III.ÚS 2997/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2997/23 ze dne 11. 6. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky L. H., zastoupené Mgr. Tomášem Nikšem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1047/26, Praha 1, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2023 č. j. 10 To 161/2023-25507 a výroku II usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. května 2023 č. j. 3 T 50/2017-25386, ve znění opravného usnesení ze dne 1. června 2023 č. j. 3 T 50/2017-25427, a ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Janem Mackem, advokátem, sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, proti výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2023 č. j. 10 To 161/2023-25507 a výroku I usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. května 2023 č. j. 3 T 50/2017-25386, ve znění opravného usnesení ze dne 1. června 2023 č. j. 3 T 50/2017-25427, a ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, sídlem Orlické nábřeží 376/17, Hradec Králové, proti výroku III usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2023 č. j. 10 To 161/2023-25507 a výroku IV usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. května 2023 č. j. 3 T 50/2017-25386, ve znění opravného usnesení ze dne 1. června 2023 č. j. 3 T 50/2017-25427, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, a J. P., J. H., M. K., J. P. a M. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení 1. Samostatnými ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelky napadly v záhlaví uvedená rozhodnutí. 2. Stěžovatelka L. H. je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí v jejich výrocích II zrušil. 3. Stěžovatelka X (dále jen "X") je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 Listiny. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí v jejich výrocích I zrušil. 4. Stěžovatelka M. P. je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená usnesení Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") ve výroku IV a usnesení krajského soudu ve výroku III zrušil. 5. Kromě toho navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti usnesení krajského soudu výroku III s tím, že v důsledku vykonatelného rozhodnutí může prakticky kdykoliv dojít ke zcizení nemovitostí na třetí osobu, přičemž nemovitosti představují rodinnou domácnost stěžovatelky, která nemá jinou možnost bydlení. 6. Usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2023 č. j. III. ÚS 2997/23-18 bylo rozhodnuto o spojení věcí tak, že ústavní stížnosti dosud vedené sp. zn. III. ÚS 2997/23, sp. zn. I. ÚS 3021/23 a sp. zn. IV. ÚS 3025/23 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 2997/23. 7. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že bylo vedeno rozsáhlé trestné řízení týkající se trestné činnosti v oblasti veřejných zakázek, jenž měla být páchána v letech 2008 až 2012. V rozsudku okresního soudu ze dne 16. 12. 2021 sp. zn. 3 T 50/2017 byl vedlejší účastník J. P. shledán vinným zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 30. 11. 2011 a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let. Vedlejší účastník J. H. byl shledán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015 a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 trestního zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb ve výši 10 000 Kč (tedy pět milionů Kč) a podle § 70 odst. 1 písm. c), d) trestního zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci - ve výroku blíže vymezených prostředků na bankovních účtech. Vedlejší účastník J. P. byl shledán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015 a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let, a podle § 67 odst. 1 a § 70 odst. 1 písm. c), d) trestního zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci - ve výroku blíže vymezených prostředků na bankovních účtech. Vedlejší účastník M. Š. byl shledán vinným (A) zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011, a (B) zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015 a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let. Vedlejší účastník M. K. byl obžaloby zproštěn. Uvedený rozsudek obsahoval rovněž výrok o zabrání věci, nicméně ten byl v odvolacím řízení v rámci jinak zamítavého usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 19. 12. 2022 sp. zn. 10 To 112/2022 zrušen. 8. Napadeným usnesením okresního soudu ze dne 9. 5. 2023 č. j. 3 T 50/2017-25386 bylo rozhodnuto, že (I.) podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního řádu se společnosti X zabírají ve výroku blíže vymezené prostředky na bankovních účtech a (II.) dle stejného ustanovení se L. H. zabírají ve výroku blíže vymezené peněžní prostředky na účtech stipendijního pojištění a nemovitosti. Dále (III.) byl zamítnut návrh na uložení ochranného opatření zabrání věci vůči dalším nemovitostem a podle § 79f odst. 1 trestního řádu bylo zrušeno jejich zajištění. Opět podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního řádu bylo rozhodnuto, že (IV.) se M. P. zabírají ve výroku blíže vymezené nemovitosti. 9. Napadeným usnesením krajského soudu ze dne 31. 8. 2023 č. j. 10 To 161/2023-25507 bylo usnesení okresního soudu zrušeno ve výrocích I, II a IV a bylo znovu rozhodnuto obdobným způsobem toliko za opravy drobných vad, zejména pak bylo rozhodnuto dle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku (oproti dřívějšímu chybnému uvedení, že se rozhoduje dle trestního řádu). II. Vznesená argumentace 10. Stěžovatelka L. H. předesílá, že jí původně nebyla zaslána obžaloba ani předvolání k hlavnímu líčení a nebylo prováděno dokazování k zajištění majetku a okresní soud se tato pochybení snažil zhojit až po vrácení věci krajským soudem. 11. Samo zabrání zpochybňuje s tím, že zabraný majetek není přímým ani zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti a byl převážně pořízen před dobou, kdy měla být trestná činnost spáchána, a hrazen z prostředků, které prokazatelně z trestné činnosti nepocházely a pocházet nemohly. Zejména u rodinného domu se jednalo o nemovitost financovanou hypotečním úvěrem, který byl splácen jak před dobou spáchání trestné činnosti, tak i o po ní. Rovněž byt v P. byl pořízen předtím, než mělo dojít k páchání trestné činnosti, když smlouvu s družstvem, bez které by se následně nemohli ucházet o možnost převodu bytu do výlučného vlastnictví, manželé uzavřeli již v roce 2003. Taktéž oba účty stipendijního pojištění byly založeny se stanoveným počátkem v roce 2008, tedy v době, kdy odsouzený J. H. ještě nemohl tušit, že v budoucnu bude trestně stíhán a bude zajišťován jeho majetek. 12. Soudy také učinily závěr o tom, že úkony spojené s vypořádáním společného jmění manželů byly vedeny snahou "odklonit" majetek z dosahu orgánů činných v trestním řízení. Přitom se však zaobíraly toliko snahami odsouzeného J. H. bez ohledu na vlastní postoj stěžovatelky, ačkoliv ta neměla o krocích svého exmanžela žádné povědomí. Důkazy v podobě emailové a telefonické komunikace vypovídají pouze o jednání J. H. Navíc již v té době jejich manželství procházelo krizí a je tak nelogické, aby J. H. do takového "odklánění" zapojoval manželku. 13. Ani u jedné ze zabraných nemovitostí soudy nezjistily jejich reálnou hodnotu, není tedy jasné, jak mohly dospět k závěru o přiměřenosti uloženého ochranného opatření. Stěžovatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1849/17, II. ÚS 807/19 a II. ÚS 1026/21. Kromě toho má za to, že její věc neby