III.ÚS 2928/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2928/18 ze dne 28. 8. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti CHITON NEWS, s. r. o., sídlem Poděbradská 261/61, Praha 9 - Hloubětín, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2018 č. j. 21 Cdo 1492/2018-176, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2017 č. j. 4 Co 71/2016-111 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2015 č. j. 33 C 1/2014-63, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti OPZ PLUS, a. s., sídlem Hradební 761/3, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu dobré víry a právní jistoty vycházející z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, resp. právo na pokojné užívání majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 23. 4. 2015 č. j. 33 C 1/2014-63 výrokem I. zamítl žalobu podanou stěžovatelkou podle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), aby soud podle kupní smlouvy ze dne 1. 2. 2006 uzavřené mezi vedlejší účastnicí řízení, jako prodávající, a stěžovatelkou, jako kupující (dále jen "kupní smlouva"), povolil vklad vlastnického práva k nemovitosti ve výroku blíže specifikované (dále jen "předmětná nemovitost") ve prospěch stěžovatelky a aby rozsudkem nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen "katastrální úřad") ze dne 4. 4. 2014 č. j. V-5582/2006-101, jímž byl návrh na vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti zamítnut. Důvodem pro zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva katastrálním úřadem i pro následné zamítnutí žaloby o nahrazení jeho rozhodnutí bylo nesplnění podmínky podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zápisech věcných práv"), spočívající v nedostatku oprávnění bývalých členů představenstva vedlejší účastnice řízení Ing. Vladimíra Novotného a Petra Novotného, jednajících za vedlejší účastnici řízení [srov. § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obch. zák."), ve spojení s § 191 odst. 1 obch. zák.], nakládat v době uzavření kupní smlouvy s předmětem právního úkonu. Ing. Vladimír Novotný a Petr Novotný sice byli ke dni uzavření kupní smlouvy a podání návrhu zapsáni v obchodním rejstříku jako členové představenstva, avšak z usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") č. j. 7 Cmo 500/2006-605, které nabylo právní moci dne 21. 1. 2008, plyne, že byl zápis v obchodním rejstříku ohledně uvedených členů představenstva změněn tak, že Ing. Vladimír Novotný a Petr Novotný nebyli ke dni podpisu kupní smlouvy členy představenstva vedlejší účastnice řízení, a nemohli tedy za vedlejší účastnici řízení kupní smlouvu platně uzavřít. Další skutečností, která bránila vedlejší účastnici řízení v nakládání s majetkem, bylo prohlášení konkursu na její majetek a sepsání předmětné nemovitosti do konkursní podstaty [k tomu je však třeba podotknout, že ke dni uzavření kupní smlouvy byla předmětná nemovitost z konkursní podstaty vyloučena pravomocným rozhodnutím vrchního soudu (rozsudek ze dne 22. 12. 2005 č. j. 13 Cmo 200/2005-229), který však byl později zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008 č. j. 29 Odo 840/2006-292]. 3. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 27. 4. 2017 č. j. 4 Co 71/2016-111 rozhodnutí městského soudu potvrdil. Ve shodě s městským soudem dospěl k závěru, že v době uzavření kupní smlouvy nemohly osoby (Ing. Vladimír Novotný a Petr Novotný), které kupní smlouvu na straně vedlejší účastnice řízení, jakožto prodávající, podepsaly, za ni jednat a činit právní úkony. Vrchní soud vyšel ze závěrů učiněných vůči oběma osobám ohledně zániku jejich funkce statutárních orgánů ve skutkově obdobném případě [viz řízení o zápis práva odpovídajícího věcnému břemenu do katastru nemovitostí vkladem vedené u městského soudu pod sp. zn. 26 C 3/2011 a v něm vydaná rozhodnutí vrchního soudu ze dne 14. 3. 2013 č. j. 4 Co 91/2012-201 a Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1846/2013, jejichž správnost byla potvrzena usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 785/14 (všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Ohledně argumentace stěžovatelky týkající se jednání v dobré víře v zápisy v obchodním rejstříku poukázal vrchní soud na nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1999 sp. zn. IV. ÚS 211/98 (N 170/16 SbNU 243). 4. Následné dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2018 č. j. 21 Cdo 1492/2018-176 odmítnuto, jelikož nebylo přípustné, když rozhodnutí vrchního soudu bylo v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 23. 11. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4044/2010) a rovněž respektovalo judikaturu Ústavního soudu (srov. citovaný nález sp. zn. IV. ÚS 211/98). Nejvyšší soud poukázal na to, že i ve skutkově obdobných věcech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2628/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1846/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 785/14 odmítnuta) vycházel ze stejného závěru, že Ing. Vladimír Novotný a Petr Novotný nebyli oprávněni nakládat s předmětem právních úkonů, neboť jejich funkce členů statutárního orgánu zanikla ještě před uzavřením kupní smlouvy z důvodu uplynutí jejich funkčního období. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v poměrně obsáhle formulované ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Úvodem se věnuje relevantním skutkovým okolnostem věci a rekapitulaci obsahu napadených rozhodnutí. Zdůrazňuje, že vycházela z principu materiální publicity obchodního rejstříku a jednala v dobré víře ve správnost údajů v něm zapsaných. Podle soudů však byly důležitější až posléze zjištěné formální nesrovnalosti u vedlejší účastnice řízení. Soudům vytýká, že nerespektovaly základní principy právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), mezi něž náleží právní jistota projevující se v daném případě zásadou materiální publicity. Soudy také porušily ústavně chráněná majetková práva stěžovatelky a rovněž právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Následně blíže rozebírá jednotlivá pochybení, jichž se soudy dopustily. 6. Nejprve se zabývá porušením zásady právní jistoty a s ní souvisejícím porušením zásady materiální publicity. Zdůrazňuje, že Ústavní soud se velmi kriticky vyslovil ke stavu, ve kterém rizika z nedostatečné důvěryhodnosti údajů ve veřejném seznamu nesli nabyvatelé nemovitostí [např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 3061/11 (N 138/66 SbNU 123) nebo nález ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. II. ÚS 165/11 (N 88/61 SbNU 359) aj.]. Závěry vyplývající z uvedené judikatury upřednostňují ochranu dobré víry nabyvatelů. Kritice byla podrobena zejména praxe, která namísto principu materiální publicity uplatňovala princip materiální pravdy. Dále podotýká, že samotná právní úprava zákona o zápisech věcných práv byla považována Ústavním soudem na samé hranici ústavnosti. Nikoliv bez významu byla i skutečnost, že obchodní rejstřík je rejstříkem veřejným. Jak Ústavní soud, tak i Evropský soud pro lidská práva v poslední době judikují, že nesrovnalosti ve veřejných rejstřících nemohou jít k tíži jednotlivce, který na údajích v nich zapsaných zakládal své jednání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 2941/17 nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 10. 2013 ve věci Žáková proti České republice). Uvedené obecnější principy lze podle stěžovatelky zcela vztáhnout i na stávající věc. Podle stěžovatelky jedinou významnou skutečností je, že v době podpisu kupní smlouvy i podání návrhu na vklad byli Ing. Vladimír Novotný a Petr Novotný vedeni v obchodním rejstříku jako členové představenstva,