Ústavní soud III.ÚS 2634/25

Dne 9. 9. 2025 Ústavní soud obdržel tzv. blanketní ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí. Stěžovatelka požaduje stanovení dodatečné lhůty k odstranění vad návrhu do doby rozhodnutí České advokátní komory o její žádosti o určení advokáta k zastupování v tomto řízení, kterou podala dne 19. 8. 2025 a o níž dosud nebylo rozhodnuto. Stěžovatelka rovněž kritizuje právní úpravu určení advokáta s tím, že nadále vylučuje žadatele, kteří si nemohou právní pomoc dovolit z jiných než majetkových důvodů.

Podání stěžovatelky trpí vadami, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem podle § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ze znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost není podle § 34 odst. 1 téhož zákona odůvodněna.

Stěžovatelka se takto obrací na Ústavní soud opakovaně. Vzhledem k tomu, že byla o náležitostech ústavní stížnosti již mnohokrát poučena, lze i nyní posuzovanou ústavní stížnost odmítnout bez dalších výzev nebo dodatečných lhůt, a to i když stěžovatelka (jako v předchozích věcech) před podáním ústavní stížnosti požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta. V tomto ohledu lze odkázat např. na usnesení ze dne 29. 5. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1275/25, ze dne 23. 6. 2025 sp. zn. II. ÚS 1650/25, ze dne 30. 6. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1798/25 či ze dne 29. 7. 2025 sp. zn. II. ÚS 2078/25, kde byly důvody odmítnutí obdobných ústavních stížností téže stěžovatelky podrobně vysvětleny.

Ze stejných důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.