III.ÚS 2924/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2924/23 ze dne 18. 9. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti nezletilé J. K., zastoupené zákonným zástupcem Š. K., zastoupené JUDr. Michalem Špirkem, advokátem, sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. listopadu 2023 č. j. 2 KZN 3088/2023-16, usnesení Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 5. září 2023 č. j. 5 ZN 221/2023 - 67 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Olomouc, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 31. července 2023 č. j. KRPM-42841-69/TČ-2023-140573-507, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, Okresního státního zastupitelství v Olomouci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Olomouc, 2. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích práv ve smyslu čl. 8 odst. 1, čl. 9, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Dne 23. 3. 2023 byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, na základě písemného oznámení Š. K. (otce nezletilé stěžovatelky). Podle otce nezletilé stěžovatelky došlo ke zneužití zdravotního stavu Z. S., zesnulé matky nezletilé stěžovatelky (dále jen "zesnulá"). Zesnulá v terminálním stavu zhoubného nádorového onemocnění převedla movitý a nemovitý majetek na strýce a babičku nezletilé stěžovatelky a uzavřela sňatek s O. S. Podle znaleckého posudku MUDr. Jaroslava Tržického, který předložil otec stěžovatelky, nebyla zesnulá schopna projevit svobodnou vůli a zvážit všechny okolnosti a důsledky darovací smlouvy a současně její těžký tělesný a psychický stav mohl s vysokou mírou pravděpodobnosti způsobit i její ovlivnitelnost v rozhodování. Tím měla být způsobena značná škoda nezletilé stěžovatelce, která je jedinou dcerou zesnulé, a to nejméně ve výši 762 274,49 Kč snížením majetku přicházejícího do dědictví a snížením dědického podílu. 3. Napadeným usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Územní odbor Olomouc, 2. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") rozhodla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), o odložení trestní věci. Policejní orgán uvedl, že otec stěžovatelky své oznámení stavěl zejména na závěrech znaleckého posudku. Znalecký posudek byl ale zpracován bez konzultace s ošetřujícími lékaři, zdravotnickým personálem a rodinnými příslušníky a ze zdravotnické dokumentace účelově vybíral pouze negativně vyznívající záznamy. Z ostatních důkazů závěr o neschopnosti zesnulé právně jednat nevyplynul. Policejní orgán poukázal na to, že mnoho osob (včetně členů zdravotního personálu, kteří byli nestranní) uvedlo, že zesnulá nebyla otupělá uklidňujícími léky, ani v (znalcem popisovaném) dlouhodobém, či trvalém stavu somnolence až soporu, ale chvílemi pospávala a chvílemi byla v bdělém stavu a pokud se nacházela v bdělém stavu, byla plně orientována smysly a dokázala adekvátně reagovat. 4. Převod nemovitého majetku na strýce stěžovatelky a finanční částky na babičku stěžovatelky byly provedeny na počátku hospitalizace zesnulé. Ke sňatku s O. S. a k převodu motorového vozidla na strýce stěžovatelky došlo sice až pár dní před smrtí, ale z dokazování vyplynulo, že tato jednání zesnulá plánovala již delší dobu. Policejní orgán vzal v potaz i negativní postoj zesnulé k otci nezletilé stěžovatelky (bývalému partnerovi zesnulé), a proto nechtěla, aby majetek přešel do jeho sféry. Policejní orgán uzavřel, že zesnulá se rozhodla sama a svobodně bez ovlivnění cizí osobou, či osobami, anebo pod tíhou své nemoci, jak naložit se svým movitým a nemovitým majetkem. Nešlo o komplot rodinných příslušníků, kteří by zneužili její aktuální zdravotní stav a slabost ke konci života ke svému obohacení. 5. Otec stěžovatelky jako její zástupce podal proti usnesení policejního orgánu stížnost, kterou okresní státní zastupitelství zamítlo. Státní zástupkyně konstatovala, že znalecký posudek nebyl zpracován pro účely trestního řízení a sloužil toliko jako listinný důkaz. Z podaných vysvětlení zdravotnického personálu jednoznačně plyne, že stav zesnulé byl proměnlivý, byla ve stavech bdělosti i ve stavech somnolence a soporu. To vyplývá i z denních záznamů jednotlivých vizit či kontrol. Nejde o závěry, ale o záznamy učiněné k určitému okamžiku v rámci jednotlivých dnů. Vysvětlení podaná zdravotníky jsou v souladu s těmito záznamy. Nebylo prokázáno důvodné podezření ohledně chybějící vůle či ohledně nerozpoznání následků svého jednání. Jediné, co bylo v řízení spolehlivě prokázáno, je, že vztahy mezi rodiči stěžovatelky byly naprosto rozvráceny. Zesnulá nezletilou stěžovatelku již v minulosti vynechávala ze svého jednání, aby se o jejím jednání nedozvěděl otec stěžovatelky. V této myšlenkové linii setrvala i po dobu hospitalizace a uskutečnila převod movitého i nemovitého majetku a financí na rodinné příslušníky, kterým důvěřovala. Okresní státní zastupitelství uzavřelo, že je na stěžovatelce, aby se svých nároků domáhala v zahájených civilních řízeních, přičemž pokud by v nich unesla důkazní břemeno, tak by byla výchozí situace pro posouzení trestního oznámení radikálně odlišná pro orgány činné v trestním řízení. Úkolem orgánů činných v trestním řízení ale není výkon těchto práv nahrazovat. Trestní řízení vedené je tedy minimálně předčasné. 6. Otec stěžovatelky jako její zákonný zástupce podal podnět k výkonu dohledu ke krajskému státnímu zastupitelství. To jej jako nedůvodný odložilo. V postupu okresního státního zastupitelství neshledalo nezákonnost. Znalecký posudek byl posuzován jako listinný důkaz a okresní státní zastupitelství k němu přihlédlo stejně jako k jiným důkazům a nepochybilo, když nepostupovalo podle § 109 trestního řádu. Krajské státní zastupitelství zdůraznilo, že i za předpokladu, že by právní jednání bylo z důvodu duševní nezpůsobilosti k činění právních jednání, tedy absenci vůle zesnulé, posouzeno jako zdánlivé, tento závěr by sám o sobě nezakládal podezření ze spáchání trestného činu. Okresní státní zastupitelství podle krajského státního zastupitelství zhodnotilo určitou kontinuitu v jednání zesnulé, přičemž jednání učiněná účastníky byla v souladu s již dříve činěným jednáním. Z ničeho dalšího úmysl podezřelých jednat s cílem využít zdravotního stavu zesnulé k vlastnímu obohacení nevyplynul. Dispozice s majetkem proběhla v rámci nejbližší rodiny a nelze tak automaticky uzavřít, že byla činěna na úkor zájmu nezletilé stěžovatelky. V řízení byla respektována zásada subsidiarity trestní represe. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá způsob, jakým se orgány činné v trestním řízení vypořádaly se znaleckým posudkem MUDr. Jaroslava Tržického. Také nepřihlédly k výpovědím stěžovatelky a jejího otce, z nichž vyplývá, že zdravotní stav zesnulé se významně zhoršil a že otec zesnulé (děda stěžovatelky) stěžovatelku vyhodil z bytu zesnulé a nechtěl jí předat počítač. Orgány činné v trestním řízení rovněž zcela pominuly závěry uvedené ve zdravotnické dokumentaci. Hodnotily všechna právní jednání dohromady, ta ale byla přitom učiněna v různé době a měla zásadně jiný obsah. Současně se pak jednotlivých právních úkonů účastnily různé osoby, jejichž motivace ke každému právnímu jednání byla různá, od čehož se odvíjí i míra jejich případného zavinění. Stěžovatelka zpochybňuje i vyjádření lékařů. Výpovědi rodinných příslušníků jsou v extrémním rozporu se zdravotní dokumentací a bagatelizují zdravotní stav zesnulé a její úsudek popisují téměř identicky. Stěžovatelka zpochybňuje i důvodnost jednání zesnulé a skutečnost, že ji žádným způsobem majetkově nezajistila, přestože byla její jedinou dcerou. Okresní státní zastupitelství porušilo zásadu oficiality a zásadu zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti a zásadu vyhledávací, neboť stěžovatelku odkázalo do civilního řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Rovněž byla podána oprávněnou navrhovatelkou (k podání ústavní stížnost zmocnil advokát