10. Městský soud v prvé řadě odkázal na spisový materiál. K tvrzené místní nepříslušnosti poukázal na § 26 odst. 2 trestního řádu, podle kterého je městský soud příslušný k provádění všech úkonů v přípravném řízení, když ve věci vydal dne 1. 12. 2023 souhlas podle § 8 odst. 5 trestního řádu a dne 19. 11. 2024 i příkaz k zajištění údajů o telekomunikačním provozu. K námitkám na provedení prohlídek soud zdůraznil, že šlo o úkony neodkladné a neopakovatelné, neboť hrozilo nebezpečí zmaření, odstranění nebo ukrytí důkazů, které by nebylo možné v řízení před soudem znovu provést. 11. Vedlejší účastník řízení uvedl, že napadené příkazy považuje za zákonné, přičemž příslušnost městského soudu vyplývá z § 26 odst. 1 trestního řádu a byla založena usnesením ze dne 1. 12. 2023. Dále vedlejší účastník uvedl, že k následným návrhům na povolení operativně pátracích prostředků soudce Okresního soudu ve Znojmě odkázal na § 26 odst. 2 trestního řádu, neboť podle něj považoval za příslušný právě městský soud. Zároveň uvedl, že podle zjištění orgánů činných v trestním řízení si stěžovatel obstarával drogy od dodavatele v Brně. Drogová trestná činnost je distanční delikt, a proto může být návrh na povolení operativně pátracích prostředků podán u kteréhokoli z možných okresních soudů. 12. V replice stěžovatel namítl, že z opatření ze dne 1. 12. 2023 není patrné, že by k trestné činnosti mělo docházet na území Brna, návrh neměl být adresován městskému soudu, který považuje za místně nepříslušný. Účelový odkaz na původ drog v Brně z písemností nevyplývá a ve vztahu k Brnu není významný. Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 4051/16 a usnesení ze dne 8. 11. 2016 sp. zn. I. ÚS 2611/16 či ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. II. ÚS 3327/16). Za nedostatečné považuje i tvrzení o neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu, opakuje námitky proti způsobu provedení prohlídek. Odkaz na spisový materiál považuje za porušení rovnosti, je-li část spisu vedena ve vyhrazeném (utajovaném) režimu, a proto na své ústavní stížnosti trvá. 13. V dodatečném doplnění ze dne 5. 2. 2026 stěžovatel poukázal na důvody GIBS k podnětu podle § 8 odst. 5 trestního řádu (viz citace v bodě 21), s nímž je vyjádření státního zastupitelství v rozporu. IV. Vlastní posouzení ústavní stížnosti 14. Poté, co se Ústavní soud seznámil s napadenými příkazy, obsahem sběrného spisu GIBS a spisu státního zastupitelství uzavřel, že ústavní stížnost je z části nepřípustná a z části zjevně neopodstatněná. 15. V zasahování do činnosti orgánů činných v trestním řízení zůstává Ústavní soud zdrženlivý a činí tak výjimečně pouze v případech, jsou-li porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení, současně to na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (například usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13). Proto připadá zásah Ústavního soudu v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky svévole či dokonce libovůle. 16. Přípustnost ústavní stížnosti je založena na principu subsidiarity, tedy na vyčerpání veškerých (dostupných) procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Brojí-li stěžovatel proti postupu policejního orgánu při provádění domovní prohlídky případně při předávání usnesení o zahájení trestního stíhání (jinému zásahu orgánu veřejné moci) musí před podáním ústavní stížnosti vyčerpat prostředky ochrany, které mu poskytuje trestní řád a zákon o státním zastupitelství [viz usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (body 15-17), ze dne 30. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 1944/18 (bod 11), ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19 (bod 18) či ze dne 17. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 851/24). Z ústavní stížnosti není patrné, že by stěžovatel postupoval podle trestního řádu či podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a učinil jakýkoli podnět k přezkumu postupu policejního orgánu. Stěžovatel tedy nevyčerpal všechny dostupné prostředky ochrany práv, a proto je v části směřující proti postupu policejního orgánu ústavní stížnost nepřípustná. 17. Z uvedených důvodů ústavní stížnost v části směřující proti postupu orgánů činných v trestním řízení při provedení prohlídek Ústavní soud odmítl jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. 18. Ústav