III.ÚS 2916/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2916/23 ze dne 20. 3. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CRYFIN Investments s.r.o., sídlem Chudenická 1059/30, Praha 10, zastoupené Mgr. Jakubem Štilcem, advokátem, sídlem Slezská 949/32, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 250/2023-94 ze dne 23. 8. 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 27 C 14/2023-69 ze dne 29. 5. 2023, za účasti Městského soudu a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti FPF Estate a.s., sídlem Sokolovská 1608/66, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a Ústavním soudem vyžádaného spisu se podává, že stěžovatelka podala žalobu vůči společnosti FPF Estate a.s., vedlejší účastnici. Spolu s touto žalobou podala i žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 občanského soudního řádu. 2. Svou žádost nejprve stěžovatelka odůvodnila jen velmi obecně. Jako důvod osvobození uvedla nezákonné zajištění peněžních prostředků na jejích bankovních účtech ze strany orgánů činných v trestním řízení, avšak bez bližšího rozvedení či přiložení jakýchkoli příloh. Soudu toliko sdělila, že nemá dostatek jiných disponibilních peněžních prostředků k úhradě soudního poplatku. K výzvě na doplnění odůvodnění žádosti stěžovatelka detailně popsala, že usneseními Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru výnosů a praní peněz, 1. oddělení (dále jen "policie") ze dne 11. 3. 2022 a ze dne 8. 4. 2022 byly podle § 79a trestního řádu zajištěny její peněžní prostředky na jejích bankovních účtech. Proti těmto usnesením podala stěžovatelka stížnosti. K doplnění žádosti o osvobození od soudních poplatků stěžovatelka zaslala i uvedená usnesení, avšak v částečně anonymizované podobě s tím, že důvodem částečné anonymizace je ochrana práv třetích osob. Předložila i prohlášení, ve kterém sdělila výši příjmů za poslední tři zdaňovací období, prohlášení, že nevlastní žádné nemovité věci ani žádné jiné movité věci větší hodnoty, sdělila zůstatek na (policií zajištěných) účtech, označila všechny své pohledávky a prohlásila, že nemá žádné jiné příjmy. 3. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že se stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Svůj závěr odůvodnil tím, že na základě předložených tvrzení a dokladů nebylo možné zjistit aktuální výši příjmů a výdajů stěžovatelky. Nedoložila aktuální daňové přiznání za rok 2021 (ani jinou aktuální kalkulaci příjmů a výdajů), či žádost o prodloužení lhůty k podání daňového přiznání. Podle daňového přiznání z roku 2020 měla stěžovatelka aktiva ve výrobcích a zboží, avšak jak s tímto majetkem naložila již neuvedla; ve formuláři pouze uvedla, že žádný majetek větší hodnoty nemá. Obvodní soud konstatoval, že se mu (majetkové) poměry stěžovatelky nepodařilo zjistit také z důvodu (částečné) anonymizace předložených rozhodnutí, neboť na jejich základě nemohl tyto ověřit a učinit relevantní závěr. 4. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Konstatoval, že stěžovatelka k žádosti nedoložila své objektivní majetkové poměry důvěryhodným způsobem a neprokázala jí nezaviněnou objektivní neschopnost zaplatit soudní poplatek. Uvedl, že bylo volbou stěžovatelky, že se rozhodla (formou anonymizace) chránit třetí osoby, avšak s tím musí nést odpovědnost za to, že soudu důvěryhodně svou situaci a své poměry neobjasnila. Pokud stěžovatelka namítala, že vše podstatné pro rozhodnutí soudu anonymizováno nebylo, uvedl odvolací soud, že se jedná o podsouvání toho, jaké skutečnosti jsou pro soud podstatné. Tento postup jde přitom nad rámec procesního postavení stěžovatelky. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy porušily její právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) tím, že jí osvobození od soudního poplatku nepřiznaly. Také v ústavní stížnosti uvádí, že po částečné anonymizaci jsou z předložených usnesení policie tvrzené skutečnosti o nemožnosti stěžovatelky nakládat s jejím jediným významným majetkem zřejmé, a jedná se tedy o objektivní nemožnost uhradit soudní poplatek. Soudy podle jejího názoru neodůvodnily, jaké rozhodné skutečnosti nemohly kvůli částečné anonymizaci zjistit. 6. Stěžovatelka uvedla, že obecné soudy jí nepřiznáním osvobození od placení soudního poplatku za situace, kdy byla dána objektivní nemožnost jej uhradit, fakticky odepřely přístup k soudu, a odkázala na nálezy sp. zn. I. ÚS 1060/18 ze dne 23. 10. 2018 a sp. zn. II. ÚS 2112/17 ze dne 20. 2. 2018, kde Ústavní soud objektivní nemožnost zaplatit soudní poplatek zohlednil. 7. V neposlední řadě stěžovatelka uvádí, že obecné soudy porušily její právo na soudní ochranu i tím, že neodůvodnily, proč se v nynější věci odchýlily od jiných stěžovatelkou doložených rozhodnutí jiných okresních soudů v obdobné věci, ve kterých bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud opakovaně judikuje, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 10. K problematice náhrad nákladů řízení, do níž spadá i rozhodování o soudních poplatcích, se Ústavní soud obecně staví nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení příslušných napadených výroků přistupuje pouze výjimečně. Opakovaně konstatuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů i s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (k tomu srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000). 11. Ústavnímu soudu tak v obecné rovině nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecné soudy při zvažování důvodnosti žádosti o osvobození placení soudních poplatků dospěly. Jeho úkolem tedy není zabývat se eventuálním porušením práv fyzických nebo právnických osob chráněných "jednoduchým" neústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základního práva či svobody zaručených ústavním pořádkem. Otázka osvobození od soudních poplatků by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi zejména v situaci, kdy by byly právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, což by znamenalo, že takovéto rozhodnutí soudu je založeno na prvcích libovůle. Proto Ústavní soud již dříve vyslovil, že důvodem pro zásah Ústavního soudu ve věcech osvobození od soudních poplatků by mohl být stěžovatelem tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, respektive mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 776/05 ze dne 22. 5. 2006 či sp. zn. I. ÚS 444/18 ze dne 22. 6. 2021). 12. Podstata projednávané ústavní stížnosti spočívá v otázce, zda napadená rozhodnutí obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků nezaložila porušení stěžovatelčiných základních práv, respektive zda se odůvodnění těchto rozhodnutí opírá o ústavně konformní výklad § 138 odst. 1 občanského soudního řádu. 13. V souladu § 138 odst. 1 občanského soudního řádu má předseda senátu možnost - jsou-li proto dány důvody - osvobodit účastníka řízení (částečně či zcela) od povinnosti platit stanovený soudní poplatek. Toto oprávnění soudu nespočívá plně v diskreci rozhodujícího soudce, neboť musí být - jako každé jiné soudní rozhodnutí - vždy prosto jakýchkoli prvků libovůle a musí za všech okolností šetřit základní práva účastníků řízení. 14. Vzhledem k okolnostem posuzované věci musí Ústavní soud v prvé řadě zjišťovat, zda obecné soudy napadenými usneseními neporušily uvedenou zásadu zákazu libovůle, tedy zda nedůvodně, případně způsobem, jenž odporuje ústavnímu pořádku,